D.Moore

Kromě všech vlkových extra vtipných eskapád, jež zpravidla končí pořádnou ránou psí pěstí do čenichu, je na tomhle kraťasu velice zajímavá rošáda se jmény hlavních postav. Ralph se totiž tentokrát nejmenuje vlk, nýbrž pes, a ztlučený vlk je zase George. Vše vyjde najevo v závěru, kdy oběma hrdinům klasicky končí šichta a u píchaček se střídají s kolegy... Fredem a Samem. Proč to tak je, zůstává velkou animovanou záhadou.

Úchvatný úvod, brilantní závěr, a vše, co se dělo mezi tím, na tom bylo až na pár ojedinělých chvilek velice podobně. Lino Ventura se pro tyhle hrdiny doopravdy narodil a asi málokdo by dokázal postavu zoufalého vědce urputně bojujícího o přežití podat tak uvěřitelně. Tísnivě bezvýchodnou náladou podobný film Rozhovor s Genem Hackmanem se mi sice líbil ještě více, ale to neznamená, že bych Mlčenlivému dával pět hvězdiček nerad.

Tyhle hrubozrnné "komedie" bývají jen málokdy můj šálek čaje. Rok jedna mě přilákal námětem a jménem Harolda Ramise, jenže víc mi už téměř nenabídl. Když nebudu počítat vtipnou hudbu Theodora Shapira, příliš veselého jsem se tedy nedočkal. Pár scén přitom určitý nápad mělo (Kain a Ábel například), nicméně zbytek byl trapný až hanba. Scénu s ochutnáváním ho... lejna považuji za absolutní dno.

Na Šípkové Růžence jsem byl coby dítě v kině a pamatoval si z ní hlavně Zlobu a její sídlo, draka, havrana proměněného v kamenný chrlič... Zkrátka samé ty půvabně temné záležitosti. Dnes jsem na film podíval po letech znovu (protože čistokrevná pohádka málokdy uškodí) a jsem nadšený. Všechno to, co se mi líbilo, se mi líbí dál, Zloba je dokonce jeden z nejlepších Disneyových záporáků, a k tomu jsem musel přičíst pro našince poněkud netradičně, ale nápaditě pojatý příběh o Růžence, v němž princ je téměř k ničemu a skoro všechno oddřou tři dobré víly (a vlastně proč také ne, když většinu z toho zpískaly, že), dechberoucí vizuální zpracování... Česká verze má kromě podařeného dabingu také výborné texty písní, o něž se postaral Eduard Krečmar. "Z krásných snů tvou příjemnou tvář už dávno znám..."

Vražda za vraždou, tajemná zlodušská organizace a nostalgické setkání starých známých, z nichž nejvíce si (samozřejmě kromě Poirota) užijeme inspekt... totiž zástupce komisače Jappa. Příběh patří k těm o něco slabším (když jsem onehdy četl předlohu, zdála se mi spíše než pro Hercula Poirota vhodná pro Sherlocka Holmese) a místy mi trvalo než jsem se zorientoval v tom, o kom se právě mluví a kdo je vlastně kdo, nicméně méně než čtyři hvězdičky dát nemůžu.

Hned první scéna hravě překonává celého Mangoldova (trapného) Wolverina, zbytek Budoucí minulosti pak s přehledem strká do kapsy všechny X-Men snímky, které nerežíroval Bryan Singer. Jak já jsem rád, že se tenhle film povedl! Singer je zpět, Ottman je zpět i s tím úžasným ústředním motivem, poměr akce a dialogů (a humoru) vyvážený na jedničku, přičemž akční scény jsou bombasticky promyšlené a nápadité a dialogy jsou dialogy, ne jen prázdné tlachání. Herecké obsazení bez výhrad, sebemenší role má své místo... Na tohle jsem zkrátka čekal jedenáct let.___P.S. Prodloužená verze z Budoucí minulosti sice nedělá úplně jiný film, ale přibyla v ní řada scén, které by mi odteď v té klasické pokaždé chyběly. Díky za ni.

"Život je stav mysli." O tom, že Peter Sellers byl vynikající herec, jsem nikdy nepochyboval. Teď, když jsem konečně viděl Byl jsem při tom, mám chuť ho vychvalovat ještě víc, jenže ono je to těžké. Jeho přesný výkon, kdy každé slovo, každý pohled, každý nevinný úsměv, každý nádech a výdech fascinuje, něco takového nejde popsat. Dlouho, dlouho, dlouho jsem zkrátka neviděl tak senzační film, který jsem si chtěl hned po závěrečných titulcích pustit znovu (respektive ještě před závěrečnými titulky, protože ty jsou kvůli použité zkažené scéně opravdu hloupé).

Nijak světoborný film, dokonce bych řekl, že jeden z nejnudnějších, v nichž jsem Bruce Willise viděl. A přitom začíná tak skvělou automobilovou honičkou. Zbytek je ale nebývalý škvár, střet v chajdě neskutečně trapný a celé následující finále napsané, natočené a odehrané jen tak z povinnosti k divákům, kteří už desítky minut čekali na nějakou svižnější scénu.

Velmi pohodová a bezstarostná podívaná, jenže ještě více než sympatičtí dětští hrdinové mě zajímali dospěláci. Především tedy Iva Janžurová a úžasný pedagogický trojlístek Petr Nárožný - Josef Somr - Václav Lohniský. Petr Hapka složil skvělou hudbu, která asi nejlépe vynikla v první scéně Jiřího Lábuse.

Vidět po letech nové díly Poirota, to je jako potkat starého známého, který vás nikdy neomrzí a nezklame. Předlohu tohoto snímku jsem nečetl, a tak mě příběh neustále příjemně překvapoval. Vše bylo na svém místě - milionová atmosféra, David Suchet (pochopitelně) vynikající, roztomilá Zoë Wanamaker jako jeho rovnocenná partnerka... Tuším, že tohle loučení s belgickým mistrem detektivem bude opravdu velké.