Haluzz

Poprvé jsem na to skočil, podruhé už mě to jen naštvalo. Všechno jde, když se na to kouknete ze správného úhlu, všechno je nějakým způsobem zvláštní. Nové.

Scéna, ve které se Catherine Keener rozplývá nad političností a lidskostí celého Nathanielova příběhu neskutečně podkopává celý film, protože zrovna v té chvíli si uvědomíte, že ten film takový vlastně není. Je pěkně nasnímaný, pěkně zrežírovaný, ale už o něco méně zručně napsaný. A ani padesát záběrů na americkou vlajku neudělá z normálního filmu film politický. Slumy, herecká esa, dojímavý příběh. Kalkul, který nevyšel, ale díky RDJ a JSB to vydržíte. Potěšíl mě psychedelicky barevný poslech konzertu, který ukázal, že to jde vzít i jinou, zajímavější cestou.PS_ Film, který nechá po prvních pěti minutách hlavního hrdinu sedět a zoufale hledět do prázdna, a před konečnými titulky ho nechá tancovat, by se měl zamyslet sám nad sebou.

Apatow nevyspěl, Apatow chce vyspět. A to jsou dvě dost odlišné věci. Na jedné straně máme sebezpytující drama Adama Sandlera( které si ovšem nezadá s Wrestlerem ani Gran Torinem) , méně zmínek o tělesných tekutinách, uváženější ending a na straně druhé neustále se ksichtícího Rogena( = pubertálně naivní verze Sandlera, nepoznamenaná životem v showbussinesu -- ukazující trend propojovat obsah filmu s tvorbou a vznikem filmu - Tropic Thunder, zack a Miri, Tristram Shandy ...) a Hilla, kteří film rychle strhnou do "staré" Apatow-comedy( nechutní lidé vedoucí nechutné řeči, odkazy na vše, od Playstation až po Smrtonosnou past). A i když se tyhle dvě roviny nijak extrémě nebijí, Apatow dává každé načas a nakonec nevymáčkne ani z jediné scény, ve které by nás měly postavy zajímat dostatek napětí, které by si dvou a půl hodinový film zasloužil. Scénáristicky nebylo ( opět) dosaženo Smithovského génia, ale je zajímavé sledovat, že i když se JA proslavil jako tvůrce nechutně romantických komedií, v jeho filmech pořád zůstávají určitá korektní vodítka( nemožnost potratu v Knocked up, Rozhodnutí ve prospěch rodiny ve Funny People) kterými si film producentsky a politicky jistí. 7/10

Konspirativní hra s divákem i s postavami. Gilroy začne v duchu oldschoolových( výrazná retro hudba, spletence sítí, výrazné stylistické napojení na Hitchcockovy 50's thrillery) špionážních dramat, ale postupně se dozvídáme že místo států a velmocí proti sobě soupeří nadnárodní korporace( jako v minulém Michaelu Claytonovi) a namísto informací o pozicích/agentech jde o tělový krém. Nebo tělové mléko. I když Gilroy-scénárista stojí mírně v pozadí za Gilroyem-režisérem( po celou dobu trvající "čistá" stylizace, záběry architektury, jemná práce s mizanscénou) , rovnoměrné a hlavně systematické užití flashbacků a flashforwardů( viz úvodní geniální titulky) drží diváka v neustálém napětí a nutí ho porovnávat pravdivost/důležitost spolu s postupujícím dějem, kdy se dozvídáme čím dál méně, a přesto výsledek nestojí jen na závěrečném rozuzlení.

Stone se dvě hodiny dobírá ke zjištění, že všichni vidláci jsou pomstichtivý svině, že všichní spí se všema, ale i když se forma( přepálení citlivosti kamery, rychlé střihy, Morriconeho soundtrack-nesoundtrack ... ) k jižanskýmu zapadákovu hodí, celý film to vypadá, že režisér neví přesně jak s ní pracovat a film se tak rozpadá do jednoho dlouhého cvičení, ale pak začne zbytečně a dlouho moudrovat a zajímavost je ta tam.

Totally 70's exploitation feeling, který ovšem vyvrcholí při první >bouračce< a do konce filmu už drží diváka jen očekávání, které ho během čím dál pomalejšího tempa provede zcela odlišným vyprávěcím postupem( už jsme seznámení s postavou Mikea jen čekáme jestli to dopadne stejně jako v polovině první) a vyvrcholí skvostnou, filmově tělesnou honičkou a blížícím se character-twistem, který mi přišel až moc uspěchaný a nereálný. Film pro třídního mizogyna. PS_ Special edition je na koukání příjemnější, závěrečná bota v držce vládne.

Sympatický film do doby krize -- nenucený ve vyznění, ale krásně podvratný ve vyprávění.

Milosrdné, přirozené, perfektní.

Když jsem se brouzdal vysokou travou, bloudil v močálech, sledoval indiány při pradávných rituálech, byl součástí útoku na pevnost, zakusil hlad a nemoc, pozoroval moře, žasl jsem. Škoda jen poslední, až příliš doslovné čtvrthodinky.

Tarantinovi, šílenci z videopůjčovny bylo už mnohokrát vyčítáno přehnané/zbytečné odkazování na cizí dílka. A místo toho, aby začal točit jinak, začal točit ještě víc podle sebe( začátek už v předchozím Death Proof ) a stal se tak sám hanebným panchartem kinematografie( na kterou jsou vlastně IB jednou velkou ódou). To znamená, že jím vytvořený fikční svět je daleko filmovější --> chce být mnohem filmověji vnímaný než soudobá mainstreamová špička,a namísto slibovaných The Expendables přináší nový Tucet špinavců( výběrem béčkových herců i kulis, někdy i celými scénami) . Už na začátku je vidět že film je jasným výsměchem např. takové Valkýry, kde postavy mluví pro větší srozumitelnost anglicky, kdy jsou dodržovány všechny historické reálie ( které Tarantino redukuje na minimum, vytváří alternativní historii a původní charaktery přetvoří do karikatur( Churchill u piána, Hitler, Goebbles) , jednak pro zábavu a jednak aby neodváděly divákovu pozornost od hlavních-důležitých postav) . atd ---- a umně mísí všemožné filmové prvky let 20., 30. a 40. se současnými komiksovými uváděčkami, s dobovými naučnými filmy a je jen na vás, kolik cinefilních šťouchanců postřehnete a kterých si přes výrazný tarantino-feeling ani nevšimnete. Největší finesou je ale důraz na divákovu pozornost, přímo vybízející k opakovanému shlédnutí. I. Když například vydíte britského generála se sklenkou v ruce a úchylným úsměvem na tváři a víte že ten úsměv je nechutně Austino-powersovský, stejně jako generál, hned to dodá scéně na zábavnosti. II. Užitím nepůvodních skladeb soundtracku, z čehož může čerpat rovnou na třech frontách. Jednak jestli sedí do dané scény nebo například vyčnívá, za druhé jsou některé songy zajímavé svým textem který se zrovna vztahuje k dané scéně a za třetí, jestli ta samá píseň nezazněla v jiném filmu, ale podobné scéně, jak ten film pokračoval atd ---- Tarantino útočí na plátno, na vaši znalost filmů, vyrábění filmů, producentů, ale nebojí se porovnávat, vylepšovat. ---- Zbožňuju jeho rychlé švenkování při překládaných dialozích, zbožňuju zavěšení kamery pří napínavých scénách, zbožňuju jeho důraz na pozornost a očekávání( scéna se štrůdlem) a zbožňuju Hanebné parchanty. PS_ Podruhé ještě lepší.