Sarkastic

Upřímně řečeno, na film jsem se chtěl podívat jen a pouze kvůli jeho režisérovi (téma filmu mě před zhlédnutím nezajímalo). A měl jsem docela velké obavy z toho, že se tentokrát pouští do látky, u které zároveň není autorem scénáře (v tomto případě také předlohy), a navíc do něčeho, co vůbec nesouvisí s hudebním žánrem. A protože se novým historickým a životopisným hollywoodským filmům (až na nějaké ty výjimky) už z principu vyhýbám, příjemně mě překvapilo, že mi Chazelle tuto podívanou udělal nejen koukatelnou, ale zároveň mě po ty více než 2 hodiny opravdu bavila. A to i přesto, že si mě snímek získával zpočátku velmi pomalu a jakoby nenápadně (nebo možná právě proto?). Armstrongův příběh dlážděný profesními, ale i osobními neúspěchy a ztrátami má řadu silných momentů, ovšem ten nejsilnější přichází v závěru (ač beze slov, tolik vypovídající..ústřední pár byl celkově výborný, zvlášť Foy překvapila). Whiplash a La La Land se mi sice líbily o něco víc, přesto jsem byl znovu moc spokojen a hodnotím proto silnými 4*.

„Kdo ví, co za pár let bude pravda o nás dvou, že?“ Hovory s TGM jsem nečetl, tudíž možné výtky (minimálně na Kosatíkův scénář) u mě odpadají. Ano, některé věty či pasáže mi i jako člověku, který se neseznámil s předlohou, nepřišly zrovna původní, ale ne že by mě to rušilo, protože na tom film staví, totiž na výrazné stylizaci gest a promluv postav. A u obou hlavních představitelů to byla velká výzva. Čapek mě tak trochu provokoval, protože Jan Budař ho zahrál tak strašně zvláštně, že ve mně ještě doznívá. Ovšem to, co předvedl Martin Huba, tomu já říkám absolutní splynutí s postavou…jedno, zda šlo o více či méně výraznější emocionální projev, věřil jsem mu každý pohyb i větu. Dialogy mi přišly povětšinou povedené. A co do atmosféry snímku to bylo takové převážně pohodové setkání u čaje v parku, čemuž přispělo i vhodné prostředí (výborně podpořené kamerou a zvukem). Celkově to vidím na solidní 4*. „Čapku, vy máte strach z Němců?“ - „Vy ne?“ - „Němci mají takové heslo. Kromě Boha se nebojíme ničeho na světě.“ - „No právě.“

Krom povedených Pout jsem od Špačka nic dalšího neviděl, takže u mě převládalo spíš vyšší očekávání. To se bohužel nenaplnilo. S tímhle filmem jsem měl jeden základní problém. Postavy mě nedokázaly nějak víc strhnout k tomu, abych jim fandil či se o ně bál. Těžko říct, jestli to bylo spíš tím, že nebyly zvlášť dobře napsány nebo kvůli poněkud mdlým hereckým výkonům. Ani hvězda výše zmíněných Pout Malý zrovna nezářil (ne že by mu to jeho role příliš umožňovala), mladí herci byli spíš nemastní, neslaní a konkrétně lví nominaci pro Hartla beru čistě jako zdvořilost. Film mě začal pořádně bavit až s příchodem zápasů. Samotné zpracování „mačů“ se mi líbilo, byly dynamické, dobře sestříhané a měly šťávu. Bohužel mimo hřiště mě to stále příliš nebavilo. Technická stránka byla zdařilá (tam bych ty nominace i chápal), francouzština netypická, ale to bylo tak všechno. K tomu, co znělo při závěrečných titulcích, se radši nebudu vyjadřovat. Ambice možná byly vysoké, ale výsledek jim neodpovídá, za mě pouze lepší průměr.

„Chtělo by to čistku…v kuchyni.“ Už dlouhých 8 let uběhlo od Občanského průkazu. Přesto po zhlédnutí Tomana nemám neodbytný pocit, že by Ondřej Trojan zapomněl filmovou režii, spíš naopak. Ačkoliv je pravda, že si uřízl opravdu pořádný krajíc. Shrnout do 1 filmu tolik událostí a postav už chtělo pořádnou kuráž, ale myslím si, že to ustál. A přestože to není kapitola našich dějin, o kterou bych se až tak zajímal, neměl jsem dojem, že bych se ztrácel. Ony ty pro někoho možná rušivé popisky protagonistů měly svůj účel. Samozřejmě, že uvedení tolika postav si vybralo svou daň, takže u některých z nich prostě není čas na nějaké výraznější charakterové vykreslení (proto je dobře, že tvůrci i do vedlejších rolí obsadili osvědčené harcovníky) a nad konáním některých z nich se tak vznáší jistá emoční „sterilita“ (na druhou stranu, pořád je tu hlavní postava, jejíž osud vám lhostejný není). U výkladu jistých událostí to sice pro mě bylo tak trochu ve stylu „ber, nebo nech být“, ale tvůrci zůstali věcní, takže proč ne. Hodnotím slušnými 4*.

Ani pořádně nevím, proč jsem si Nolanův celovečerní (no dobře, tak cca hodinový) debut nechal tak dlouho unikat. Snad proto, že jsem se obával zklamání při té reputaci, kterou si u mě režisér díky sledování jeho předchozích (vlastně následujících) 9 filmů vybudoval. Ale obavy byly zbytečné. I podesáté cítím spokojenost. Na debut je to vážně podařené. Až překvapivě. A poměrně suverénně vedené. Sledování je dostatečně tajemné, napínavé, zneklidňující. Díky tomu vyšel i risk v podobě sázky na nepříliš sympatického hlavního hrdinu (navíc hraného neznámým hercem). Ale divák v něm cítí něco vzdáleně povědomého/příbuzného. I proto mu fandí, aby nebyl chycen, i přes jeho úchylku (či možná spíš závislost). Ta se začne stávat stále silnější. Adrenalinem, drogou bez které nemůže (a ani nechce) být. Billova ctižádost se však potkává s naivitou…Konec je solidní, Nolan to vymyslel chytře, ale zase ne tak, aby se divák cítil jako blbec. I vystavení příběhu se scénami na přeskáčku bylo fajn. Celkově hodnotím silnými 4*.

„To mu jako nic neřekneš?“ - „Hlavně si vem gumu!“ Skrz odstup jsem si seriál pustil z webu ČT až poté, co byl celý odvysílán. A čekalo mě milé překvapení. 1.-6. díl téměř jednoznačně za 5*, zbylé 2 už byly o něco slabší, zvážnění si také vybralo svou daň (naštěstí se stále bylo čemu zasmát). Předně, vnímám jako malý zázrak, že něco takového vzniklo pod hlavičkou ČT (ta omílaná nekorektnost sice má své rezervy, přesto ji lze z větší části kvitovat). Duo Kolečko-Prušinovský je tu v té nejlepší komediální formě, nechybí výborný soundtrack, casting odvážně sázející i na hodně neokoukaných tváří též dopadl na jedničku. Seriál navíc působí docela autenticky, škoda jen, že repliky např. Ilony či skinů krapet šustí papírem (o tvůrcích to něco vypovídá, že se tenhle problém týká hlavně postav největších rasistů). Bavil jsem se, hltal každý díl a i přes nějaké ty mouchy dám slabší plný počet (kdo by řekl, že s jeho udělením budu po Pustině čekat tak krátce). „Ty si křižák, Luďku. A vedeš tady za nás za všechny svatou válku.“ - „Edo, ale Chánov není Jeruzalém.“

„Zachovali si svoji důstojnost. Vidíš to, že? To je velice důležité, Nete. A s tím ti tady pomůžeme. Navrátíme ti důstojnost.“ Asi budu patřit k menšině těch, co viděli všechny 4 díly a nepovažují Složku 64 za nejlepší z nich (vyhrál to u mě Vzkaz v láhvi) ale to neznamená, že znovu nejde o výbornou podívanou. Potom, co už v předchozím díle proběhla změna režiséra, můžu konstatovat, že i Boe dokázal Molanda bez větších problémů zastoupit. Dokonce mě překvapilo množství humoru, asi v žádném jiném díle ho nebylo tolik. A k tomu nechybí napětí, atmosféra, chytlavé vyšetřování, dobré postavy (včetně záporáků) a tentokrát i větší důraz na sociální otázku a předzvěst loučení…to vše znovu napomáhá k parádnímu zážitku. A už zas musím vytknout konci, že je trochu hollywoodštější, než bych si přál (ale pořád se tak nějak dal vzít, i přes to vypití čaje atd.). Tentokrát to budou solidní 4* a na celou sérii budu moc rád vzpomínat. „Carle! O co jde? Bak povídal, že mu přebíráš případ.“ - „Na tohle rozhodně nemá. Jednou řešil Sudoku pomocí písmen.“

„Jste velkorysá. To já urážky neodpouštím.“ Havelkův filmový režijní debut nabízí baladický příběh z českého venkova s vlastní poetikou (navozovanou i jazykem, nádherným vizuálem a zvukovou stránkou). V některých ohledech mi vzdáleně připomínal Brabcovu Kytici (ne nutně i kvalitou). Hlavním tématem je pak pomalu se rozvíjející tragická romance mezi kráskou a zvířetem. A zatímco u Katynky si třeba nejste úplně jisti, co přesně cítí (jen flirt?), u „barona“ je ten vnitřní svár mezi predátorskou náturou a nečekaným citem zjevný. A obsazení jak Zmrzlé, tak hlavně Dobrého byl výborný tah (neumím si v jeho roli představit jiného herce). Film mě dlouho bavil, ale směrem ke konci začal být stále víc přitažený za vlasy a závěrečné cca 2 minuty byly už zcela mimo. Škoda, přesto mi to ještě na ty slabší 4* vychází. „Co skrývá její koketérie? Pouhý chtíč, jenž byl pouze mou zvířecí přirozeností? Nebo jsou její city natolik hluboké, že unesou tíhu poznání mé pravé tváře? Začínal jsem chápat, že běs, který mnou zmítal, byl strach, že ji ztratím.“

Protože si mé líné já přece jen konečně přiznalo, že se pravděpodobně k žádné z předchozích verzí filmu (1937, 1954, 1976) stejně nikdy nedokope, rozhodl jsem se zkusit rovnou tu nejnovější (tím pádem logicky nemůžu porovnávat). Pravda, film jede v docela zajetých kolejích, je předvídatelný, nenabízí žádné větší dějové zvraty, což je trochu škoda. Ale překvapivě to nevadí až tolik, protože celé dílo stojí na tom, že je hudebně a po herecké stránce zvládnuté bravurně. Oba hlavní představitelé hrají a zpívají výborně, u Coopera to překvapí pěvecky, u Gagy zas herecky (k čemuž film ostatně vybízel, ovšem výsledek v tomhle ohledu i tak předčil má očekávání). Pár navíc ještě doplňuje skvělý Sam Elliot, který je teď na stará kolena v té nejlepší formě (jak už ukázal i v The Hero). A to nejdůležitější, jde o hudební film a tahle složka je opravdu zdařilá, písně vám i po skončení snímku dál rezonují v hlavě. Cooper tedy svůj režijní debut ustál se ctí a byly to příjemné cca 2 hodiny, možná jen ten konec bych trochu zkrátil. Hodnotím solidními 4*.

„Kdo je čistý ve zpěvu, je čistý v životě. Mládeži pamatujte si, v hudbě život Čechů.“ Pět telat na krku by byl o něco výstižnější název. Ačkoliv opravdové telátko tu bylo ve výsledku vlastně jen jedno, ta zbývající se čím dál víc měnila na poměrně zákeřné a nepřející svině („Když ho nemůžu mít já, ať ho nemá ani vona!“). A je jen otázkou, zda by v téhle své šikaně postupně nepřitvrzovaly. Ne že by si za to hlavní hrdinka částečně nemohla sama. S Natašou to totiž bylo těžké. Člověk s ní na jednu stranu soucítil (nechtěla toho zase tak moc, v podstatě „jen“ trochu pozornosti a lásky), na druhou ovšem trpěl její naivitou a emoční labilitou. Zahrané to však bylo ze stran všech 5 děvčat dobře. S paralelou navozovanou vsuvkami z opery jsem větší problém neměl, plnila zde svůj účel. Pro mě zatím asi nejslabší Schormův film, přesto stále nadprůměrný, dávám slušné 4*. „Zdeničko, co je s tebou?“ - „Mami, mně nic není.“ - „To je jenom legrace.“ - „Prosím, ona je Zdena v částečně podnapilým stavu, potřebuje se jen vyzvracet a bude to dobrý.“