Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (3 102)

plakát

Monty Pythonův létající cirkus (1969) (seriál) 

(Viděny kompletní 4 série) „Takže, berete si vy, čtyři chlapci, tyto dvě dívky, aby se staly vašimi sedmi nevěstami?“ - Ano, pane.“- „Tak a běžte si psát úkoly.“ Začnu zápory. Když pominu kolísavost kvality humoru (+ smutný fakt, že 4. série bez Cleese je slabší) a mé osobní indispozice (řadu britských reálií neznám a hrátky s angličtinou plně nedocením), problém mám jen s Gilliamovou animací. Je sice plná fantazie a originality, ale já se u ní zasmál málokdy (zavděčil se mi hlavně parodií na 2001, alespoň někdo ji přesně vystihl). Klady však jednoznačně převažují. Inovativní zpracování skečů, vysoká četnost těch výborných, přechody mezi nimi, (ne)pointy, velmi odvážné narážky, kreativní práce s úvody a závěrečnými titulky…to vše a mnohem víc nabízí dílo, které bez nadsázky boří a posouvá hranice absurdního humoru. Srdeční záležitost, dávám slabších, ale přesto 5*. Oblíbené skeče: The Mouse Problem, The Dirty Fork, Silly Job Interview, The Lumberjack Song, Piranha Brothers, Mosquito Hunters, Scott of the Antarctic atd.

plakát

Zlatí úhoři (1979) (TV film) 

„I statečný platěj za chyby smrtí.“ Myslím si, že Zlatí úhoři jsou filmem, o kterém se dá s klidem prohlásit, že je hodně lyrický/poetický, ale přitom nesklouzává k lacinému kýči a falešnému sentimentu. Pravděpodobně to v sobě má už Pavlova knižní předloha, ale jak tomu tak bývá, to, co funguje na papíře, se ještě nemusí podařit úspěšně převést na plátno. Tady to ovšem naštěstí vyšlo. Lví podíl na tom má nádherné prostředí, kde se filmovalo, a které ještě nechala vyniknout kamera Jana Čuříka s hudbou Luboše Fišera. Přispěli k tomu i uvěřitelní herci (překvapivě nebyli špatní ani ti v dětských rolích) spolu s dobře vykreslenou atmosférou těžké doby, která obnažovala charaktery některých postav. Pod Kachyňovým vedením tohle všechno funguje a člověk se může kochat tou krásnou nostalgií. Jistě, fakt, že malému Prdelkovi vše tak snadno procházelo, je docela úsměvný, ale nijak zvlášť to nekazí dojem z filmu. Za mě to budou silné 4*. „Franci, nebuď hamoun. Poraž si můj akát, z toho vyudíš 10 volů, když počítám, že jedenáctej seš ty.“

plakát

Devadesátky (2018) 

„Pracovala v Disney Worldu. Bylo...bylo jí všechno jedno. Překročila hranice.“ - „Co jsi udělal?“ - „To se neříká. Jsem gentleman.“ Ano, skutečný gentleman… Zpočátku mě film vůbec nebral, upřímně řečeno, celkem jsem se u něj nudil. Ale postupně se mi do něj podařilo vpravit a jeho „hrdinové“ si mě čím dál víc získávali. Navzdory jejich chování (nebo právě kvůli němu?). Ostatně, nikdo z nich to neměl jednoduché (sám hlavní hrdina neustále bojoval s matkou a hlavně bratrem) a na nikoho nečekala žádná zářná budoucnost, spíš naopak. A atmosféra filmu se mi líbila, ani jsem k tomu nepotřeboval pocítit nostalgii. Přátelství, první zkušenosti s pitím, kouřením, opačným pohlavím…a hlavně trávení veškerého času s partou na skateboardech, nechyběla pohoda i vážnější momenty. Přišlo mi, že tvůrce dobře ví, o čem vypráví. Tím se dostávám k tomu, že mě Jonah Hill hodně (mile) překvapil. Zřejmě to byl pro něj i dost osobní film. Mid90s sice není úplně super pecka, ale počin hodný slušných 4* určitě (a to nejen na debut).

plakát

Plukovník Švec (1929) 

„Nepojede s námi jako žena, pojede jako náš kamarád a voják!“ Trockého ultimátum nevyděsí rozvážně zachmuřeného Švece hrdě sledujícího namalovaný husitský kalich! Je to vlastenecké, plné patosu, ale ne otravně (když už, tak nechtěně úsměvně) a především to má své opodstatnění. Innemann filmem vystavěl legionářům pěkný pomník. Ten má kvalitně natočené válečné a vůbec davové scény, které mají dynamiku a umí vtáhnout (dobývání Penzy, navíc gradované příchozí bouřkou, bylo nejlepší). Nepřekvapí kritika Rusů, ať už jde o zrádné bolševiky (pobavila informace o Masarykovi, který v USA dostává 800 dolarů denně!) či zbabělou buržoazii. Nechybí změny nálad (od zdravě bojovné až k depresi po ústupu z Kazaně), výrazné postavy, ke kterým si vytvoříte vztah (starostlivý Švec, věrný Kodl, horkokrevný Hofírek, citlivý Perný atd.), a silně emoční závěr. Solidní 4*, kvalitní podívaná. „Kolik tě třeba cenit, pouze ten se dozví, kdo tebe ztratil.“

plakát

Mi mefahed mezeev hara (2013) 

„Kdo dneska pomáhá starým lidem?!“ Trefná otázka…Měl jsem trochu strach z toho slibovaného, no, řekněme „tvrdšího“ humoru, zároveň mě tím film ale hodně lákal. Nakonec převládá přece jen spokojenost. Ten humor tam je. A místy poměrně důmyslný a brutálně zábavný. Ale dost často také na hraně až za ní, někdy se ještě pobavíte, jindy už vám do smíchu moc nebude (film není pro širokou diváckou obec). Režisérské duo si hodně dovolí (v téhle podobě by to za velkou louží opravdu neprošlo), ale přitom jejich cynismus není hloupý ani samoúčelný. Zároveň se jim daří udržovat solidní tempo a napětí. A na diváka čeká pár morálních dilemat…ostatně, s kým v tomhle filmu se dá sympatizovat bez připomínek? Na to si už ale každý musí odpovědět sám. Škoda jen, že po Mickiho telefonátu to nabere kurs, který se mi vůbec nezdál, zlomyslně otevřený závěr tuhle nepříjemnou pachuť spravil bohužel jen z části. Přesto, podtrženo a sečteno, slušné 4*. „Pořád žiješ s rodiči, co?“ - „Rodiče jsou mrtví.“ - „Myslel jsem, že zabíjíš jenom děti…“

plakát

Soud boží (1938) 

„Svědomí, to je jako taková…taková past. Vběhneš do ní, nevíš jak. Sklapne to za tebou, ať děláš, co děláš, nemůžeš ven.“ Hezky to Hejda řekl. A vůbec mě jeho postava společně s představitelem Františkem Kováříkem zaujala, možná vůbec nejvíc ze všech. I to jeho „procitnutí“ mi přišlo tak nějak důvěryhodnější než u Vávry (jinak patřičně nesympatického, ostatně Kreuzmann uměl podat tyhle figury výborně). Pak stojí za zmínku ještě Tréglův roztržitý čtenář románů, ostatní trošku zapadli (dokonce i Šmeral, ale u něj si to vysvětluju nezkušeností, byl to přece jen 1 z jeho prvních filmů). Děj dobře odsýpal, ale čekal jsem hlavně na to, zda se mi potvrdí domněnka ohledně důvodu zastřelení starého Bárty (což se kupodivu nestalo). Trochu překvapil ještě konec spolu s vyvrácením profláklého Čechovova principu ohledně objevení se jisté rekvizity (jen nevím, jestli to bylo opravdu schválně…ale budiž, Horovu předlohu neznám a pídit se po ní nebudu). Celkově slabší 4*. „Terezo, řekni, měla jsi mě někdy trochu ráda?“ - „Mám ráda…všechny lidi.“

plakát

Hon na pačlověky (2016) 

„Nabízíme 10000 dolarů každému, kdo je najde, mrtvé anebo živé…aha, živé. Měli by být živí.“ Vše se odvíjí od toho, zda si dokážete najít cestu k dětskému hrdinovi. Pokud ne, asi se nebudete bavit a film se vám nakonec zprotiví. Mně se to ovšem postupně, po malých krůčkách, podařilo. Zřejmě díky humoru (který spojuje). Paleta vtípků je různorodá, od těch černějších přes ironické, absurdní, střelené až po vyloženě parodické. Tvůrci do snímku zařadili celou řadu filmových odkazů a sem tam si do hollywoodských „bijáků“ hezky rýpnou (nejvíc se podle mě podařila pasáž jak vystřižená z Thelmy a Louise). A nejen humor je různorodý, podobně je to i s žánry, takže některé scény jsou možná až zbytečně vážné či naopak směšné, přesto si myslím, že to pěkně drží pohromadě (i přes např. záhadně mizejícího psa či pušku…nebo to byl záměr?). Waititi mě tedy pobavil i potřetí a já se těším na naše další filmové setkání, tentokrát to bylo za solidní 4*. „Utečeš i dnes v noci?“ - „Ještě nevím.“ - „Ne, mně to nevadí. Jen buď zpátky na snídani.“ - „Ok.“

plakát

Řeka (1933) 

„Zapni si tu blůzu!“ - „Nejde to, je mi malá.“ Ale že to místy byla i sranda. Pavel Sychra, to je klasa. Profesionální stlač postelí, krejčí (na co jehla a nůžky, stačí sekera), rybář, hráč na harmoniku, česač cizích, nedozrálých jablek a v neposlední řadě snový zachránce zoufalých, bosých princezen. A málem bych zapomněl dodat, že též magnet na lidumily, soudě dle reakcí zbohatlíka, obchodníka či pytláka. Škoda jen, že se od určité chvíle začne chovat jako blb (ale kdo z nás může říct, že by si s chutí neustlal na koleji?). Rovenského až drastické oddalování zjištění pravdy mě bavilo, stejně jako krása prosluněné přírody, která na diváka sálá z téměř každého záběru (i navzdory stáří člověk může ocenit vizuál a technickou stránku snímku), díky tomu se vám i atmosféra filmu dostane po chvilce pod kůži. Dávám slušné 4*. „Kdo z vás dnes ráno byl v obecní áleji na jabkách? Tak ptám se vás naposled, kdo dnes ráno byl v obecní áleji na jabkách?!“ - „Prosím, já.“ - „Hmm.“ - „Ale jsou ještě kyselý.“ - „Ták?!“ - „Ano, potřebujou ještě 14 dní.“

plakát

Po čem muži touží (2018) 

„Přitom vona je úplně jiná. Vona je tak pěkná, ty voči, ty nohy taky má…“ - „A ruce…“ Přesně jak jsem čekal, odpadová hodnocení jsou úplně mimo. Není to žádná pecka, ale ani průser. Nejdřív člověka sice trochu praští do očí nápadný product placement, hned jsem si vzpomněl na Krause („Si mi roztrh sako od Bandiho, ty homoději!“), ale nejsem typ diváka, který by z toho zvracel, spíš to nechtěně pobavilo. V úvodu to solidně táhne Langmajerovo šovinistické hovado, ale pak nastoupí Anička Polívková, která je suverénní a nádherně se tu vyblbla (těžko vypíchnout pár scén, ostatně jen ty artistické kousky na podpatcích musely dát zabrat, ale nejvíc mě asi rozesmála při triumfálním zvedání kola). Lepší vtípky střídají slabší, stejné je to s hereckými výkony, předvídatelnost asi též nikoho nepřekvapí. Konec a vůbec celá ta závěrečná proměna je kapánek sci-fi, ale nic, kvůli čemu bych si rval vlasy. Čistokrevný průměr, nic víc ani míň. „Prosím tě, dej už pokoj s těma tlusťoškama.“ - „Ale vždyť je to hezký, když je holka za co chytit.“ - „Jo, ale ne bagrem.“

plakát

Panenství (1937) 

„A konečně, o jednoho muže víc nebo míň. Na tom dneska nesejde.“ - „Ale jen tak, bez lásky?“ - „V lásce je to jako v Automatu. Každou chvíli přijde jiný host.“ Poměrně hořká podívaná. Většina mužských postav je tvořena starými prasáky, kteří mají choutky na mladé masíčko, a Boháčův romantický skladatel má zas nepřirozený až zvrácený úsměv spolu se sebedestruktivními sklony (no, hlavně, že se líbil jeho milé…ačkoliv jejich vztah působil trošku zvláštně, místy až nechtěně úsměvně). Nejlepší roli tu má „světská“ Mandlová, která byla výborná a naprosto přesná. I když je pravda, že přes prvotní antipatie jsem si nakonec našel cestu i k nešťastné hlavní hrdince, její láska byla totiž opravdová a neváhala pro ni podstoupit skutečné oběti, a to jí pak jeden prostě musel fandit. A závěr byl vzhledem k atmosféře filmu docela povedený (a svým způsobem nevyhnutelný). Tak či onak, na slabší 4* to ještě bude. „Já bych chtěl…já se vás chci na něco zeptat, slečno.“ - „Prosím...co to má být?“ - „Prosím vás, řekněte mi…je ten koláč dnešní?“

Časové pásmo bylo změněno