Vabr

Nejděsivější horor české kinematografie! Největší horor, co tu kdy byl! Přišla v noci!... Musím říct, že mě tento marketingový tah docela bavil a upoutal (rád ho čas od času před kamarády parafrázuju, když si vzpomenu), protože mi bylo hned jasné, že se bude jednat o pořádnou „blbost" s pořádnou dávkou humoru. Což Přišla v noci přesně bylo. Nečekaná noční návštěva tchyně v podání Simony Pekové byla naprosto bezchybná a já se u každé její fráze chytal za břicho! Já ji tu roli nemůžu vynachválit, protože ona se jí zhostila fakt perfektně; taky že jsem rád, že si toho Českého lva právě ona (třebíčačka!) odnesla, protože si ho po právu zaslouží! Samozřejmě terorizovaný pár výborně ztvárnili i Rendl s Nesvadbovou (Peková však vede na plné čáře). Humor za mě tedy obstál na sto procent a já byl připraven nahodit filmu plnou palbu. Bohužel poslední třetina celkový dojem sráží dolů. Humor se vypařil a najelo se na dramatickou notu, která vydržela až do konce, takže po zhlédnutí ve mně vlastně zbyl, spíše než nějaký pobavený pocit, pocit melancholie. A to mně se moc nelíbilo. Rozumím tomu, že film nechtěl být „jen hloupou černou komedií", ale přesto si myslím, že aspoň na závěr mohli hodit nějaký ten vtip. Vyhodnocení: Simona Peková je hvězda🤩!

Asi hádám, že ty spin-offy nebudou nic moc. Stejně jako Dead City je i Dayrl Dixon spin-off zbytečný. Tempo je pomalé, vleklé, příběh nudný a prostý, zvraty žádné, sympatické postavy žádné, zajímavé lokace žádné, zkrátka nic. Vysvětlení, jak je někdo schopen se dostat z USA přes moře do Francie, asi neexistuje, tvůrci jej radši vždy překryjí nějakými plky nebo slovy That´s a long story a jede se dál. Bodejť by nějaké logické vysvětlení existovalo, když je to takovej nesmysl. Daryl je stejnej "aplha a borec" jak v původním TWD, takže o skvělé dialogy a chování plné pozérství a otravné arogance není nouze, což je bezva a jeden z mnoha důvodů, proč jsem 1. sérii nedokoukal a díkybohu vypnul. Vyhodnocení: Jestli se bude nést The Ones Who Live v podobném duchu, končím nadobro s těmito novými spin-offy

No docela průměr. Upgrade má sice na ČSFD 81%, zdařilé efekty, akční scény (i jednu poměrně brutální) a sem tam nějaký ten vtip, ale jako celek to na mě trochu dýchá neoriginalitou. První půlhodina je klasika nesoucí se v duchu Johna Wicka a jemu podobných filmů, kdy hlavní hrdina v tomto případě skončí na vozíku a bez manželky a během té půlhodinky se vzchopí a vydá na dráhu vendety. To jsem nějak zkousnul, docela otřepaný filmový postup, ale co. Pak přijde na řadu čip. Když to tak shrnu, příběh od této chvíle nabral už nějaký ty grády; mlácení, střílení, bodání, usmrcování. To všechno byla prostě fajn zábava, která tu ještě nebyla. No a pak přijde konec se svým závěrečným rozuzlením. To jsem si říkal jakože solidní wtf, že co to je, jestli to je fakt myšlený vážně. A jo, ono asi bylo. Neříkám, že bych byl do příběhu kdovíjak ponořenej a že by mě zajímalo, jakej záporák za tím vším po celou dobu stojí, ale to, co je naservírováno na konci, je prostě absolutní nonsens. Kdyby byl Upgrade krapet originálnější a konec nebyl takový výcuc z prstu, odnesl by si ode mě hodnocení vyšší. 3⭐. Vyhodnocení: Co si já z filmu aspoň odnáším, je závěrečný soundtrack

Manželé Stodolovi opravdu nezklamali. Před zhlédnutím jsem si pročetl pár komentářů, které zdůrazňovaly skutečnost, že se nejedná o thriller nebo o nějaký drsný true crime, ale o hutné psychologické drama tohoto zvráceného páru. A měli pravdu. Manželé Stodolovi opravdu tuto složku naplňují, jak jen to jde. Charakter jak Dany, tak Jardy je zde dopodrobna perfektně vykreslen, oba herci se na plátně zhostili perfektních výkonů, vzájemná nezdravá láska a touha je zobrazena ve vší své špatnosti a neschopnost normálního romantického soužití je dosti tíživá. Nebudu více zabíhat do detailů, o těch všech výtečných scénách, které film mezi Jardou a Danou nabídl, bych dokázal mluvit hodiny, ale jmenovitě zmíním dvě: žádost o ruku a jak dal Jarda přednost Daně před odjezdem do práce. Celkově tedy z hlediska prokreslení a vystižení tohoto abnormálního vztahu tleskám. Jsem rád, že se film ubral tímto přívětivějším směrem. Dále musím vyzdvihnout hudební podkres. Ten neměl chybu a udeřil vždy ve vhodnou dobu, takový melodramatický. Celkově miluji, když si dají tvůrci záležet i na hudebním doprovodu; škoda, že to je u nás často opomíjená složka filmu. A jako poslední chválím umírněné podání vražedných scén, kdy velice oceňuji tuto nenásilnou formu opodstatněnou samotným režisérem, který sám podle svých slov není na žádné velké brutálnosti a chtěl se spíše zaměřit na psychologii soužití Stodolových než na samotné vraždy. Já sice hororovým fanouškem jsem, ale zde plně souhlasím s filmovou interpretací, jaká byla. Za mě se tedy jedná o velmi povedený filmový debut, během jehož sledování, i po něm, mi několikrát naskočila husí kůže. Jsem rád, že jsem mohl být na promítání se samotným režisérem Petrem Hátle a účastnit se i následné diskuze. Peníze za kino stály za to. Vyhodnocení: Vtipné je, že jsme se na promítání málem ani s bráchou a kamarádem nedostali. Sál byl vyprodaný a my přišli pozdě. Naštěstí jsme se díky bráchovým kontaktům dovnitř nakonec nějak procpali… Byl to zkrátka zážitek no😁

Překvapivě lepší, než si pamatuju. Přenašeči jsou svým způsobem vcelku hutným postapo, které bych spíše kategorizoval jako drama než horor. A musím říct, že tato skutečnost se ve finále ukázala být zdaleka lepší, než bych zprvu očekával. Psychologie postav nebo jejich charaktery či úmysly nejsou zde kdovíjak dopodrobna vykresleny, jsou ovšem nastíněny (za mě) dostatečně a uvěřitelně, což v tomto případě bohatě stačí, protože ke každému z přeživších jsem rozhodně cítil nějaké sympatie a s každým dalším nakaženým mi jich bylo víc a víc líto. Nepřál jsem si, aby kdokoli z nich umřel, natož pak sledovat postupný a neúprosný rozklad jejich skupiny. Virus byl zobrazen zcela bezchybně a děsivě, že bych se osobně bál nákazy jak šílenej - nakažení doslova postupně umírají a hnijí zaživa. Celá prostost a plynulost filmu skvěle vykresluje pustotu světa, v němž je děj zasazen, a já musím říct, že jsem si tuto atmosféru po celou stopáž užíval. Jako poslední bych vyzdvihl střety s ostatními přeživšími, které vždy stály za to. Abych to celé shrnul: Sice uznávám, že mohli jít Přenašeči více do hloubky, mít delší stopáž a věci více rozvést, ale i přesto se mi osobně tento přírůstek velice zamlouvá a dávám slabší 4⭐. Vyhodnocení: Měli se radši vzdát auta a jít pěšky…

Nevím, nějak mi připadá, že Zábavný park nic nenabídl a taky se nedá říct, že by něco vyloženě zvoral. Komedie tam moc není, ale párkrát jsem se pousmál. Po dramatické stránce to nebylo zase nějak extra hluboké nebo vážné. Celé to je takové jednoduché s málo myšlenkami. Vyhodnocení: Nerozumím, o co se režisér konkrétně snažil

No, hodlal jsem si pustit film s Kristen Stewart, a tak jsem sáhl po tomto tolik oceňovaném dramatu o Alzheimeru. Už od první minuty jsem zjistil, že je to točené ve stylu, který moc nevyhledávám, ale neházel jsem flintu do žita. Přesto jsem to ale po 80 minutách vypnul, neboť jsem se nemýlil. Pořád jsem to já se nás snaží zasadit do příběhu po boku nemocné Alice, ale není možné, aby to fungovalo, když je celý příběh vleklý, pomalý, ale především nenabízí zajímavé scény nebo momenty, u kterých byste měli na krajíčku nebo vás jiným způsobem dojaly. Julianne Moore za mě hraje postavu nemocné hrdinky tak nějak povrchně. Pořád se usmívá a je taková divně nad věcí, a dokonce řeknu, že jsem jí nevěřil ani nos mezi očima. Celá ta postava na mě působila, jako by jí celý problém docházel jenom z půlky. Její rodina není moc prokreslená, takže se z nich stávají pouze panáčci, kteří se kolem ní pohybují, takže ani jejich dějové linie není možné moc prožívat. Ano, Alzheimer je zde znázorněn dobře a jeho neústupné zhoršování taky, ale je to na obrazovku převedeno natolik odcizeným dojmem, že nepřišla ani jedna scéna, u které by se mi Alice zželelo. Vyhodnocení: Někteří tady píšou, že se jim líbí, že je to soft drama, nikoliv žádné emoční týrání diváka, ale podle mě by film mnohem víc zapůsobil, kdyby jeho dramatická nota byla silnější a nemilosrdnější (viz Velryba, Žena, Černá Labuť atd.)

Na poli coming of age se dá jistě najít daleko lepších filmů. Nezapomenutelné prázdniny jsou sice herecky stabilní, po řemeslné stránce sebejistě uchopené, ale po dramatické a originální stránce pokulhává. Vždy, když si na tento filmu vzpomenu, vybaví se mi typické letní filmy, kde to je nadupané hudebními vypalovačkami, přístavním městečkem a lidmi, kteří nemají pro hrdinu pochopení. A takových prázdninových snímků není málo. Proto jsem čekal, že dostaneme, vzhledem k procentuálnímu hodnocení, nějakou přidanou hodnotu. Bohužel nedostaneme. Nezapomenutelné prázdniny jsou sice o trochu dramatičtější než jiné letní filmy, ale jinak mám pocit, že mohlo dojít k nějakému většímu dramatu nebo rozepřím. S hlavním hrdinou bych se možná ztotožňoval více, kdyby nebyl až takový introvert. Po komediální stránce snímek u mě taky ne úplně zabodoval. Ale abych jen nehejtil, pochválím koupaliště, které velice trefně znázorňovalo oblíbené místo/brigádu, které/ou každý z nás v životě má a rád se do něj/ní vrací. Pro mě to je moje divadlo, takže jsem naprosto chápal vztah Duncana k jeho brigádě, kde mu bylo nejlíp. Na film se koukalo hezky, ale necítím, že by mi něco dal. Vyhodnocení: Pokud hledáte pravý coming of age zálěžitosti, vrhněte se na Mluv nebo Mysterious Skin

Aronofsky je borec, a tak nebylo pochyb, že by Velryba nezabodovala. Navíc, když se na vzniku podílelo studio A24. Úvod je lehce pomalejší a moc nevíte, co bude náplní filmu, když za Charliem chodí plno návštěvníků a vše se tak nějak odehrává kolem něj. Sice se snímek již od počátku snaží o silné emoce, ale připadá mi, že to na mě ne úplně působilo. Avšak s postupem času přichází na scénu více myšlenkových proudů a film se blíží ke svému finále, které je zaručeně naprostým vrcholem. Tam se film emočně vyšvihne nahoru a dialogy naberou na správné tíživosti. To vše za doprovodu vizuálně atraktivních záběrů a moc dobrého hudebního podkresu. Vyhodnocení: Za co nedávám plný počet hvězdiček, je moc zjevná divadelnost (uvítal bych filmovější podobu) a úroveň emočního nátlaku, která byla po většinu stopáže slabší než třeba u Requiemu za sen

První, co mě upoutalo, byl samotný senzační název a následné hezké odpočítávání 500 dnů. Soundtrack je od Mychaela Danny stejně jako u Narušení parádní a celkově jde vidět, že je film se vším nad věcí a režisér moc dobře ví, co dělá. Budování vztahu mezi Summer a hlavním hrdinou není kýčovité a jako romantika to šlape pěkně a rádi je sledujete, přestože vám hned z úvodu nasadí brouka do hlavy, neboť vám prozradí, že se nejedná o žádný šťastný romantický příběh. S tím mají také pravdu a bohužel od doby, kdy se začnou věci kazit, se začne rovněž kazit i moje radost z filmu. Začne to být po dějové stránce poněkud mdlé a Summer mě irituje na neskutečné úrovni. Děsná hyena. Následně hlavní hrdina vykoná rozhodnutí, se kterými vůbec nesouhlasím, a tak se to tak nějak veze. Při těchto chvílích to zachraňuje již zmíněný nádherný soundtrack. Vyhodnocení: Až závěrečná pointa se jménem film opět spasí a sníží moji nevoli vůči předchozímu dění