D.Moore

Poměrně příjemný a snadno stravitelný film, ale největší zásluhu na tom má sympatická Jindra Bartošová. Scénář Haliny Pawlovské totiž téměř ničím nepřekvapí a místy je jednoduchý až hanba.

"Byly to dobré časy." Dokonalé rozloučení s dokonalým detektivem. Na tohle finále jsem se velmi těšil, zhruba jsem věděl, co od něj čekat, a stejně mě nejednou překvapilo tím, jak skvělé bylo.

Honička za uprchlým telátkem se povedla, ale Egghead bohužel nepatří k postavám, které by si člověk oblíbil.

Myši řádí skvěle, ale zbytek je až na závěrečnou ránu knihou do hlavy poněkud slabší.

Pokud mi něco neuniklo, jsou všechny fóry v Circus Today původní (pouze podobná opice, kterou není radno krmit, se objevila ve Dni stráveném v zoo) a to je na devítiminutový kraťas, jenž vlastně nemá žádný příběh a je fóry doslova nacpaný, opravdu obdivuhodné. Nejvíce se mi líbil lev strkající hlavu do krotitelovy tlamy.

Tex Avery se po šesti letech opět vydal na lov křepelek... A tentokrát je nejen výsledek, ale také průběh lovu o poznání slabší. Němý film Quail Hunt z roku 1935 překypuje nápady, je zběsilý, křepelky jsou pěkně vypočítavé mrchy, které lovci i jeho natvrdlému čtyřnohému příteli řádně zatápí. Zato v The Crackpot Quail je jen jedna křepelka a jeden velmi natvrdlý pes, který neustále vráží do stromů, což je vtipné poprvé a podruhé, ale víckrát bohužel ne. Nápadů příliš není, s humorem je na tom film podobně... Zkrátka jeden z nejslabších Averyho kousků, což pravděpodobně souvisí s jeho znechucením ze studia Warner Bros., ze kterého právě roku 1941 nadobro odešel.

Pokud jde o Karla Högera a lásku v pozdním věku, ještě více než Romeo a Julie na konci listopadu se mi líbí Lístek do památníku. Díky Hubačovu scénáři je takový lidštější, hlubší a nesoustředí se jen na ústřední postavy, ale má poměrně široký záběr. Zato scenáristé Romea a Julie udělali přesný opak - postavy Karla Högera a Dany Medřické obdařili širokou škálou emocí a výrazů, ale ostatní odbyli. Možná to byl úmysl, možná ne, ale obzvlášť rodina mužského hrdiny složená ze čtyř prachsprostě jednoduchých karikatur špatných lidských vlastností mi opravdu pila krev. Přesto nedám nižší hodnocení, protože panu Högerovi a paní Medřické to spolu tak slušelo.

Propojení dvou případů a náhoda, která zdeptaného Poirota zavedla opět na stopu tajemného Marascauda, to se mi zdálo... Zvláštní. Říkám si, že zmizelá komorná v Herkulovských úkolech skoro být nemusela a nic moc zásadního by se nestalo. Hraběnčin návrat mě ovšem potěšil, David Suchet zvládl vše s obvyklou grácií, atmosféra vysokohorského hotelu byla patřičně stísněná a závěrečné rozuzlení moc pěkně podáno.__P.S. Tentokrát mám výtku k českému dabingu. Když totiž Vladislav Beneš obvykle dabuje kapitána Hastingse, nečekal bych, že bude v této části, v níž Hastings nevystupuje, jeho hlasem hovořit úplně jiná postava. Divné.

Francouzi natočili komedii o Rusech, a to přesně v duchu ruských komedií (o Rusech). Humor je díky (nebo možná kvůli) tomu o něco jiný než u nejlepších žabožroutských taškařic, navíc když se na scénáři podílel Christian Clavier, pro jehož potrhlosti tedy rozhodně slabost nemám. Philippe Noiret nicméně perfektní, líbil se mi i bezradný kontrolor a ke konci krásně zblblí příslušníci KGB, leč opravdu vtipných situací (slaneček, výtah...) bylo trochu málo.

Zatím nejlepší díl z poslední Poirotovy série (a že ty předchozí také nebyly špatné), typický a se vším, co na tomhle Belgičanovi milujeme. Závěrečné "Bon." nemělo chybu.