Trinculo

"Conan, Tell me, What is best in life??? Crush the stage crew, see them driven before you and hear the lamentation of their managers !!!

Opus zároveň oslavující a kritizující mužství v osmdesátých letech. Tvrdý chlap zobrazený jako stroj jdoucí efektivně za svým cílem a samozřejmě pronásledující ženu, která je jeho cílem konečným. Proti němu stojí chlapec z masa a kostí, který musí z donucení okolností být aspoň v něčem stejně tvrdý. Obě užské postavy jsou příznakem krize mužství - Terminátor je super tvrdý, přichází z tvrdé budoucnosti, ale díky své přílišné tvrdosti je nepřijatelný. U druhého není jistota jestli obstojí. Na konci zůstane žena sama - oba dva jsou zničeni. Ve finální scéně Sarah Connorová rozlisuje tvrdou kostru muže stroje a zbývá jen doufat, že syn by měl být lepší než ti dva, kteří ho zplodili, a s ním i budoucnost.

Barbarství ??? Tenhle film je založený na oslavě hodnot jako je rodina, individualismus, svoboda, přátelství a dobrodružství. Conan se vysmívá Thulsovi a jeho hipíkům, kteří jsou zde líčeni jako tmáři. Však tma po nich i na konci zůstává. Conan, znalý tajemství oceli, filozofie a básnictví, ale také žen, tak neoslavuje Barbara, ale naopak civilizovaného muže dobrodruha, nesoucího pochodeň rozumu, do končin, kde slunko nesvítí. Meč proti magii a pravé přátelství proti úskoku. Conan je tak mužem Západní civilizace (i když člověka z něho udělal až Východ) stojícím neustále na její hranici, to jest místě, kde tyto hodnoty jsou důležité - tam nalézá smysl života a přátele. Stojí nejen tedy proti tmářům, ale také proti městskému životu, kde na tyto hodnoty už všichni dávno zapomněli. Jak je vidno - tak na tom asi něco bude, protože se opravdu stal králem Aqilonie, jak bylo předpovězeno !!! Aqilonie plné bývalých hipíků. PS: Všimněte si umytých vlasů a vyholené hrudi. Ten Barbar je opravdu jen klamání tělem.

"Nebuďte prosím mého přítele, spí." "Pamatuješ jak jsem ti říkal, že tě zabiju až posledního?" "Lhal jsem." a na závěr "Vypustils páru Bennette!". Legendární hlášky, legendární přestřelka a kotouč z cirkuly jako vrhací zbraň. Ďábelský plukovník Matrix bojujíci za svojí dceru, kterou mu odňal zlý diktátor. Žádné dobro nebo zlo, ale otcovství jako hodnota. Jeden z prvních něžných barbarů Arnolda Schwarzeneggera.

Jak bylo Umučení Teologický Thriller, tak je tohle Antropologický akční film. Máme tady možnost během krátké chvíle oslavit vznešeného divocha a jeho souznění s přírodou, kterou městská moderní a zhýralá společnost už ztratila. A jako vznešeného divocha vyvolal Bílý muž, zde ho Bílý muž zachrání. A to hned dvakrát - prvně v ději nepřímo, tím že zaujme Městské lovce a dovolí Jaguar Pawovi odejít; druhý zachránce je sám Gibson, který oživí tohoto autentického muže přírody ze sutin a marasmu do kterých ho uvedl rovněž Bílý muž. Film je tak oslavou očištění, které naštěstí nikdy nepřijde a nekonečné radosti ze zachovávání ostrůvku "domorodého" života pro pobavení měšťáků všech ras a národů. V podstatě i toto je náboženský film, ale Mel nahradil křesťanství vznešeným divošstvím a sekulární touhou po návratu k BIO. Zde je ale nutné upozornit, že i to navrácené BIO je dosti umělé. Každopádně Running Man 2: Tentokrát v pralese je jeden z nejlepších akčních filmů uplynulých let.

Zpracování Křížové cesty. Gibson se snaží vytvořit film, který je možné číst jako maximálně autentický. Tomuto chápání svědčí nejen dialogy v aramejštině. latině a nevím ještě v jakém jazyce, ale také údajná papežova věta "Takhle nějak to bylo." Realita a autenticita tohoto filmu je realitou a autenticitou simulakra. U evangelijního poselství, pokud je člověk ateista, tak je tomu vždy, pokud není, tak simulakrum přestává být simulakrem ve chvíli proměny v průběhu svatého příjmání, kdy se slovo stává tělem. Druhou rovinu Simulakra o Ježíši Mela Gibsona je návaznost na obrazy křížové cesty. Celý film je určen opravdu pro znalé věci, neboť se soustředí pouze na tuto cestu. A tady se drží úsloví, kterého se držel i opat Suger, když stavěl svoje katedrály a to: "Pictura est laicorum literatura." Gibson tak maluje jakousi ozvučenou pohyblivou fresku ušitou na míru dnešní době. Snahou zprostředkovat Ježíše jako soudobou postavu Kristus získává ku podivu určité komiksové charakteristiky a Syn Boží se stává synonymem pro Poloboha. Takovou nakládačku by nevydržel nikdo a tenhle týpek si ještě odnese Kříž, nechá se ukřižovat a dorazit ho musí až setník Longin probodnutím jeho boku. Vzkříšení pak dostává poněkud zajímavý rozměr a to ten, že jako správný komiksový borec se Ježíš po třech dnech probere. Film podobně jako obrazy v kostele mlčí. Řekne jen část a ponechává ve vzduchu viset otázku, proč se to všechno dělo. Kdo ví, ví a kdo neví, tak tomu to rádi vysvětlí v kostele, nebo si to může přečíst v Bibli. Kdo chce vědět o tom drsňákovi víc, tak ať se obrátí tam. V souvislosti s opatem Sugerem se mi vybavila velká kina, která existovala ve Spojených státech a Německu, během druhé světové války. Byly to jakési chrámy masové kultury, kde se lidé ve velkém počtu oddávali zážitku ze sledováni filmu. Touto masovostí bylo kino politické a často bojovalo ve válce. Tenhle Gibsonův film by dobře posloužil v nějaké takové velké filmové katedrále. Odstup laika a člověka znalého věci zdůrazňuje také použití jazyků v tomto filmu. Žádoucí poselství, které směřuje k lidem, je tlumočeno prostřednictvím titulků. Anglickým titulkem je zachováno jen to, co je ke slyšení. Slova běžné promluvy nejsou překládána a tak se třeba ztratí peprné latinské nadávky Kristových Římských mučitelů.

Seriál, který je o Tajemství jednoho malého městečka na hranici. Tato hranice je hranicí mezi civilizací a divočinou. Není to však hraniční čára, která se táhne podle řeky a přes blízké lesy, není to ani tajemná stezka a černý a bílý vigvam, ale je to hranice, která se vytváří mezi námi, a která se vytváří v každém z nás, Hranice, která je nezbytně nutná. I zde, jako v mnohých svých dalších projektech, Lynch záměrně na této hranici balancuje, a přivádí z prostoru kolem ní to co je skryté. Každodenní situace, zvyky a ustálená sociální a psychologická pravidla, rozkládá na částí a sestavuje z ní (s)nové obrazy. Klišé je zde pro Lynche jedním z nástrojů dekonstrukce. Klišé označuje totiž něco, co je ustálené, co může mít charakter symbolu, který změnou kontextu dostane nepatrně jiný obsah, aniž by zrušil všechny obsahy předchozí. Něco na způsob "hustého popisu". To jest popisu, kdy je událost vyložena zároveň s ohledem na svůj kontext, při vědomí, že pod různými úhly pohledu, může nabývat významy radikálně odlišné (typickým příkladem je zamyšlení nad tím, co může znamenat, to když dva lidé na sebe mrkají jedním okem).

Lze vyjadřit filosoficky či sociálně relevantní tezi pomoci filmových prostředků ??? Je možné myslet obrazem ??? Je možné skrze film posoudit tezi o tom, že jakkýkoliv text se může stát základem budoucí metafyziky nebo poetiky. Lze zobrazit diskuzi o "pravdě a pravdivosti", skrze filmový obraz. Je možné vyzvat hranici mezi fikcí a skutečností. Je výprávěný příběh a použité filmové prostředky něco na způsob spojité nádoby, co musí existovat v jednotné harmonii, nebo to jsou dvě média, která jsou "spolu" pouze přičiněním historické náhody. A další ... Pouze otázky, teoréma samotná zůstává nevyřčena, lze ji však zachytit mezi obrazy ???

Od tohoto filmu jsem nečekal vůbec nic. Respektive Zombie film s Willem Smithem, takže něco jako je "Já robot". To jest hloupost s triky. Mile mě překvapil jak celkový námět filmu a taky Will Smith. Vyprázdněný New York, zbytečnost konání osamělého vědce, posledního civilizovaného člověka, který doufá, že je ještě někdo jiný a boj proti postupujícímu šílenství. Slušný film simulující minimalistické dílko, který je ale jedním dlouhým trikovým záběrem. Oslava virtuálního světa vytvořeného z "pravého" New Yorku, který se tak stává vpravdě neviditelným městem. Každopádně dobrá zábava.

Ve filmu je jedna scéna, která mě dostala. Je to pohřeb Theodréda syna Theodénova. Chladný zpěv Eowyn - podaný bez titulků (hic !!! no vocie of Big other here), je přerušen náhlým a tvrdým bouchnutím dvěří od hrobky. Následuje ticho (Hic!!! no voice of big other here again), následně se tma hrobky změní do bílého květu. Následuje rozhovor dvou mužů, kteří jsou už příliš staří - Gandalfa a Theodéna. Chvíli jsem měl pocit, že se dívám na úplně jiný film. Ale jenom chvíli, neboť se brzy přibouchla těžká vrata vše prostupující a cítění diktující hudby ... Ach jo. A když jsme u té hudby, tak si prosím ještě povšimněte jak Howard Shore pro ústřední melodii solidně rabuje např. Smetanův Tábor. Brrr ...nemám rád sladké.