novoten

Chvílemi působivé a příjemně intimní drama pro klidné duše. Sympatický ON a krásná a přirozená ONA, hledající řešení, kousek štěstí a odvahu. Je ale škoda, že s odstupem přijde i vědomí, že film je jen krásně natočené nic, které se velmi brzy ztratí ve větru.

Pokračující vrchol žánru lechtivých teenagerských komedií, kde jde v jádru jen o to jedno, v tomto případě podáno natolik s nadhledem, že se na ty kluky ani nemůžete zlobit. Jinými slovy: Poprvé jsem to viděl, když mi bylo patnáct a hrozně jsem jim záviděl.

Frajerský hlavní hrdina, ďábelská bohyně sváru a vtipná posádka i s uslintaným psem. K tomu nejen na animované poměry výborná akce s parádními hláškami. Kdo neviděl, ten moje nadšení nepochopí.

Zhlédnout Fanny a Alexandra není jako dívat se na běžný film, spíše to připomíná čtení románu. Na jeden zátah je to zbytečně náročné, ale návraty při správných náladách přivodí lahodný zážitek. Přestože Bergmanova životní zpověď postrádá překvapivé či gradační momenty (a je proto těžká na soustředěné vnímání), jedná se o poutavé vyprávění s úžasnými hereckými výkony a přenádhernými dialogy.

Obsahový i obrazový stereotyp. Stokrát viděný námět nepřináší vůbec nic nového a veškerá hypotetická síla dialogů zaniká v jejich nesnesitelné ukřičenosti. Jamel Debbouze byl sice skvělý v Amélii i ve druhém Asterixovi, ale už by nikdy, opravdu nikdy neměl dostávat vážné role, protože je prostě k smíchu. Navíc scénář mu příliš nepomáhá, protože jeho postava se přestane chovat jako odpudivý debil asi až deset minut po "proměně". A nevím, jestli závěr měl být dojemný nebo působivý, ale působil přesně opačně a já marně vzpomínám, kdy naposled jsem se u filmu cítil takhle trapně. Druhá hvězda za příjemný vizuál a Bessonův smysl pro detail.

Chápu všechny výtky, které mohou být namířeny proti uplakaným dramatům, ale právě tahle ujetá míle, ať už půlnoční nebo jiná, přesně spadá do žánru, který mám tak rád. Někdy posmutnělí, někdy bezstarostní lidé na maloměstě, křížící se životní cesty, osudová setkání, rozhodnutí a lásky.

Zjevení. Parádně šílená a absurdní záležitost s božskou akcí a tunami hlášek. Crank rozesměje, nabije energií a ani se přitom nezapotí. Jason Statham se jako Chev Chelios našel a ať už se točí kolem své přítelkyně nebo slizkých záporáků, nevěřím svým očím, kam až scénář dokáže zajít. A divoká akce, dotažená do těch nejnepředstavitelnějších obrátek, je důvodem, proč jsem svého času tuhle jednohubku doporučoval i akcí nepolíbeným divákům. Mráz mi běhal po zádech a spokojeně jsem se usmíval nad tím, že mi někdo na stříbrném podnose naservíroval scény, které jsem si vždy přál vidět. To, že se Neveldine s Taylorem před natáčením druhého dílu očividně zbláznili, je už jiný příběh, byť i po letech hodně smutný.

Ačkoli mi polovina postav lezla krkem, jsem v rámci žánru poloburanské romantické komedie snad i spokojen. Kutchera v pohodové poloze můžu vždycky, Bernie Mac má dobře napsanou roli a i když u filmů, kde je víc jak polovina postav černé pleti, většinou trpím kvůli neustálé uřvanosti, tohle je čestná výjimka. Nejlepší část je samozřejmě ta, kde se oba hlavní chlapi usmíří a promýšlí plán, zbytek se nechytá, zbytek děje se často příliš nechytá.

Spoilery - Fotbalové scény můžou být natočené sebelépe, ale scénář všechno zazdil. Už od chvíle, kdy byla prozrazena bodová ztráta na Ligu mistrů, mi bylo jasné, že můj milovaný Liverpool nakonec ostrouhá. Navíc scény typu "To je můj syn" nebo "Určitě se díval i teď" bych v takhle přepálené podobě nečekal v seriózně se tvářícím pokusu.

Nepřehledná akce, hloupá klišé, iritující postavy a nulová účast. Když fandím jenom Michelle Rodriguez v klasické poloze "zabiju každého, kdo se se mnou začne hádat" a zabaví mě jediná scéna, je pořádně zle. Andersonova splácaná režie předznamenala sérii, kde jsou první díly paradoxně tím horším.