D.Moore

Pokud jde o Karla Högera a lásku v pozdním věku, ještě více než Romeo a Julie na konci listopadu se mi líbí Lístek do památníku. Díky Hubačovu scénáři je takový lidštější, hlubší a nesoustředí se jen na ústřední postavy, ale má poměrně široký záběr. Zato scenáristé Romea a Julie udělali přesný opak - postavy Karla Högera a Dany Medřické obdařili širokou škálou emocí a výrazů, ale ostatní odbyli. Možná to byl úmysl, možná ne, ale obzvlášť rodina mužského hrdiny složená ze čtyř prachsprostě jednoduchých karikatur špatných lidských vlastností mi opravdu pila krev. Přesto nedám nižší hodnocení, protože panu Högerovi a paní Medřické to spolu tak slušelo.

Propojení dvou případů a náhoda, která zdeptaného Poirota zavedla opět na stopu tajemného Marascauda, to se mi zdálo... Zvláštní. Říkám si, že zmizelá komorná v Herkulovských úkolech skoro být nemusela a nic moc zásadního by se nestalo. Hraběnčin návrat mě ovšem potěšil, David Suchet zvládl vše s obvyklou grácií, atmosféra vysokohorského hotelu byla patřičně stísněná a závěrečné rozuzlení moc pěkně podáno.__P.S. Tentokrát mám výtku k českému dabingu. Když totiž Vladislav Beneš obvykle dabuje kapitána Hastingse, nečekal bych, že bude v této části, v níž Hastings nevystupuje, jeho hlasem hovořit úplně jiná postava. Divné.

Francouzi natočili komedii o Rusech, a to přesně v duchu ruských komedií (o Rusech). Humor je díky (nebo možná kvůli) tomu o něco jiný než u nejlepších žabožroutských taškařic, navíc když se na scénáři podílel Christian Clavier, pro jehož potrhlosti tedy rozhodně slabost nemám. Philippe Noiret nicméně perfektní, líbil se mi i bezradný kontrolor a ke konci krásně zblblí příslušníci KGB, leč opravdu vtipných situací (slaneček, výtah...) bylo trochu málo.

Zatím nejlepší díl z poslední Poirotovy série (a že ty předchozí také nebyly špatné), typický a se vším, co na tomhle Belgičanovi milujeme. Závěrečné "Bon." nemělo chybu.

Sice dobrý film, ale závěru zoufale chyběla šťáva. Větší potyčka s rudochy a jakýkoliv jiný závěr než ten v soudní síni by Poslednímu vozu výrazně prospěly. Rozjezd ovšem na jedničku.

Trochu škoda, že se film, který byl od začátku tak neskutečně nápaditý, dynamický, vtipný a strhující, v posledních minutách stal další klišovitou podívanou se vším, co k hollywoodskému popcornu patří. Za tohle finále tedy jednu hvězdu ubírám, nicméně jinak je Na hraně zítřka samý klad. Tomem Cruisem počínaje a fantastickou technickou stránkou konče. Vyjmenovávat vše, co mě nadchlo, by bylo na dlouho - pokud jste ale v životě hráli třeba jen jedinou videohru, ve které jste donekonečna procházeli obtížný level (nabízí se Den D v Medal of Honor), tak snad nemůžete být zklamaní. Pro našince navíc film skýtá jeden vypečený (ačkoliv nechtěný) fór navíc - obzvlášť tedy pro ty, kteří viděli komediální klasiku všech klasik Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách.__P.S. Až teď jsem si uvědomil, že jsem Na hraně zítřka viděl den před sedmdesátým výročím vylodění v Normandii.

Avery v prvotřídní formě. Jakmile začne souboj, musím se až do konce buď smát, nebo chechtat jako blázen

Dechberoucí animace plus Prokofjevova hudba rovná se náramná atmosféra. Prvních pět minut jsem byl sice v rozpacích, protože mi film připomínal leccos, ovšem Péťu a vlka, kterého znám já (tedy tu verzi s Karlem Högerem coby vypravěčem) rozhodně ne. Pak ale hudba konečně spustila, začal se odvíjet v mnoha ohledech pozměněný, ale přesto tentýž příběh, který je díky obdivuhodnému zpracování velice působivý, hravý, střídá veselejší chvilky s napětím jako z hororu. Když došlo na finále, zjistil jsem, že zmíněný úvod měl opravdu smysl, a odlišný konec (v původní verzi skončí vlk v zoo) se mi líbil snad ještě více než originální.

Málokteré animované postavy mi bylo tak moc líto jako tohoto nešťastného a psychicky naprosto zplanýrovaného kocoura, kterého si vzali do parády dva hlodavčí psychopati. Chudák.

Jaký pán, takový plyšák... Nebo je to naopak? Každopádně o takovémhle méďovi se Mr. Beanovi ani nesnilo. A mně vlastně taky ne. Od filmu jsem nečekal žádný zázrak a o to víc mě překvapil. Nedá se přitom říct, že by byl napěchovaný nějak zvlášť omračujícím humorem, ale způsob, jakým je to vše podáno, u mě zabodoval na celé čáře. Ano, vulgarismy tu jsou a je jich docela hodně, jenže až na pár výjimek mě nenapadlo říct si "Měli tohle vážně zapotřebí?" Méďa zná míru, bezednou propast trapné zábavy, na jejímž dně hnije spousta jiných takzvaných komedií, obchází velkým obloukem, řádí jako pominutý, při vší oplzlosti stíhá být nostalgicky vtipný a po hrstech rozhazovat nejrůznější narážky od E. T. přes Imperial March po Indianu Jonese a další a další (držte mě, on paroduje dokonce parodii - taneční scénu z Připoutejte se, prosím!) včetně skutečného Flashe Gordona, který na ten velký mejdan přijde osobně. Neznechucen ani tím fekálním fórem dávám čisté čtyři hvězdičky, protože jsem se vážně parádně bavil.