My name is Harvey Milk and I'm here to recruit you.
1) Historicky poměrně přesný film o prvním muži v USA, který se otevřeně hlásil k homosexualitě a navzdory tomu (vlastně právě díky tomu) byl zvolen do významného veřejného úřadu, se po rozpačitém začátku (s výjimkou roztomilé namlouvací akce v metru) někdy po půl hodině rozběhl a udržel si dobrý standard až do konce. Snímek přibližuje dějiny homosexuálního hnutí v USA i praxi místní politiky. Za tuto edukativní funkci přidávám hvězdičku. You cannot live on hope alone, but without it, life is not worth living.
2) Film získal dva Oscary (za nejlepšího herce a za scénář), 6 dalších nominací na Oscara a různé ceny filmových kritiků. Trochu mě to překvapuje, protože film jako takový mi nepřipadá nijak mimořádný. Možná je to pocta přesvědčivému ztvárnění boje za lidská práva i za seberealizaci. Forty years old and I haven't done a thing that I'm proud of.
3) 56letý homosexuální režisér (jinak i produkční, scénárista, střihač, herec a zvukař) Gus Van Sant (Dobrý Will Hunting, Mé soukromé Idaho) dbal na to, aby se herci fyzicky podobali svým postavám. Titulní roli svěřil 48letému charismatickému Seanu Pennovi (taky produkuje, režíruje, píše scénáře). 29letý Mexičan Diego Luna se ukázal ve vděčné roli protivné stíhačky Jacka Lira. 23letý Emile Hirsch si vystřihl prostituta Cleve Jonese a 46letý homosexuál Denis O´Hare ztělesnil konzervativního senátora Johna Briggse. 30letý všeumělec James Franco (režíruje, píše scénáře, produkuje, zpívá, maluje, píše knihy, studuje několik vysokých škol) v jedné ze svých mnoha gayovských postav (první Milkův partner Scott Smith) předvedl standardní výkon stejně jako rovněž velmi všestranný 24letý Lucas Grabeel (malá role Dannyho Nicoletta).
Nuda a nuda.
1) Evidentně (u Renče i standardně) dobrá režie, atmosférická kamera, působivá hudba, pěkné lokace. Vynikající Vladimír Dlouhý i Karel Roden, ostatní dobří.
2) Proč jsem se tedy celou první hodinu filmu nudil? Myslím, že to způsobil scénář, který drama až antického rozměru přepsal do podoby rozvláčného, pomalého příběhu, kdy se dlouho neděje nic, pak rychle něco málo a pak zase dlouho nic. Většinou nadbytečné válečné flashbacky přidaly dalších 10 prázdných minut.
3) Ani emocionálně na mě snímek nijak nezapůsobil.
4) Nechápu, proč oficiální text distributora vyslepičí děj první hodiny.
Jásejte a plesejte!
1) Hned na začátku do očí udeří strojenost a falešná výpravnost slavnosti na zámku. Pak se divákových uší zmocní příšerné dialogy a Troškův přisprostlý vlezlý humor, lidový v tom nejhorším slova smyslu. Nekvalitní herecké výkony této předlouhé pohádky pak dílu nasadí korunu.
2) Ta hvězdička je za tradičně vynikající lokace.
Jak se vyrábí britský gentleman.
1) Zajímavý film předvádí výchovu budoucích gentlemanů na výběrové střední škole ve 30. létech 20. století.
2) 32letý režisér Marek Kanievska do svého debutu angažoval homosexuálního 25letého Ruperta Everetta (gay Guy Bennett) a 24letého heterosexuála - příjemného Colina Firtha (komunista Tommy Judd).
3) All problems solved for life. No commies and no queers.
Freude, Freude, Freude, taky na tě dojde. A došlo.
1) No...Freud by měl radost. Přehledné čtyři levely podvědomí - level 1, 2, 3 a limbus. Přechází se pomocí injekce a své chování v příslušných úrovních můžeme řídit nezávisle na subjektivních prožitcích. Paráda...
2) Film je taková chytrá mystifikační hra s diváky. Hraje se na několika úrovních. Na té nejnižší (blockbusterovské) diváci obdivují akční střih, zajímavou hudbu, pěkné herce a herečky, nějaké ty (naroubované a nepříliš funkční) honičky a střílečky. Na vyšším levelu (vyžaduje soustředěnou pozornost při sledování) se snaží filmu porozumět a rozlousknout, co všechno měl autor na mysli a jaké řešení je možné a nemožné, přečíst motivaci jednání postav a porozumět různým náznakům. Na dalším levelu pak blahovolně shlížejí na masy tápajících u vědomí, že pochopili Nolanův virtuální snový svět. Mluví o freudovských komplexech, jungovském experimentu či Platonově jeskyni. Někteří cítí potřebu vysvětlit, že tak svět nefunguje. Je báječné, jak všemu rozumějí. We all yearn for reconciliation, for catharsis.
3) Jsou i tací, kteří se probojují do čtvrté (utajené) úrovně. Ti chápou, že film nemá řešení. Je jedno, zdali se odehrává celý ve snu anebo zdali je příběh ukotven v realitě se snovými průniky. Je jedno, co se stane s postavami i s příběhem. Kvalitní řemeslná práce a do detailu promyšlený chytrý Nolanův scénář ani dobří herci, výborná hudba či pěkné triky totiž nedokáží zastřít, že jde jen o ambiciózní kýč, o rutinérský konvenční produkt pro masový vkus bez výraznějších překvapení.
4) Anglicky znalým doporučuji přečíst si: http://www.imdb.com/title/tt1375666/faq. Je tu podrobně vysvětleno, proč se postavy chovají tak, jak se chovají.
5) 40letý režisér Christopher Nolan vymyslel a napsal scénář a podílel se i na produkci. Vytvořil chladný film bez emocí s morálně neukotvenými hrdiny, kterým lze jen těžko fandit, přesto, že říká: I think positive emotion trumps negative emotion every time.
5) Zaujal mě 29letý Josef Gordon-Lewit (Arthur), mimořádně sexy herec mnoha tváří a krásného mužného hlasu (a taky mluví dobře francouzsky), jenž je rovněž výborný zpěvák. Poslechtěte si Hey Jude v jeho podání s kytarou, stojí to za to: http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=-pXKi31232E#!
6) V 7. minutě filmu je záběr na obraz "Studie hlavy George Dyera" (1967) od anglického malíře Francise Bacona. Sedmiletý vztah mezi v době vzniku obrazu 58letým Baconem a 33letým kriminálníkem a
alkoholikem Georgem Dyerem se stal inspirací pro vztah mezi Cobbem a jeho ženou ve filmu. Neobyčejně zajímavý článek o tom najdete na:
http://reelclub.wordpress.com/2011/02/06/a-picture%E2%80%99s-worth-a-thousand-words-francis-bacon-and-inception/
7) No a nakonec malá rada, jak řešit každodenní problémy. Arthur: You´d have to buy out the entire cabin. And the first class flight attendant. Saito: I bought the airline. It seemed neater.
Esence toho, co na Hollywoodu nemám rád.
1) "Nejlepší hollywoodský Jackie Chan" (Cervenak) to možná je, pak ovšem nechci vidět, jak vypadají ty ostatní filmy. Nápaditá bojová choreografie (Lima) je mi u prdele. Že je snímek "hrozně zábavná...komedie" (Chrustyn), "strašná sranda" (N.Strauber) či že nabízí "tuny vtipků" s krátkým i (Raptorrr) jsem nějak nepochytil.
2) Hromady bez ladu a skladu nasypaných vesměs anachronických i jinak nepřesných odkazů (Chaplin, Holmes, Rozparovač aj.) se snoubí s odkazy hudebními (hrůza) i filmovými.
3) Důvod, proč jsem film sledoval, byl můj milovaný (zde silně přehrávající) Aidan Gillen (pretendent na britský trůn - hlavní padouch).
4) Inu, bohužel nemohu společně s Bladerem589 konstatovat, že bych "sa bohovsky pobavyl" ba dokonce ani pobavil. Snad jen při čtení komentářů ve chvilkách, kdy mi z nich neběhal mráz po zádech.
Jak se žije muslimům v Německu.
1) 30letý spoluscénárista a režisér afgánského původu Burhan Qurbani nás ve svém debutu zavádí do světa muslimů, kteří, ačkoli s námi a vedle nás, žijí trochu jinými problémy. Growing up as a Muslim, living in a Western society, I sometimes made lifestyle decisions ... that made me feel guilty for not being a good Muslim.
2) Ačkoliv snímek podává svědectví o obtížném překonávání fundamentalistických postojů na příkladě islámu, mohlo by jít stejně tak dobře i o fanatické představitele jakéhokoli jiného náboženství.
3) Zážitek ze zajímavého díla umocňují příjemné herecké výkony 34letého potomka chorvatských rodičů Carlo Ljubeka (policista Ismail), 23letého Sergeje Moyi (bělošský gay David), 24letého Buraka Yigita (provokatér Sinan), 21letého Jeremiase Acheampona (nigérijský gay Samir) a zejména 27leté Maryam Zareeové, původem z Iránu (imámova dcera Maryam).
Usměvaví lehce surrealističtí zapadlí vlastenci v socialistické košilce.
Odradí miloučkého 31letého Petra Svojtku se sexy postavou (mladý učitel idealista) neméně milý 55letý Josef Kemr (starý učitel prevít) od touhy učit jinak a lépe? Snad vám to mohu prozradit. Neodradí.
Joj, to bylo příjemné. Jako by vás vaše láska hladila a hladila a pořád hladila a k tomu hrála parádní music.
1) Obrázek mírumilovné, pokojné, trochu dekadentní, současné evropské mládeže, prožívající své emocionální dospívání, mě zaujal především svou pohodovou atmosférou. Nikdo nikoho nenapadá, nikdo nikomu úmyslně neubližuje, všichni jsou přátelští, milí, i když bezradní ve svém mladickém tápání a hledání smyslu života a lásky. Fakt neskutečně milý film...
2) Vpravdě evropský snímek stvořil 35letý sexy režisér, scénárista a herec (Alejo - pomáhá Veře s matrací) Alexis Dos Santos z Argentiny. Hlavní roli hraje příjemná 22letá Valonka Déborah Francoisová. Jejím partnerem je 28letý fešák Holanďan Michiel Huisman (letištní kontrolor). Hlavní mužskou roli má 23letý neobyčejně přitažlivý Španěl Fernando Tielve (Axl hledající svého otce). Další zajímavá role připadla 34letému Izraelci Iddo Goldbergovi (Mike, který se bojí skákat padákem). Děj se odehrává v Londýně, mluví se tu anglicky, francouzsky a španělsky.
3) Spoiler. Axlovo hledání otce dobře vystihuje mentalitu části mládeže - pasivní na jedné straně, ale držící si svůj životní postoj a styl. Axl otce nehledá, aby ho našel, hledá ho, aby našel sám sebe. Jako malé dítě ochutnávající ze stolu plného lahůdek i Axl zmateně zkoumá lásku i sex v různých podobách, nezávislé bydlení ve squatu, které jasně není existenční nutností, ale projevem životního stylu, prostě nezávislou existenci, aby si nakonec uvědomil, že cenu v životě mají právě ty závazky a závislost a ne naopak.
4) Film připomíná studentskou práci...v dobrém slova smyslu. Je neokoukaný, svěží, plný naivního příjemně optimistického bezstarostného vidění světa indie music a hipsterů. Kdo snímku vytýká, že jde o nafoukaný snobský portrét pseudointelektuálů, který nám, poctivým pracujícím, nemá co sdělit (pravda, ve filmu nepracuje téměř nikdo), ať mluví sám za sebe. Mě tento snímek plný mládí a hřejivého přátelství oslovil.
Nudná komedie.
Všichni se snaživě pitvoří, ale výsledný efekt spíš připomíná jihoamerickou telenovelu než zábavnou satiru, k níž se film snaží směřovat. Usmoleným dvěma hvězdičkám navíc jednu sestřičku odeberu za hysterické scénky přehrávajících herců a za skutečnost, že jsem mezi spoustou těch Castineiras nenašel jedinou postavu, která by mi nelezla na nervy.
Neurčitě příjemný vhled do běžného života současné Kuby.
1) Zajímavý snímek představuje Kubu na sklonku Castrovy vlády pohledem hudebníků undergroundové skupiny. Hudba neurčité kvality, nevýrazný příběh ani polopaticky podávaná morální dilemata související s rozhodnutím emigrovat rozhodně nejsou silné stránky filmu.
2) To zajímavé je důvěryhodně působící pohled na každodenní všední život. Jakoby klíčovou dírkou vidíte, co je pohledu běžného turisty skryto.
Nové nastudování nemá koule.
Nemohu upřít novému nastudování řadu vtipných scénických vychytávek. Mám ovšem problém s obsazením. Ne, že by herci byli špatní, ale prostě charisma neherců Suchého, Šlitra, Pilarové tu prostě chybí, o Haně Hegerové ani nemluvě.
Ano, takhle jsme, Mařenko, tehdy žili...
1) Věrohodně působící příběh ukazuje, že peklo si děláme navzájem bez ohledu na společenský režim. Nelze ovšem nedodat, že některé režimy dávají těm zmetkům více prostoru, než jiné.
2) Dobově velmi trefené postavy pomalu procitající vrchní sestry (43letá Nela Boudová), sekretářky Vlasty (výborná 40letá Hana Ševčíková), Martiny matky (skvěle na nervy jdoucí 65letá Zdena Herfortová), homosexuálního lékaře (51letý David Prachař), odcházejícího rezignovaného primáře (74letý Jan Kačer), přes mrtvoly jdoucího kariéristy (44letý Pavel Nečas) a dalších padnou do dusné atmosféry nemocnice jako ulité. Připomínají pamětníkům, s čím jsme se tehdy natolik sžili, že jsme to už místy ani nevnímali.
3) No a na igiho B. se nezlobte, on už je takový:)
Britská fantasy o vzdělávání, homosexualitě a toleranci.
1) Miluji tento film, protože je tak britský v dobrém smyslu slova. Tolerance, náhled na věci, chování, styl. Možná to takhle v Anglii nevypadá, ale rád si představuji, že ano.
2) Miluji tento film pro zobrazovaný postoj k homosexualitě. Přál bych si, aby stejně jako uvedená skupina postmaturantů hleděli na gaye všichni lidé. I´m a Jew... I´m small... I´m homosexual... and I live in Sheffield... I´m fucked.
3) Miluji tento film pro krásný vztah mezi studenty a vyučujícími. Studenti se chtějí učit a učitelé jim mají co předat, obě strany to dělají s láskou a vášní. Kde jsou takoví studenti, ptám se a odpovím si sám, v mé fantasii jsou.
4) Miluji tento film pro duchaplné rozpravy, které bych tak rád vedl ve škole, ale není s kým. Rozpravy o historii a poesii a filosofii předpokládají zájem a předběžné vzdělání. Pravda, i tento film presumuje, že jde o zcela vyjímečné studenty, kteří se hlásí (a jsou i přijati) na špičkové školy dnešního (přinejmenším britského) světa. How do I define history? It´s just one fuckin´ thing after another.
5) Hra anglického homosexuálního dramatika, scénáristy, spisovatele a herce Alana Bennetta (1934) po velmi úspěšném uvedení v Londýně i na Brodwayi získala mnoho ocenění. Nakonec vznikl s původním hereckým obsazením i film. I "loosely" based The History Boys on my experiences at the (Lawnswood) School and my admission to Oxford.
6) 59letý "nepřívětivý strýc Vernon z Harryho Pottera" Richard Griffiths (tlustý učitel Hector) podává vynikající herecký výkon, za nějž získal pět divadelních cen. Rovněž vynikající je i 26letý sladký Samuel Barnett (homosexuální student Posner) či 62letá Frances de la Tour (učitelka Lintottová).
7) 28letý Dominic Cooper (podmanivý sexuální predátor Dakin) je o rok starší, než představitel jeho učitele, 27letý Stephen Campbell Moore (mladý učitel Irwin).
8) Je zajímavé (amazing), že jediný skutečný gay mezi herci (pokud je mi známo), 25letý Russell Tovey (sportovec Rudge) hraje roli drsného heterosexuálního sportovního mača.
9) Zajímalo by mě, proč autoři filmu z roku 2006 považují za potřebné uvést, že příběh se odehrává v roce 1983. Změnily se snad od té doby poměry na anglických školách?
10) Duchaplný postřeh o povaze dějin: Headmaster: There´s a vacancy in history. Tom Irwin: [Thoughtfully] That´s very true. Headmaster: In the school. Tom Irwin: Ah.
11) Nádherné vyjádření smyslu literatury: The best moments in reading are when you come across something - a thought, a feeling, a way of looking at things - that you´d thought special, particular to you. And here it is, set down by someone else, a person you´ve never met, maybe even someone long dead. And it´s as if a hand has come out, and taken yours.
12) A na závěr to nejkrásnější. Smysl učitelské práce: Pass the parcel. That´s sometimes all you can do. Take it, feel it and pass it on. Not for me, not for you, but for someone, somewhere, one day. Pass it on, boys. That´s the game I want you to learn. Pass it on.
Co všechno udělá matka z lásky k synovi?
1) Pěkný 19letý Jonathan Tucker (syn Beau) a překvapivě málo přitažlivý 29letý chorvatský herec Goran Višnjič (vyděrač Alek) spolu s výbornou 41letou Tildou Swintonovou (matka) tvoří zajímavou trojici tohoto napínavého příběhu v krásném prostředí jereza Tahoe na pomezí Kalifornie a Nevady.
2) Spoiler. Film není příběhem homosexuálního syna ani příběhem o poněkud bizarním vztahu mezi vydíranou a vyděračem. Film je o snaze matky zachránit svého syna. Proto dělá, co dělá. Nedostatečná komunikace mezi ní a synem vede ke zdánlivě neracionálnímu, ale lidsky zcela pochopitelnému jednání.
3) Jakkoli jsem celý film sledoval se zájmem a nenudil se ani minutu, nemohu opomenout zřejmé díry ve scénáři, které umocnila nesmyslná závěrečná scéna, která víc otázek klade, než zodpovídá.
4) Spoiler. Je to tu samé podezření - matka podezřívá svého syna z vraždy, syn podezřívá svou matku z milostného vztahu k vyděračovi, starší vyděrač podezírá mladšího ze sexu s objektem vydírání no a já podezřívám diváky s výrazně negativními reakcemi na film z nedostatku inteligence a pochopení. I don´t think you´re really trying.
5) Spoiler. Je komické, že na natáčení scény milostného aktu mezi Beauem a jeho milencem čekali tvůrci na 18. narozeniny mladého herce, aby předešli možným právnickým komplikacím. Tucker si při zmíněné scéně neustále volal se svou dívkou, aby se cítil méně nervózní.
6) Překvapilo mě množství odsuzujících až nenávistných reakcí na IMDb. Kritiky, vytýkající filmu jeho nesporné scénáristické lapsy, bych pochopil. Méně pak zarputilé obránce (pseudo)gayovských práv, kteří nesnesou zobrazení gayů v nelichotivé podobě a ihned křičí, podobně jako naši snědí spoluobčané, že jde o diskriminaci.
Nenápadný film o všedních věcech.
1) Základním rysem snímku je neokázalá nenápadnost. Nenápadní sympatičtí herci (zejména 28letý představitel Kristoffera Nicolai Cleve Broch s pěknou postavou a rovněž 28letý charismatický představitel otce malého chlapce Aksel Hennie), neokázale vedení 37letým režisérem Mortenem Tyldumem zpřítomňují všední příběh v nenápadném okolí stanice metra Tøyen center v Oslu.
2) Bohužel spolu s nenápadností jde i určitá nevýraznost. Nesměji se ani nepláču, k postavám jsem získal vztah asi jako k sousedům v domě - jde to s nimi, ale raději se od nich držím dál. Ačkoli považuji film za docela dobrý, znovu si ho asi nepustím.
Smyslná básnická stylizace se skvělými i nudnějšími okamžiky.
1) 46letý Antonio Banderas pojal svůj druhý režisérský počin (podílel se i na produkci) podle scénáře 50letého Antonia Solera jako básnické vyznání ke svému mládí. Como director, hago lo que me gusta hacer, říká a věru, nelže. Příběh má totiž ... cierto punto autobiográfico. La acción trascurre en 1978, justo los años donde dejaba mi Málaga natal para iniciar mi aventura en Madrid. Antonio Soler refleja bien esos años, con algunos elementos y situaciones que nos pasaron por aquel entonces. (Děj probíhá v roce 1978, přímo v době, kdy jsem opustil svou rodnou Málagu, abych začal svá dobrodružství v Madridu. Antonio Soler zobrazuje dobu dobře včetně detailů a situací, které jsme prožívali.)
2) Zpočátku poněkud roztěkaný děj postupně dostává své jasné kontury. Nicméně těm, kteří očekávají Příběh a Akci, mohu jen odkázat slovy Danta Alighieriho: Lasciate ogne speranza, voi ch´intrate (Zanechte vší naděje, kdo vstupujete.).
3) Fantastické vzrušující a současně vkusné milostné momenty nejsou žádné soft porno bez ohledu na to, co si o věci myslí prudérní prvoplánově vnímající diváci.
4) Příjemné herecké výkony podává jak pěkný 26letý Alberto Amarilla (hlavní hrdina Miquelito), tak i charismatický 27letý Raúl Arévalo (Babirusa, má matku v Londýně), přitažlivý 29letý Félix Gómez (Paco Frontón s otcem podnikatelem) i rovněž přitažlivý 20letý Mario Casas (Moratalla). Půvabně svůdná 26letá María Ruizová (Miquelitova láska Luli) zaujala dokonce i mě. Kladu si, pravda, otázku, jak moc by se mi film líbil, kdyby hlavní postavy nebyli čtyři pěkní kluci, ale třeba čtyři pěkná děvčata.
4) Zvláštní pozornost si zaslouží skvělá hudba Antonia Melivea (také podíl na produkci), který londýnský Pro Arte Orchestra rovněž dirigoval a sám si zahrál na klavír.
Učebnice mogadoriánštiny pro začátečníky.
1) 21letý Angličan Alex Pettyfer (hlavní hrdina John) s krásně vyrýsovaným hrudníkem doprovázen 43letým navzdory věku velmi přitažlivým Timothy Olyphantem (ochránce Henri), narozeným na Havaji, se skamarádí s 16letým rovněž přitažlivým Australanem Callanem McAuliffem (šikanovaný Sam), kterého ochrání před zvůlí 24letého silně přitažlivého Američana Jakea Abela (syn šerifa Mark).
2) Ještě v tom vystupují dvě pěkné holky a roztomilý beagle Chimera s pozoruhodnými schopnostmi.
3) Přihoďte jakékoli blbosti přívlastek sci fi a získáte ve mně nadšeného diváka...v tomto případě alespoň pro prvních dvacet minut. Pak naštěstí tam byli ti kluci...
Film, který vás nenechá chladným.
1) Po promítání Hanebných panchartů s ohledem na nevymahatelnost práva jinými prostředky proběhlo na našem gymnásiu lynčování režiséra. Akci započal nasraný učitel dějepisu, ihned se přidal učitel estetické výchovy a učitel italštiny. Pozadu nezůstal ani učitel dějin hudby, učitel tvůrčího psaní a školní psycholog. Věc se však nepodařila. Davy studentů obklopily režiséra a za nadšeného provolávání slávy ho vysvobodily z moci uměleckých puristů.
2) Těžko namítat těm, kteří označují film za odpad. Jsou to opravdu "perverzně zvrácené scénáristicky odbyté hrátky zřejmě úchylného pseudorežisérského puberťáka sázející na samoúčelnou
brutalitu". Dlouhé a nudné utrpení kultivovaného diváka. Proč ale, ptám se, jsem po celou dobu nezvedl oči od obrazovky?
3) Těžko namítat i těm, kteří film označují za vynikající filmařinu na pozadí absurdních historických souvislostí. Tento surrealistický počin je pro mé seriózní historické já těžko stravitelný. Na druhé straně však díky němu vyniknou skvěle napsané, zahrané i nasnímané dialogy. Uvedená historická mystifikace asi těžko někoho zmate. Snad i podprůměrně vzdělaný divák tuší, že Hitler a další nacističtí prominenti nezemřeli v pařížském kině. Naopak takový film spíš povzbudí zájem o historii, zájem o to, jak se to opravdu všechno odehrálo.
4) Brutalita není mým oblíbeným prvkem ve filmu ani v životě a tím méně její explicitní zobrazování, jak to má Tarantino tak rád.
5) Zaujal mě vynikající herecký výkon i kvalitní angličtina a francouzština 53letého rakouského mezinárodně dosud neznámého herce Christopha Waltze (lovec židů Landa). 33letý August Diehl (Sturmbannführer Hellstrom) rovněž předvedl postavu, na kterou se nezapomíná.
6) Prolínání kultur a jazyků mám rád v literatuře (typicky u Švejka) stejně jako ve filmu. V americkém filmu jsou takové postupy velmi vzácné. I když nepatřím mezi fanatické odpůrce dabingu, v tomto případě je k plnému zážitku nezbytně nutné vidět (a slyšet) film ve všech čtyřech jazycích.
Samý Ken a párek Barbín k tomu.
1) O dialozích a jejich pointách tohoto x-tého dílu amerického seriálu o životě kalifornských homosexuálů lze říci, že by koně nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Žádné jiskření při nudném popisování gayovských stereotypů. Srovnání s Queer As Folk (britská verze) přes vnější podobnost rozdělení rolí pokulhává. Snímku totiž chybí to rozhodující - charisma. I don't get you guys. Is that all you do, you just sit around and talk about guys?
2) Ve svém debutu se 28letý Greg Barlanti (scénář a režie) inspiroval vlastními prožitky při popisu vztahu Howieho a Marshalla.
3) Rovněž v názoru na sexuální přitažlivost jednotlivých postav se s režisérem neshodnu. Pár hezkých kluků ve filmu nesporně je, ale čekal bych jinou třídu. Místní ošklivka mi připadal přitažlivější, než opěvovaný krasavec. Herci jsou navíc nevýrazní a nudní.
4) Celý film je o tom, kdo s kým kde se vyspí a kdo s kým chodil, chodí nebo chodit bude. Vzhledem k tomu, že protagonistům není 17, připadá mi takto postavený život poněkud plochý. Příznačné je, že téměř všichni pracují v lokální hamburgerárně. Je vědecky zjištěno, že každý desátý muž je gay. Jich (v soupeřově družstvu) je jedenáct. Přemýšlejte!
5) Sledoval jsem film v českém dabingu jakési Petry J. (příjmení jsem nezachytil) - Bonton Films. Dozvěděl jsem se tak, že v gayovském slangu je newbie kuře (!) nebo že gym bunny je sportík (!!). Postavy kouří marijánu, Leslie nám menstruuje a děvčatům za měsíc pojde i kaktus. Nevylučuji, že za pocit nudných dialogů vděčím zmíněné překladatelce, která si mne zrak, odříhává si a guyovi říká gay.
Po prvních třech minutách je jasno - nic lepšího dál neuvidíte.
1) 59letý pro mne nečitelný režisér dodal do své sbírky výborných, průměrných a podprůměrných filmů i jeden (další zatím neznám) totální brak.
2) Vyvézt Kaisera s Lábusem (o cimrmanovském Jaroslavu Vozábovi nemluvě) do kazašské stepi a nechat je tam napospas typickému režimnímu scénáristovi Valeriji Karenovi (hrál mj. ve filmu Osvobození), je počin hodný české mystifikace. Komentátoři tu nadšeně řeší, zdali je dílo "zapomenutým skvostem absurdní kinematografie", "otevřené mnoha subverzivním výkladům" či snad jde jen o "ptákovinu".
3) I když jsem se poctivě snažil, nenašel jsem na tomto snímku nic, proč by stál za zmínku. Žádná politická či jiná satira (tehdy ostatně nepředstavitelná), žádné herecké či jiné výkony, žádné zajímavé reálie. Pokud si protagonisté díla dělali z věci srandu, udělali to tak subtilně, že jsem to prostě nezaznamenal. Ani prověrka časem nic zajímavého nepřinesla. Snímek mi připomíná dobový filmový týdeník o návštěvě kazašského družebního města - stejně tak nudný, nic neříkající ve své době ani dnes.
Joanne, which way to the stage? aneb Moo with me.
1) Seděl jsem, ani jsem nedutal, a po tváři mi stékaly slzy - několikrát během prvního i druhého zhlédnutí tohoto pozoruhodného představení.
2) Autor hudby a libreta, 36letý heterosexuální Jonathan Larson, zemřel v předvečer premiéry na akutní výduť srdeční aorty jako důsledek lékaři nerozpoznaného Marfanova syndromu (tedy ne na AIDS). Tehdy bydlel v nevytápěném loftu v pátém patře na rohu Greenwich Street a Spring Street na Manhattanu. Každé vánoce pořádal večírek pro své přátele a kolegy, kam každý něco přinesl. Po večeři se obvykle konalo hudební a herecké představení. With this work I celebrate my friends and the many others who continue to fulfill their dreams and to live their lives in the shadow of AIDS. In these dangerous times, where it seems the world is ripping apart at the seams, we can all learn how to survive from those who stare death squarely in the face every day, and we should reach out to each other and bond as a community, rather than hide from the terrors of life at the end of the millennium.
3) Hlavní osoby: Autobiografický vyprávěč Mark, experimentální filmař, žije ve squatu spolu s Larsonovým druhým alter egem - Rogerem, bývalým feťákem a rockovým kytaristou s AIDS. Markova dívka umělkyně Maureen ho opustí kvůli Joanne, právničce z Harvardu, která jí poté dělá divadelní agentku. Rogerova bývalá láska April se zabila kvůli AIDS. Tanečnice Mimi, závislá na heroinu a nemocná (AIDS), se snaží o vztah k Rogerem. Benjamin, Markův a Rogerův bývalý spolubydlící, nyní domácí, upřednostňuje peníze. Tom Collins, černoch, gay, učitel filosofie, bývalý spolubydlící Marka a Rogera, je přepaden na ulici. Pomůže mu transvestita a bubeník Angel. Oba jsou HIV pozitivní a zamilují se do sebe. Angel, typická drag queen, spiritus agens celé show, je hlasem rozumu a svědomí. AZT break.
4) S pobavením jsem přečetl komenty desítek nespokojených (!) diváků na IMDB, kteří poté, co zhlédli představení desetkrát nebo dvacetkrát, vyjadřují nespokojenost nad přeobsazením rolí (z původního ansámblu po 12 letech zůstali snad jenom dva herci) a kriticky se vyjadřují k dílčím aspektům nastudování. Mj. jsem se tak dozvěděl, že filmový záznam je sestaven ze tří představení, přičemž jen malá část ze zmiňovaného posledního ze 7. září 2008.
5) Otázka pro pozorné posluchače: V jaké souvislosti se ve hře objevuje jméno Václava Havla?
6) Five-hundred twenty-five thousand six hundred minutes, five-hundred twenty-five thousand moments so dear, five-hundred twenty-five thousand six hundred minutes, how do you measure, measure a year?
7) Profesionalita všech zúčastněných profesí je nesporná - performeři výborně zpívají, hrají i tancují, špičková je scéna, hudba, režie. Přesto mám některé výhrady. Představitelé Rogera (38letý Will Chase) a Marka (obrýlený Adam Kantor) přes svůj poctivý výkon mi připadají poněkud bez charismatu. Z čtveřice hlavních mužských postav mi ani jedna nepřišla eroticky přitažlivá. V první polovině představení jsem pociťoval občasné záchvěvy nudy. Když k tomu připočtu, že divadelní muzikál (či opera) není můj oblíbený žánr, nemohu dát více než čtyři hvězdičky.
Zaprděná provinciální satira na český provincialismus aneb Pro řidiče máme kofolu, limo, pomo, džus.
Tak vidím, že Radek99 napsal vše, co jsem se chystal uvést sám, už o jeden celý den dříve. Nemám, co dodat..
Označí-li vás anděl za hříšného pyšníka, pak je to s vámi zlé.
1) Neuctivé, chvílemi až vulgárně trapné pokusy o vtipy na účet Nového zákona prostřídávají nepříliš zajímavé scény z pozemského života. Přesto však jde o relativně svěží počin v zatuchlém chlívku českých pohádek.
2) 39tiletý Ivan Trojan (anděl Petronel) hraje jako o život, 38letý Jiří Dvořák (čert Uriáš) mu příjemně sekunduje a 33letému Davidu Švehlíkovi to docela sluší. Co si přát více? Buďme vděčni za ty dary.
Co ještě potřebujeme? Za rok (práce) jsme si koupili pračku...televizi...
Jsou filmy, jejichž kvalita (umělecká, zábavní) vysoce přesahuje dobu vzniku a přináší tak prospěch i dalším generacím. Další filmy jsou zajímavé pro svou bizarní politickou angažovanost nebo specifickým dobovým vyzněním. No a nakonec jsou filmy, u kterých marně pátrám, proč vznikly. Toto je jeden z nich. Hvězdičku za dobové reálie.
Česká soda pro gaye.
Nápaditý tvůrčí štáb a lehce atlernativní přístupy k presentaci qeer problematiky. Povětšinou zajímavé šoty o kultuře a společnosti. Nudné to není, pohoršen se necítím, ale skákat z mostu v případě, že nestihnu nejnovější díl, nebudu.
Poctivě hraj americký fotbal a bude ti přáno.
Odžínovaný 21letý Tom Cruise i další pěkní kluci v jeho středkoškolském týmu amerického fotbalu jsou důvodem, proč jsem se na film díval až do konce. Jde totiž o klasický hollywoodský škvár o tom, jak se v životě vyplácí být poctivý a pracovitý, oni to ti ostatní nakonec uznají a vše se v dobré obrátí.
Zajímavý snímek pro pedagogy aneb Disce aut discede.
1) Je tu pár užitečných rad, jak být dobrým pedagogem, rad, ze kterých by měl radost i Makarenko. Zvláště bych vyzdvihl odpověď učitele na otázku, jestli zneužil svého předchozího žáka. I didn't spend all summer teaching you, so you could cheat on this question.
2) Spoiler. Výrazný homosexuální (nebo snad pedofilní) aspekt, přítomný v předloze Isabelly Hollandové (knihu napsala jako 52letá v roce 1972), je ve filmu zatlačen do pozadí. Et tu, Chuckus? Rozhodl tak Mel Gibson ve snaze to say something more positive. Příběh tak ztratil jednu významovou rovinu, ale získal na jednoznačnosti a nesporně se stal přijatelnějším pro mainstreamového diváka.
3) Maloměsto je vykresleno úsporně, avšak velmi výstižně. Je pro USA typické, že autorka knihy zvolila tehdy asi šestisettisícový Boston. Ve filmu jej nahradily záběry z Portlandu ve státě Maine, kde (v Maine) byl film i v dalších lokacích převážně natáčen.
4) Příběh je situován do roku 1968. Chtějí tím snad autoři naznačit, že v dnešní Americe by se to takhle odehrát nemohlo?
5) Pro 37letého Mel Gibsona to je režisérský debut, pro 14letého Nicka Stahla debut herecký.
6) Distributor zase jednou nahrazuje nedostatek invence převyprávěním většiny děje ve svém textu.
7) Závěrem nádherné učitelské vyznání: You gave me what I never expected to find again. A gift of your trust and love. And nothing can take that grace away.
Chytrá, ale vlažná výpověď.
1) Chytrý britský snímek používá hodně filmovou řeč, aby vytvořil náladu a atmosféru, která je primárním sdělením, jehož se divákovi dostává. Nejde o Příběh, ten je tu v pozadí a nepříliš výrazný.
2) Spoiler. Nejvýraznějším kladem snímku je autenticita prostředí, dialogů, chování i názorů. Hlavní postava, výtvarník neurčitých kvalit Frank, řeší krizi své identity. Obklopen svými přáteli pokračuje ze setrvačnosti v bohémském studentském životě, ale začíná cítit životní nenaplněnost. Ve svém tápání se nemá čeho chytit - práci má rád, ale ne moc. I své kamarády má rád, taky ne moc. I svou dívku má rád, rovněž ne moc. Všechno, co dělá, dělá rád, ale bez vášně. Prostě nemá nic lepšího na práci. Studentský život bez odpovědnosti mu už nevyhovuje, ale ke skutečné dospělosti zatím nedošel. Není čeho se chytit - nikdo o nic neusiluje, všechno jen zvolna plyne a Frank na život spolu s divákem jen tak shlíží z okna. Tolik lidí se v tom pozná...
3) 31letý hezký režisér a scénárista Jamie Thraves vyměnil tvorbu videoklipů a krátkých filmů za svůj celovečerní debut.The screenplay changed a lot during the time I was writing it. As a result, Frank may be a little schizophrenic but I quite like that because that's how most young men are at that age.
4) Vynikající 32letý Ir Aidan Gillen (Frank) s podmanivým úsměvem a obrovskou dávkou sexuální přitažlivosti za svůj výkon získal cenu za nejlepšího nováčka na Edinburgském filmovém festivalu.
5) Film se odehrává v Dalstonu, obvodu severovýchodního Londýna.
6) Středoevropan pohoršeně zaznamená i boty, ve kterých Frank a jeho dívka běžně lezou do povlečené postele.
Trapná pohádka.
1) Na Hradě se bratří neschopná šlechta se zločinci, zatímco záchrana přichází z lidu. Proletářská idealizace běžná u filmů z 50. let (nejenom) opět řádí napříč českými televizemi.
2) V tomto případě by ovšem bylo na místě varování ministerstva duševního zdraví: Tento film může poškodit váš vkus. Rádci jako z odpadové frašky o homosexuálech, mizerné herecké, režijní, dramaturgické, scénáristické i scénografické výkony, nekvalitní čeština.
3) Zvláště nechutně působí politické narážky jakoby z pera Zuzany Bubílkové, snad ani ne proto, že by do pohádky vůbec nepatřily, ale pro jejich primitivismus a trapnou vlezlost.
4) I když...jako obrázek současného života by film možná uspěl. V této souvislosti uvádím zajímavý postřeh komentátora Stejšna: Neschopný královský pár, který neumí vládnout, jejich syn, který vidí že poddaní kradou a není schopen s tím cokoliv udělat, neschopní výběrčí daní, co se nechají sami přepadnout a okrást, neschopná garda, kterou zmlátí jeden chlap a nakonec neschopný lupič.
4) Tvůrci se pravděpodobně docela dobře při natáčení bavili...škoda, že trochu té zábavy nezbylo i na diváka.
5) Příznačný je text distributora, v němž charakterizuje tento nízkorozpočtový snímek s dvěma koňmi, třiceti komparsisty a několika externími záběry zámků jako výpravný.
Moje komentáře
Milk (2008)
My name is Harvey Milk and I'm here to recruit you. 1) Historicky poměrně přesný film o prvním muži v USA, který se otevřeně hlásil k homosexualitě a navzdory tomu (vlastně právě díky tomu) byl zvolen do významného veřejného úřadu, se po rozpačitém začátku (s výjimkou roztomilé namlouvací akce v metru) někdy po půl hodině rozběhl a udržel si dobrý standard až do konce. Snímek přibližuje dějiny homosexuálního hnutí v USA i praxi místní politiky. Za tuto edukativní funkci přidávám hvězdičku. You cannot live on hope alone, but without it, life is not worth living. 2) Film získal dva Oscary (za nejlepšího herce a za scénář), 6 dalších nominací na Oscara a různé ceny filmových kritiků. Trochu mě to překvapuje, protože film jako takový mi nepřipadá nijak mimořádný. Možná je to pocta přesvědčivému ztvárnění boje za lidská práva i za seberealizaci. Forty years old and I haven't done a thing that I'm proud of. 3) 56letý homosexuální režisér (jinak i produkční, scénárista, střihač, herec a zvukař) Gus Van Sant (Dobrý Will Hunting, Mé soukromé Idaho) dbal na to, aby se herci fyzicky podobali svým postavám. Titulní roli svěřil 48letému charismatickému Seanu Pennovi (taky produkuje, režíruje, píše scénáře). 29letý Mexičan Diego Luna se ukázal ve vděčné roli protivné stíhačky Jacka Lira. 23letý Emile Hirsch si vystřihl prostituta Cleve Jonese a 46letý homosexuál Denis O´Hare ztělesnil konzervativního senátora Johna Briggse. 30letý všeumělec James Franco (režíruje, píše scénáře, produkuje, zpívá, maluje, píše knihy, studuje několik vysokých škol) v jedné ze svých mnoha gayovských postav (první Milkův partner Scott Smith) předvedl standardní výkon stejně jako rovněž velmi všestranný 24letý Lucas Grabeel (malá role Dannyho Nicoletta).
Hlídač č. 47 (2008)
Nuda a nuda. 1) Evidentně (u Renče i standardně) dobrá režie, atmosférická kamera, působivá hudba, pěkné lokace. Vynikající Vladimír Dlouhý i Karel Roden, ostatní dobří. 2) Proč jsem se tedy celou první hodinu filmu nudil? Myslím, že to způsobil scénář, který drama až antického rozměru přepsal do podoby rozvláčného, pomalého příběhu, kdy se dlouho neděje nic, pak rychle něco málo a pak zase dlouho nic. Většinou nadbytečné válečné flashbacky přidaly dalších 10 prázdných minut. 3) Ani emocionálně na mě snímek nijak nezapůsobil. 4) Nechápu, proč oficiální text distributora vyslepičí děj první hodiny.
Čertova nevěsta (2011)
Jásejte a plesejte! 1) Hned na začátku do očí udeří strojenost a falešná výpravnost slavnosti na zámku. Pak se divákových uší zmocní příšerné dialogy a Troškův přisprostlý vlezlý humor, lidový v tom nejhorším slova smyslu. Nekvalitní herecké výkony této předlouhé pohádky pak dílu nasadí korunu. 2) Ta hvězdička je za tradičně vynikající lokace.
Jiná země (1984)
Jak se vyrábí britský gentleman. 1) Zajímavý film předvádí výchovu budoucích gentlemanů na výběrové střední škole ve 30. létech 20. století. 2) 32letý režisér Marek Kanievska do svého debutu angažoval homosexuálního 25letého Ruperta Everetta (gay Guy Bennett) a 24letého heterosexuála - příjemného Colina Firtha (komunista Tommy Judd). 3) All problems solved for life. No commies and no queers.
Počátek (2010)
Freude, Freude, Freude, taky na tě dojde. A došlo. 1) No...Freud by měl radost. Přehledné čtyři levely podvědomí - level 1, 2, 3 a limbus. Přechází se pomocí injekce a své chování v příslušných úrovních můžeme řídit nezávisle na subjektivních prožitcích. Paráda... 2) Film je taková chytrá mystifikační hra s diváky. Hraje se na několika úrovních. Na té nejnižší (blockbusterovské) diváci obdivují akční střih, zajímavou hudbu, pěkné herce a herečky, nějaké ty (naroubované a nepříliš funkční) honičky a střílečky. Na vyšším levelu (vyžaduje soustředěnou pozornost při sledování) se snaží filmu porozumět a rozlousknout, co všechno měl autor na mysli a jaké řešení je možné a nemožné, přečíst motivaci jednání postav a porozumět různým náznakům. Na dalším levelu pak blahovolně shlížejí na masy tápajících u vědomí, že pochopili Nolanův virtuální snový svět. Mluví o freudovských komplexech, jungovském experimentu či Platonově jeskyni. Někteří cítí potřebu vysvětlit, že tak svět nefunguje. Je báječné, jak všemu rozumějí. We all yearn for reconciliation, for catharsis. 3) Jsou i tací, kteří se probojují do čtvrté (utajené) úrovně. Ti chápou, že film nemá řešení. Je jedno, zdali se odehrává celý ve snu anebo zdali je příběh ukotven v realitě se snovými průniky. Je jedno, co se stane s postavami i s příběhem. Kvalitní řemeslná práce a do detailu promyšlený chytrý Nolanův scénář ani dobří herci, výborná hudba či pěkné triky totiž nedokáží zastřít, že jde jen o ambiciózní kýč, o rutinérský konvenční produkt pro masový vkus bez výraznějších překvapení. 4) Anglicky znalým doporučuji přečíst si: http://www.imdb.com/title/tt1375666/faq. Je tu podrobně vysvětleno, proč se postavy chovají tak, jak se chovají. 5) 40letý režisér Christopher Nolan vymyslel a napsal scénář a podílel se i na produkci. Vytvořil chladný film bez emocí s morálně neukotvenými hrdiny, kterým lze jen těžko fandit, přesto, že říká: I think positive emotion trumps negative emotion every time. 5) Zaujal mě 29letý Josef Gordon-Lewit (Arthur), mimořádně sexy herec mnoha tváří a krásného mužného hlasu (a taky mluví dobře francouzsky), jenž je rovněž výborný zpěvák. Poslechtěte si Hey Jude v jeho podání s kytarou, stojí to za to: http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=-pXKi31232E#! 6) V 7. minutě filmu je záběr na obraz "Studie hlavy George Dyera" (1967) od anglického malíře Francise Bacona. Sedmiletý vztah mezi v době vzniku obrazu 58letým Baconem a 33letým kriminálníkem a alkoholikem Georgem Dyerem se stal inspirací pro vztah mezi Cobbem a jeho ženou ve filmu. Neobyčejně zajímavý článek o tom najdete na: http://reelclub.wordpress.com/2011/02/06/a-picture%E2%80%99s-worth-a-thousand-words-francis-bacon-and-inception/ 7) No a nakonec malá rada, jak řešit každodenní problémy. Arthur: You´d have to buy out the entire cabin. And the first class flight attendant. Saito: I bought the airline. It seemed neater.
Rytíři ze Šanghaje (2003)
Esence toho, co na Hollywoodu nemám rád. 1) "Nejlepší hollywoodský Jackie Chan" (Cervenak) to možná je, pak ovšem nechci vidět, jak vypadají ty ostatní filmy. Nápaditá bojová choreografie (Lima) je mi u prdele. Že je snímek "hrozně zábavná...komedie" (Chrustyn), "strašná sranda" (N.Strauber) či že nabízí "tuny vtipků" s krátkým i (Raptorrr) jsem nějak nepochytil. 2) Hromady bez ladu a skladu nasypaných vesměs anachronických i jinak nepřesných odkazů (Chaplin, Holmes, Rozparovač aj.) se snoubí s odkazy hudebními (hrůza) i filmovými. 3) Důvod, proč jsem film sledoval, byl můj milovaný (zde silně přehrávající) Aidan Gillen (pretendent na britský trůn - hlavní padouch). 4) Inu, bohužel nemohu společně s Bladerem589 konstatovat, že bych "sa bohovsky pobavyl" ba dokonce ani pobavil. Snad jen při čtení komentářů ve chvilkách, kdy mi z nich neběhal mráz po zádech.
Vyznání víry (2010)
Jak se žije muslimům v Německu. 1) 30letý spoluscénárista a režisér afgánského původu Burhan Qurbani nás ve svém debutu zavádí do světa muslimů, kteří, ačkoli s námi a vedle nás, žijí trochu jinými problémy. Growing up as a Muslim, living in a Western society, I sometimes made lifestyle decisions ... that made me feel guilty for not being a good Muslim. 2) Ačkoliv snímek podává svědectví o obtížném překonávání fundamentalistických postojů na příkladě islámu, mohlo by jít stejně tak dobře i o fanatické představitele jakéhokoli jiného náboženství. 3) Zážitek ze zajímavého díla umocňují příjemné herecké výkony 34letého potomka chorvatských rodičů Carlo Ljubeka (policista Ismail), 23letého Sergeje Moyi (bělošský gay David), 24letého Buraka Yigita (provokatér Sinan), 21letého Jeremiase Acheampona (nigérijský gay Samir) a zejména 27leté Maryam Zareeové, původem z Iránu (imámova dcera Maryam).
Kufr plný nadějí (TV film) (1977)
Usměvaví lehce surrealističtí zapadlí vlastenci v socialistické košilce. Odradí miloučkého 31letého Petra Svojtku se sexy postavou (mladý učitel idealista) neméně milý 55letý Josef Kemr (starý učitel prevít) od touhy učit jinak a lépe? Snad vám to mohu prozradit. Neodradí.
Neustlané postele (2009)
Joj, to bylo příjemné. Jako by vás vaše láska hladila a hladila a pořád hladila a k tomu hrála parádní music. 1) Obrázek mírumilovné, pokojné, trochu dekadentní, současné evropské mládeže, prožívající své emocionální dospívání, mě zaujal především svou pohodovou atmosférou. Nikdo nikoho nenapadá, nikdo nikomu úmyslně neubližuje, všichni jsou přátelští, milí, i když bezradní ve svém mladickém tápání a hledání smyslu života a lásky. Fakt neskutečně milý film... 2) Vpravdě evropský snímek stvořil 35letý sexy režisér, scénárista a herec (Alejo - pomáhá Veře s matrací) Alexis Dos Santos z Argentiny. Hlavní roli hraje příjemná 22letá Valonka Déborah Francoisová. Jejím partnerem je 28letý fešák Holanďan Michiel Huisman (letištní kontrolor). Hlavní mužskou roli má 23letý neobyčejně přitažlivý Španěl Fernando Tielve (Axl hledající svého otce). Další zajímavá role připadla 34letému Izraelci Iddo Goldbergovi (Mike, který se bojí skákat padákem). Děj se odehrává v Londýně, mluví se tu anglicky, francouzsky a španělsky. 3) Spoiler. Axlovo hledání otce dobře vystihuje mentalitu části mládeže - pasivní na jedné straně, ale držící si svůj životní postoj a styl. Axl otce nehledá, aby ho našel, hledá ho, aby našel sám sebe. Jako malé dítě ochutnávající ze stolu plného lahůdek i Axl zmateně zkoumá lásku i sex v různých podobách, nezávislé bydlení ve squatu, které jasně není existenční nutností, ale projevem životního stylu, prostě nezávislou existenci, aby si nakonec uvědomil, že cenu v životě mají právě ty závazky a závislost a ne naopak. 4) Film připomíná studentskou práci...v dobrém slova smyslu. Je neokoukaný, svěží, plný naivního příjemně optimistického bezstarostného vidění světa indie music a hipsterů. Kdo snímku vytýká, že jde o nafoukaný snobský portrét pseudointelektuálů, který nám, poctivým pracujícím, nemá co sdělit (pravda, ve filmu nepracuje téměř nikdo), ať mluví sám za sebe. Mě tento snímek plný mládí a hřejivého přátelství oslovil.
Roh hojnosti (2008)
Nudná komedie. Všichni se snaživě pitvoří, ale výsledný efekt spíš připomíná jihoamerickou telenovelu než zábavnou satiru, k níž se film snaží směřovat. Usmoleným dvěma hvězdičkám navíc jednu sestřičku odeberu za hysterické scénky přehrávajících herců a za skutečnost, že jsem mezi spoustou těch Castineiras nenašel jedinou postavu, která by mi nelezla na nervy.
Havana blues (2005)
Neurčitě příjemný vhled do běžného života současné Kuby. 1) Zajímavý snímek představuje Kubu na sklonku Castrovy vlády pohledem hudebníků undergroundové skupiny. Hudba neurčité kvality, nevýrazný příběh ani polopaticky podávaná morální dilemata související s rozhodnutím emigrovat rozhodně nejsou silné stránky filmu. 2) To zajímavé je důvěryhodně působící pohled na každodenní všední život. Jakoby klíčovou dírkou vidíte, co je pohledu běžného turisty skryto.
Dobře placená procházka (divadlo) (2009)
Nové nastudování nemá koule. Nemohu upřít novému nastudování řadu vtipných scénických vychytávek. Mám ovšem problém s obsazením. Ne, že by herci byli špatní, ale prostě charisma neherců Suchého, Šlitra, Pilarové tu prostě chybí, o Haně Hegerové ani nemluvě.
Sama v čase normálnosti (TV film) (2010)
Ano, takhle jsme, Mařenko, tehdy žili... 1) Věrohodně působící příběh ukazuje, že peklo si děláme navzájem bez ohledu na společenský režim. Nelze ovšem nedodat, že některé režimy dávají těm zmetkům více prostoru, než jiné. 2) Dobově velmi trefené postavy pomalu procitající vrchní sestry (43letá Nela Boudová), sekretářky Vlasty (výborná 40letá Hana Ševčíková), Martiny matky (skvěle na nervy jdoucí 65letá Zdena Herfortová), homosexuálního lékaře (51letý David Prachař), odcházejícího rezignovaného primáře (74letý Jan Kačer), přes mrtvoly jdoucího kariéristy (44letý Pavel Nečas) a dalších padnou do dusné atmosféry nemocnice jako ulité. Připomínají pamětníkům, s čím jsme se tehdy natolik sžili, že jsme to už místy ani nevnímali. 3) No a na igiho B. se nezlobte, on už je takový:)
Šprti (2006)
Britská fantasy o vzdělávání, homosexualitě a toleranci. 1) Miluji tento film, protože je tak britský v dobrém smyslu slova. Tolerance, náhled na věci, chování, styl. Možná to takhle v Anglii nevypadá, ale rád si představuji, že ano. 2) Miluji tento film pro zobrazovaný postoj k homosexualitě. Přál bych si, aby stejně jako uvedená skupina postmaturantů hleděli na gaye všichni lidé. I´m a Jew... I´m small... I´m homosexual... and I live in Sheffield... I´m fucked. 3) Miluji tento film pro krásný vztah mezi studenty a vyučujícími. Studenti se chtějí učit a učitelé jim mají co předat, obě strany to dělají s láskou a vášní. Kde jsou takoví studenti, ptám se a odpovím si sám, v mé fantasii jsou. 4) Miluji tento film pro duchaplné rozpravy, které bych tak rád vedl ve škole, ale není s kým. Rozpravy o historii a poesii a filosofii předpokládají zájem a předběžné vzdělání. Pravda, i tento film presumuje, že jde o zcela vyjímečné studenty, kteří se hlásí (a jsou i přijati) na špičkové školy dnešního (přinejmenším britského) světa. How do I define history? It´s just one fuckin´ thing after another. 5) Hra anglického homosexuálního dramatika, scénáristy, spisovatele a herce Alana Bennetta (1934) po velmi úspěšném uvedení v Londýně i na Brodwayi získala mnoho ocenění. Nakonec vznikl s původním hereckým obsazením i film. I "loosely" based The History Boys on my experiences at the (Lawnswood) School and my admission to Oxford. 6) 59letý "nepřívětivý strýc Vernon z Harryho Pottera" Richard Griffiths (tlustý učitel Hector) podává vynikající herecký výkon, za nějž získal pět divadelních cen. Rovněž vynikající je i 26letý sladký Samuel Barnett (homosexuální student Posner) či 62letá Frances de la Tour (učitelka Lintottová). 7) 28letý Dominic Cooper (podmanivý sexuální predátor Dakin) je o rok starší, než představitel jeho učitele, 27letý Stephen Campbell Moore (mladý učitel Irwin). 8) Je zajímavé (amazing), že jediný skutečný gay mezi herci (pokud je mi známo), 25letý Russell Tovey (sportovec Rudge) hraje roli drsného heterosexuálního sportovního mača. 9) Zajímalo by mě, proč autoři filmu z roku 2006 považují za potřebné uvést, že příběh se odehrává v roce 1983. Změnily se snad od té doby poměry na anglických školách? 10) Duchaplný postřeh o povaze dějin: Headmaster: There´s a vacancy in history. Tom Irwin: [Thoughtfully] That´s very true. Headmaster: In the school. Tom Irwin: Ah. 11) Nádherné vyjádření smyslu literatury: The best moments in reading are when you come across something - a thought, a feeling, a way of looking at things - that you´d thought special, particular to you. And here it is, set down by someone else, a person you´ve never met, maybe even someone long dead. And it´s as if a hand has come out, and taken yours. 12) A na závěr to nejkrásnější. Smysl učitelské práce: Pass the parcel. That´s sometimes all you can do. Take it, feel it and pass it on. Not for me, not for you, but for someone, somewhere, one day. Pass it on, boys. That´s the game I want you to learn. Pass it on.
Temná voda (2001)
Co všechno udělá matka z lásky k synovi? 1) Pěkný 19letý Jonathan Tucker (syn Beau) a překvapivě málo přitažlivý 29letý chorvatský herec Goran Višnjič (vyděrač Alek) spolu s výbornou 41letou Tildou Swintonovou (matka) tvoří zajímavou trojici tohoto napínavého příběhu v krásném prostředí jereza Tahoe na pomezí Kalifornie a Nevady. 2) Spoiler. Film není příběhem homosexuálního syna ani příběhem o poněkud bizarním vztahu mezi vydíranou a vyděračem. Film je o snaze matky zachránit svého syna. Proto dělá, co dělá. Nedostatečná komunikace mezi ní a synem vede ke zdánlivě neracionálnímu, ale lidsky zcela pochopitelnému jednání. 3) Jakkoli jsem celý film sledoval se zájmem a nenudil se ani minutu, nemohu opomenout zřejmé díry ve scénáři, které umocnila nesmyslná závěrečná scéna, která víc otázek klade, než zodpovídá. 4) Spoiler. Je to tu samé podezření - matka podezřívá svého syna z vraždy, syn podezřívá svou matku z milostného vztahu k vyděračovi, starší vyděrač podezírá mladšího ze sexu s objektem vydírání no a já podezřívám diváky s výrazně negativními reakcemi na film z nedostatku inteligence a pochopení. I don´t think you´re really trying. 5) Spoiler. Je komické, že na natáčení scény milostného aktu mezi Beauem a jeho milencem čekali tvůrci na 18. narozeniny mladého herce, aby předešli možným právnickým komplikacím. Tucker si při zmíněné scéně neustále volal se svou dívkou, aby se cítil méně nervózní. 6) Překvapilo mě množství odsuzujících až nenávistných reakcí na IMDb. Kritiky, vytýkající filmu jeho nesporné scénáristické lapsy, bych pochopil. Méně pak zarputilé obránce (pseudo)gayovských práv, kteří nesnesou zobrazení gayů v nelichotivé podobě a ihned křičí, podobně jako naši snědí spoluobčané, že jde o diskriminaci.
Kámoš (2003)
Nenápadný film o všedních věcech. 1) Základním rysem snímku je neokázalá nenápadnost. Nenápadní sympatičtí herci (zejména 28letý představitel Kristoffera Nicolai Cleve Broch s pěknou postavou a rovněž 28letý charismatický představitel otce malého chlapce Aksel Hennie), neokázale vedení 37letým režisérem Mortenem Tyldumem zpřítomňují všední příběh v nenápadném okolí stanice metra Tøyen center v Oslu. 2) Bohužel spolu s nenápadností jde i určitá nevýraznost. Nesměji se ani nepláču, k postavám jsem získal vztah asi jako k sousedům v domě - jde to s nimi, ale raději se od nich držím dál. Ačkoli považuji film za docela dobrý, znovu si ho asi nepustím.
Letní déšť (2006)
Smyslná básnická stylizace se skvělými i nudnějšími okamžiky. 1) 46letý Antonio Banderas pojal svůj druhý režisérský počin (podílel se i na produkci) podle scénáře 50letého Antonia Solera jako básnické vyznání ke svému mládí. Como director, hago lo que me gusta hacer, říká a věru, nelže. Příběh má totiž ... cierto punto autobiográfico. La acción trascurre en 1978, justo los años donde dejaba mi Málaga natal para iniciar mi aventura en Madrid. Antonio Soler refleja bien esos años, con algunos elementos y situaciones que nos pasaron por aquel entonces. (Děj probíhá v roce 1978, přímo v době, kdy jsem opustil svou rodnou Málagu, abych začal svá dobrodružství v Madridu. Antonio Soler zobrazuje dobu dobře včetně detailů a situací, které jsme prožívali.) 2) Zpočátku poněkud roztěkaný děj postupně dostává své jasné kontury. Nicméně těm, kteří očekávají Příběh a Akci, mohu jen odkázat slovy Danta Alighieriho: Lasciate ogne speranza, voi ch´intrate (Zanechte vší naděje, kdo vstupujete.). 3) Fantastické vzrušující a současně vkusné milostné momenty nejsou žádné soft porno bez ohledu na to, co si o věci myslí prudérní prvoplánově vnímající diváci. 4) Příjemné herecké výkony podává jak pěkný 26letý Alberto Amarilla (hlavní hrdina Miquelito), tak i charismatický 27letý Raúl Arévalo (Babirusa, má matku v Londýně), přitažlivý 29letý Félix Gómez (Paco Frontón s otcem podnikatelem) i rovněž přitažlivý 20letý Mario Casas (Moratalla). Půvabně svůdná 26letá María Ruizová (Miquelitova láska Luli) zaujala dokonce i mě. Kladu si, pravda, otázku, jak moc by se mi film líbil, kdyby hlavní postavy nebyli čtyři pěkní kluci, ale třeba čtyři pěkná děvčata. 4) Zvláštní pozornost si zaslouží skvělá hudba Antonia Melivea (také podíl na produkci), který londýnský Pro Arte Orchestra rovněž dirigoval a sám si zahrál na klavír.
Jsem číslo čtyři (2011)
Učebnice mogadoriánštiny pro začátečníky. 1) 21letý Angličan Alex Pettyfer (hlavní hrdina John) s krásně vyrýsovaným hrudníkem doprovázen 43letým navzdory věku velmi přitažlivým Timothy Olyphantem (ochránce Henri), narozeným na Havaji, se skamarádí s 16letým rovněž přitažlivým Australanem Callanem McAuliffem (šikanovaný Sam), kterého ochrání před zvůlí 24letého silně přitažlivého Američana Jakea Abela (syn šerifa Mark). 2) Ještě v tom vystupují dvě pěkné holky a roztomilý beagle Chimera s pozoruhodnými schopnostmi. 3) Přihoďte jakékoli blbosti přívlastek sci fi a získáte ve mně nadšeného diváka...v tomto případě alespoň pro prvních dvacet minut. Pak naštěstí tam byli ti kluci...
Hanebný pancharti (2009)
Film, který vás nenechá chladným. 1) Po promítání Hanebných panchartů s ohledem na nevymahatelnost práva jinými prostředky proběhlo na našem gymnásiu lynčování režiséra. Akci započal nasraný učitel dějepisu, ihned se přidal učitel estetické výchovy a učitel italštiny. Pozadu nezůstal ani učitel dějin hudby, učitel tvůrčího psaní a školní psycholog. Věc se však nepodařila. Davy studentů obklopily režiséra a za nadšeného provolávání slávy ho vysvobodily z moci uměleckých puristů. 2) Těžko namítat těm, kteří označují film za odpad. Jsou to opravdu "perverzně zvrácené scénáristicky odbyté hrátky zřejmě úchylného pseudorežisérského puberťáka sázející na samoúčelnou brutalitu". Dlouhé a nudné utrpení kultivovaného diváka. Proč ale, ptám se, jsem po celou dobu nezvedl oči od obrazovky? 3) Těžko namítat i těm, kteří film označují za vynikající filmařinu na pozadí absurdních historických souvislostí. Tento surrealistický počin je pro mé seriózní historické já těžko stravitelný. Na druhé straně však díky němu vyniknou skvěle napsané, zahrané i nasnímané dialogy. Uvedená historická mystifikace asi těžko někoho zmate. Snad i podprůměrně vzdělaný divák tuší, že Hitler a další nacističtí prominenti nezemřeli v pařížském kině. Naopak takový film spíš povzbudí zájem o historii, zájem o to, jak se to opravdu všechno odehrálo. 4) Brutalita není mým oblíbeným prvkem ve filmu ani v životě a tím méně její explicitní zobrazování, jak to má Tarantino tak rád. 5) Zaujal mě vynikající herecký výkon i kvalitní angličtina a francouzština 53letého rakouského mezinárodně dosud neznámého herce Christopha Waltze (lovec židů Landa). 33letý August Diehl (Sturmbannführer Hellstrom) rovněž předvedl postavu, na kterou se nezapomíná. 6) Prolínání kultur a jazyků mám rád v literatuře (typicky u Švejka) stejně jako ve filmu. V americkém filmu jsou takové postupy velmi vzácné. I když nepatřím mezi fanatické odpůrce dabingu, v tomto případě je k plnému zážitku nezbytně nutné vidět (a slyšet) film ve všech čtyřech jazycích.
Klub zlomených srdcí (2000)
Samý Ken a párek Barbín k tomu. 1) O dialozích a jejich pointách tohoto x-tého dílu amerického seriálu o životě kalifornských homosexuálů lze říci, že by koně nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Žádné jiskření při nudném popisování gayovských stereotypů. Srovnání s Queer As Folk (britská verze) přes vnější podobnost rozdělení rolí pokulhává. Snímku totiž chybí to rozhodující - charisma. I don't get you guys. Is that all you do, you just sit around and talk about guys? 2) Ve svém debutu se 28letý Greg Barlanti (scénář a režie) inspiroval vlastními prožitky při popisu vztahu Howieho a Marshalla. 3) Rovněž v názoru na sexuální přitažlivost jednotlivých postav se s režisérem neshodnu. Pár hezkých kluků ve filmu nesporně je, ale čekal bych jinou třídu. Místní ošklivka mi připadal přitažlivější, než opěvovaný krasavec. Herci jsou navíc nevýrazní a nudní. 4) Celý film je o tom, kdo s kým kde se vyspí a kdo s kým chodil, chodí nebo chodit bude. Vzhledem k tomu, že protagonistům není 17, připadá mi takto postavený život poněkud plochý. Příznačné je, že téměř všichni pracují v lokální hamburgerárně. Je vědecky zjištěno, že každý desátý muž je gay. Jich (v soupeřově družstvu) je jedenáct. Přemýšlejte! 5) Sledoval jsem film v českém dabingu jakési Petry J. (příjmení jsem nezachytil) - Bonton Films. Dozvěděl jsem se tak, že v gayovském slangu je newbie kuře (!) nebo že gym bunny je sportík (!!). Postavy kouří marijánu, Leslie nám menstruuje a děvčatům za měsíc pojde i kaktus. Nevylučuji, že za pocit nudných dialogů vděčím zmíněné překladatelce, která si mne zrak, odříhává si a guyovi říká gay.
Revue na zakázku (1982)
odpad!Po prvních třech minutách je jasno - nic lepšího dál neuvidíte. 1) 59letý pro mne nečitelný režisér dodal do své sbírky výborných, průměrných a podprůměrných filmů i jeden (další zatím neznám) totální brak. 2) Vyvézt Kaisera s Lábusem (o cimrmanovském Jaroslavu Vozábovi nemluvě) do kazašské stepi a nechat je tam napospas typickému režimnímu scénáristovi Valeriji Karenovi (hrál mj. ve filmu Osvobození), je počin hodný české mystifikace. Komentátoři tu nadšeně řeší, zdali je dílo "zapomenutým skvostem absurdní kinematografie", "otevřené mnoha subverzivním výkladům" či snad jde jen o "ptákovinu". 3) I když jsem se poctivě snažil, nenašel jsem na tomto snímku nic, proč by stál za zmínku. Žádná politická či jiná satira (tehdy ostatně nepředstavitelná), žádné herecké či jiné výkony, žádné zajímavé reálie. Pokud si protagonisté díla dělali z věci srandu, udělali to tak subtilně, že jsem to prostě nezaznamenal. Ani prověrka časem nic zajímavého nepřinesla. Snímek mi připomíná dobový filmový týdeník o návštěvě kazašského družebního města - stejně tak nudný, nic neříkající ve své době ani dnes.
Rent: Filmed Live on Broadway (divadlo) (2008)
Joanne, which way to the stage? aneb Moo with me. 1) Seděl jsem, ani jsem nedutal, a po tváři mi stékaly slzy - několikrát během prvního i druhého zhlédnutí tohoto pozoruhodného představení. 2) Autor hudby a libreta, 36letý heterosexuální Jonathan Larson, zemřel v předvečer premiéry na akutní výduť srdeční aorty jako důsledek lékaři nerozpoznaného Marfanova syndromu (tedy ne na AIDS). Tehdy bydlel v nevytápěném loftu v pátém patře na rohu Greenwich Street a Spring Street na Manhattanu. Každé vánoce pořádal večírek pro své přátele a kolegy, kam každý něco přinesl. Po večeři se obvykle konalo hudební a herecké představení. With this work I celebrate my friends and the many others who continue to fulfill their dreams and to live their lives in the shadow of AIDS. In these dangerous times, where it seems the world is ripping apart at the seams, we can all learn how to survive from those who stare death squarely in the face every day, and we should reach out to each other and bond as a community, rather than hide from the terrors of life at the end of the millennium. 3) Hlavní osoby: Autobiografický vyprávěč Mark, experimentální filmař, žije ve squatu spolu s Larsonovým druhým alter egem - Rogerem, bývalým feťákem a rockovým kytaristou s AIDS. Markova dívka umělkyně Maureen ho opustí kvůli Joanne, právničce z Harvardu, která jí poté dělá divadelní agentku. Rogerova bývalá láska April se zabila kvůli AIDS. Tanečnice Mimi, závislá na heroinu a nemocná (AIDS), se snaží o vztah k Rogerem. Benjamin, Markův a Rogerův bývalý spolubydlící, nyní domácí, upřednostňuje peníze. Tom Collins, černoch, gay, učitel filosofie, bývalý spolubydlící Marka a Rogera, je přepaden na ulici. Pomůže mu transvestita a bubeník Angel. Oba jsou HIV pozitivní a zamilují se do sebe. Angel, typická drag queen, spiritus agens celé show, je hlasem rozumu a svědomí. AZT break. 4) S pobavením jsem přečetl komenty desítek nespokojených (!) diváků na IMDB, kteří poté, co zhlédli představení desetkrát nebo dvacetkrát, vyjadřují nespokojenost nad přeobsazením rolí (z původního ansámblu po 12 letech zůstali snad jenom dva herci) a kriticky se vyjadřují k dílčím aspektům nastudování. Mj. jsem se tak dozvěděl, že filmový záznam je sestaven ze tří představení, přičemž jen malá část ze zmiňovaného posledního ze 7. září 2008. 5) Otázka pro pozorné posluchače: V jaké souvislosti se ve hře objevuje jméno Václava Havla? 6) Five-hundred twenty-five thousand six hundred minutes, five-hundred twenty-five thousand moments so dear, five-hundred twenty-five thousand six hundred minutes, how do you measure, measure a year? 7) Profesionalita všech zúčastněných profesí je nesporná - performeři výborně zpívají, hrají i tancují, špičková je scéna, hudba, režie. Přesto mám některé výhrady. Představitelé Rogera (38letý Will Chase) a Marka (obrýlený Adam Kantor) přes svůj poctivý výkon mi připadají poněkud bez charismatu. Z čtveřice hlavních mužských postav mi ani jedna nepřišla eroticky přitažlivá. V první polovině představení jsem pociťoval občasné záchvěvy nudy. Když k tomu připočtu, že divadelní muzikál (či opera) není můj oblíbený žánr, nemohu dát více než čtyři hvězdičky.
Objížďka (1968)
Zaprděná provinciální satira na český provincialismus aneb Pro řidiče máme kofolu, limo, pomo, džus. Tak vidím, že Radek99 napsal vše, co jsem se chystal uvést sám, už o jeden celý den dříve. Nemám, co dodat..
Anděl Páně (2005)
Označí-li vás anděl za hříšného pyšníka, pak je to s vámi zlé. 1) Neuctivé, chvílemi až vulgárně trapné pokusy o vtipy na účet Nového zákona prostřídávají nepříliš zajímavé scény z pozemského života. Přesto však jde o relativně svěží počin v zatuchlém chlívku českých pohádek. 2) 39tiletý Ivan Trojan (anděl Petronel) hraje jako o život, 38letý Jiří Dvořák (čert Uriáš) mu příjemně sekunduje a 33letému Davidu Švehlíkovi to docela sluší. Co si přát více? Buďme vděčni za ty dary.
U nás v Mechově (1960)
Co ještě potřebujeme? Za rok (práce) jsme si koupili pračku...televizi... Jsou filmy, jejichž kvalita (umělecká, zábavní) vysoce přesahuje dobu vzniku a přináší tak prospěch i dalším generacím. Další filmy jsou zajímavé pro svou bizarní politickou angažovanost nebo specifickým dobovým vyzněním. No a nakonec jsou filmy, u kterých marně pátrám, proč vznikly. Toto je jeden z nich. Hvězdičku za dobové reálie.
Q (TV pořad) (2008)
Česká soda pro gaye. Nápaditý tvůrčí štáb a lehce atlernativní přístupy k presentaci qeer problematiky. Povětšinou zajímavé šoty o kultuře a společnosti. Nudné to není, pohoršen se necítím, ale skákat z mostu v případě, že nestihnu nejnovější díl, nebudu.
Správná hra (1983)
Poctivě hraj americký fotbal a bude ti přáno. Odžínovaný 21letý Tom Cruise i další pěkní kluci v jeho středkoškolském týmu amerického fotbalu jsou důvodem, proč jsem se na film díval až do konce. Jde totiž o klasický hollywoodský škvár o tom, jak se v životě vyplácí být poctivý a pracovitý, oni to ti ostatní nakonec uznají a vše se v dobré obrátí.
Muž bez tváře (1993)
Zajímavý snímek pro pedagogy aneb Disce aut discede. 1) Je tu pár užitečných rad, jak být dobrým pedagogem, rad, ze kterých by měl radost i Makarenko. Zvláště bych vyzdvihl odpověď učitele na otázku, jestli zneužil svého předchozího žáka. I didn't spend all summer teaching you, so you could cheat on this question. 2) Spoiler. Výrazný homosexuální (nebo snad pedofilní) aspekt, přítomný v předloze Isabelly Hollandové (knihu napsala jako 52letá v roce 1972), je ve filmu zatlačen do pozadí. Et tu, Chuckus? Rozhodl tak Mel Gibson ve snaze to say something more positive. Příběh tak ztratil jednu významovou rovinu, ale získal na jednoznačnosti a nesporně se stal přijatelnějším pro mainstreamového diváka. 3) Maloměsto je vykresleno úsporně, avšak velmi výstižně. Je pro USA typické, že autorka knihy zvolila tehdy asi šestisettisícový Boston. Ve filmu jej nahradily záběry z Portlandu ve státě Maine, kde (v Maine) byl film i v dalších lokacích převážně natáčen. 4) Příběh je situován do roku 1968. Chtějí tím snad autoři naznačit, že v dnešní Americe by se to takhle odehrát nemohlo? 5) Pro 37letého Mel Gibsona to je režisérský debut, pro 14letého Nicka Stahla debut herecký. 6) Distributor zase jednou nahrazuje nedostatek invence převyprávěním většiny děje ve svém textu. 7) Závěrem nádherné učitelské vyznání: You gave me what I never expected to find again. A gift of your trust and love. And nothing can take that grace away.
Život v hrsti (2000)
Chytrá, ale vlažná výpověď. 1) Chytrý britský snímek používá hodně filmovou řeč, aby vytvořil náladu a atmosféru, která je primárním sdělením, jehož se divákovi dostává. Nejde o Příběh, ten je tu v pozadí a nepříliš výrazný. 2) Spoiler. Nejvýraznějším kladem snímku je autenticita prostředí, dialogů, chování i názorů. Hlavní postava, výtvarník neurčitých kvalit Frank, řeší krizi své identity. Obklopen svými přáteli pokračuje ze setrvačnosti v bohémském studentském životě, ale začíná cítit životní nenaplněnost. Ve svém tápání se nemá čeho chytit - práci má rád, ale ne moc. I své kamarády má rád, taky ne moc. I svou dívku má rád, rovněž ne moc. Všechno, co dělá, dělá rád, ale bez vášně. Prostě nemá nic lepšího na práci. Studentský život bez odpovědnosti mu už nevyhovuje, ale ke skutečné dospělosti zatím nedošel. Není čeho se chytit - nikdo o nic neusiluje, všechno jen zvolna plyne a Frank na život spolu s divákem jen tak shlíží z okna. Tolik lidí se v tom pozná... 3) 31letý hezký režisér a scénárista Jamie Thraves vyměnil tvorbu videoklipů a krátkých filmů za svůj celovečerní debut.The screenplay changed a lot during the time I was writing it. As a result, Frank may be a little schizophrenic but I quite like that because that's how most young men are at that age. 4) Vynikající 32letý Ir Aidan Gillen (Frank) s podmanivým úsměvem a obrovskou dávkou sexuální přitažlivosti za svůj výkon získal cenu za nejlepšího nováčka na Edinburgském filmovém festivalu. 5) Film se odehrává v Dalstonu, obvodu severovýchodního Londýna. 6) Středoevropan pohoršeně zaznamená i boty, ve kterých Frank a jeho dívka běžně lezou do povlečené postele.
Tajemství staré bambitky (TV film) (2011)
Trapná pohádka. 1) Na Hradě se bratří neschopná šlechta se zločinci, zatímco záchrana přichází z lidu. Proletářská idealizace běžná u filmů z 50. let (nejenom) opět řádí napříč českými televizemi. 2) V tomto případě by ovšem bylo na místě varování ministerstva duševního zdraví: Tento film může poškodit váš vkus. Rádci jako z odpadové frašky o homosexuálech, mizerné herecké, režijní, dramaturgické, scénáristické i scénografické výkony, nekvalitní čeština. 3) Zvláště nechutně působí politické narážky jakoby z pera Zuzany Bubílkové, snad ani ne proto, že by do pohádky vůbec nepatřily, ale pro jejich primitivismus a trapnou vlezlost. 4) I když...jako obrázek současného života by film možná uspěl. V této souvislosti uvádím zajímavý postřeh komentátora Stejšna: Neschopný královský pár, který neumí vládnout, jejich syn, který vidí že poddaní kradou a není schopen s tím cokoliv udělat, neschopní výběrčí daní, co se nechají sami přepadnout a okrást, neschopná garda, kterou zmlátí jeden chlap a nakonec neschopný lupič. 4) Tvůrci se pravděpodobně docela dobře při natáčení bavili...škoda, že trochu té zábavy nezbylo i na diváka. 5) Příznačný je text distributora, v němž charakterizuje tento nízkorozpočtový snímek s dvěma koňmi, třiceti komparsisty a několika externími záběry zámků jako výpravný.