novoten

Eastwood a nejpevněji držený vzorec. Příběh, který by se dal převyprávět třemi větami, natáhne přes dvě hodiny, ale fascinujícím talentem přinutí diváka si onen čas náramně užít. Každá emoce působí opravdově, Angelina překonává svoje herecké hranice a dobová atmosféra útočí na všechny moje smysly. Nebýt celý film prodchnut velmi věrohodným, nepříjemným a neustupujícím nádechem nelidství, mohlo být ještě lépe.

1. série - 90% - Musím se mu smát, musím mu fandit v akci a musím mu přát Sarah. Chuck je v lecčems totální nešika, ale nikdy nepřesáhne míru, při které bych zakroutil očima a přestal ho mít rád. Snad každou svojí vlastností, od záliby v počítačových hrách až po umění zaexperimentovat a udělat to nejšílenější právě v tu nejméně vhodnou chvíli, se mi dostával víc a víc pod kůži. Navíc celkový potenciál seriálu ještě slibuje mnohé. 2. série - 100% - Tohle není jenom o tom, že se objeví více krásných agentek, překvapivých menších rolí nebo popkulturních odkazů. Tohle je o tom, že Chuck+Sarah je dvojka, které fandím od začátku do konce, Chuck+Morgan je dvojka, jejíž přátelství mě nejednou až dojímá a Chuck+Casey je dvojka, jejíž každý dialog hlasitě rozesměje. Navíc epizodní zápletky se stávají až exoticky zajímavými a hlavně: Posledních pět epizod je tak dokonalou akčně-dobrodružnou jízdou, že se dech tají ještě dlouho po zhlédnutí. Chuck už zkrátka dávno není super jednohubka, ale regulérní bomba. 3. série - 100% - Akci má originální, v humoru snadno překonává i sitcomy a ve vztahově-rodinných věcech stále vidím Schwartzův producentský rukopis toho lepšího z O.C. Chuck zkrátka zůstává na vrcholu všech přítomných žánrů. Znovu přibylo dlouhotrvajících linek, kde si každá hlavní postava přijde na výraznější prostor a ty vedlejší potěší díky známějším tvářím (Daniel Shaw je díky Brandonu Routhovi fascinující každou svojí scénou). Stále žasnu. Nad tím, že má Zachary Levi nové a nové grimasy, mise pak stále rafinovanější pointy, ale hlavně, že laťka jde posouvat stále výš a výš. 4. série - 90% - Z nesmělého sympaťáka od vedle se vyklubala naprostá jistota. Nové odstíny v pozadí rodičovské minulosti rozkrývá zcela samozřejmě, starosti á la Buy More jsou pak vítanou možností pro nádech a výdech. A vůbec mi nevadí, že se z komediálního špióna stala vztahovka, ve které se občas vyrazí do akce. Obě polohy totiž pořád miluju a v hodnocení to tentokrát stovka není jen proto, že se v epizodických zápletkách trochu ubralo na tempu a nápadech. Celý příběh kolem Volkoff Industries a příslušných osob to ale bohatě vynahrazuje. Ohlášená finální série tak měla dveře dokořán k triumfálnímu závěru. 5. série - 100% - Konec na dosah, hrozba v důsledku maximální, hlášky stále smrtící. Chris Fedak a další scénáristé moc dobře věděli, co dělají, když svěřili Intersect tam, kam svěřili. Na ploše třinácti epizod se totiž odvíjí rozlučkový příběh se vším všudy. S poslední dávkou krásných žen, hrdinských agentů, statečných činů a lásky jako trám. A v zádech jim i tentokrát stojí smrtící Morganovy glosy, adekvátní sebeshazovačná nálada - a Jeffster. Těsně po skončení poslední epizody tak nemůže být v hodnocení nic jiného než stovka jako vyšitá. A srdcová. Goodbye, team Bartowski.

Nejen důkaz toho, že na dobrodružství není nikdy moc pozdě, ale hlavně potvrzení, že ve správných režisérsko-animátorských rukou se i z neobvyklého poskládání několika oblíbených klišé dá udělat perla. Doteď totiž žasnu nad tím, že drama o nesplněných snech si s dobrodružnou podívanou neodporuje, ale perfektně jí dodává hlubší rozměr.

Atypická mozaika na jediné lodi, spousta dokonalých hitů a další Curtisova bomba, která by se klidně mohla přejmenovat na Vlnu nebeskou. Tyhle nálady, které se schovávají strašně hluboko, dokáže vyvolat jenom britský génius se slabostí pro vztahy.

Moby jako obvykle zintenzivňuje atmosféru, Sarah je nádherná jako snad nikdy, ale Richard Kelly tentokrát na režisérské stoličce sedí v úloze patlala, který rád nadělá nepořádek a pak se v něm s radostí brodí. Doteď nechápu, po jakých stopách jsem se měl dát, proč spolu souloží auta, proč dostala postava Krysty tolik prostoru a hlavně to, jak dokázali zrovna Rock se Scottem udržet vážnou tvář, i když vůbec nemohli chápat, o co běží. Od marných pokusů o hraní si na vrcholná Lynchova díla ruce pryč.

Po dvaceti minutách jsem ještě stále neprohlédl, po devadesáti ale tleskal. Jakmile si Keith lehce podkopne pozici pohodáře, kterého nic nevyvede z míry a který otravuje svým neutuchajícím entuziazmem, tušil jsem, že při troše štěstí se můžu zamilovat. Povedlo se. Nejlidštější film za hodně dlouhou dobu, mistrovská režie Todda Keslera, který se v mých očích stal vlaštovkou budoucnosti, ale pro mě nepochopitelně na něj kariéra úspěšného filmaře nečekala, a v neposlední řadě dokonalý soundtrack jako extrakt mého nejoblíbenějšího hudebního stylu. Nádhera.

1. série - 80% - Hrátky s osudem, časem a smrtí a v popředí všeho dění princezna Eliza ve slušivě civilním prostředí. Co si přát víc.. Extrémní počáteční nadšení ale časem opadlo, hlavně kvůli faktu, že ať se Tru nebo Harrison snaží první čtvrthodinu o cokoli, mrtvola zařadí zpátečku a můžeme začít napravovat chyby. Zlom ale nastává s příchodem Jacka Harpera. Nenápadný našeptávač má na svědomí proměnu mysteriózní teen vyšetřovačky na promyšlený příběh s náznaky základních fantasy archetypů. Závěr série pak nasazuje takové tempo, že její první polovina v tu chvíli vypadá jako nějaký vzdálený a úplně jiný seriál. 2. série - 80% - Život a Smrt v nesmiřitelné válce, která ale dostala příliš málo času na to, aby se mohla stát nezapomenutelnou. Díky tomu, že tentokrát chybí rozjezdové díly a hlavní dějová linka uhání rychle kupředu, by se zdálo, že Tru sahá po dokonalosti, ale stanice FOX jí podtrhla nohy. Šest dílů, které dovolila natočit z původně plánovaných třinácti, je sice skvělých, ale působí jenom jako ochutnávka z něčeho, co mohlo celému seriálu zaručit nesmrtelnost. Kvůli otevřenosti hlavní dějové linie, uspěchanosti vývoje postavy Jensena, cliffhangeru na závěr a znalosti toho, co mělo časem přijít, tak celkový dojem zákonitě klesá.

Hmatatelná syrovost v tragédii na pokračování. Kim nedává příležitost vydechnout ani na chvíli a každým dalším dějovým posunem zabředává hlouběji do všudypřítomného chladného bahna. Nejde ale o depresi a brutalitu bez ladu a skladu, naopak. Všechna neštěstí se ukazují na podkladu potlačované lidskosti nebo hlubokých křivd a svou věrohodností téměř až zabolí.

Tak jako jsem se u Fénixova řádu dočkal přesného převedení napjaté politicko-kazisvětské atmosféry, je v Princi dvojí krve nálada plná očekávání, soupeření, naschválů a poblouznění. Oblíbenost tohoto dílu se zkrátka odvíjí od oblíbenosti knižní předlohy a kdo bez její znalosti čekal stupňování zápletek z minula, musí být zákonitě zklamán. V Bradavicích totiž panuje atmosféra celoročního Valentýna, ve které se snadněji zapomíná na všechno, co tíží okolní svět. A tak jen Brumbál pravidelně připomíná všechno, kvůli čemu je Harry nepostradatelným a nezaměnitelným, Draco se nápadně straní ostatních a vánoční prázdniny zase ukážou, že zlo nikdy nespí. Scénář přirozeně nezapomíná ani na to, že mytologie plná dark fantasy postupuje zase dál a nechává naše hrdiny přesně tam, kde jim bylo souzeno stát už od začátku ságy. Na začátku posledního vzdoru, na hranici osamostatnění. A perlou toho všeho je, že jak temnota, tak trylkující romantika vedle sebe fungují tak přirozeně, až to bere dech. Yates je král.

Stačí nebrat Star Wars příliš vážně a umět si užít Prcičky jako zamlada. Zkrátka není nad to, když má někdo nápad a snahu.