Malarkey

Nestává se každý den, aby někdo zfilmoval knižní hard sci-fi příběh. Problém tří těles totiž (jako u každé těžké sci-fi literatury) není jednoduché uchopit, ale musím uznat, že tvůrci to zvládli na jedničku. A to i na úkor toho, že tu jsou místy slabší epizody. Jako celek ale seriál působí konzistentně a řekl bych, že se i drží myšlenky knihy. Za mě tedy palec nahoru a důvod pustit se do druhého a třetího knižního dílu trilogie. Konečně. Třeba se do něj pustí i tvůrci tohoto seriálu. Koncem mají jednoznačně nakročeno.

V rozmezí deseti cirka patnáctiminutových dílů tu tvůrci tohoto pořadu rozkryli to, jak se v Česku na přelomu 80. a 90. let zrodila herní vývojářská scéna. Musím uznat, že první dva díly byly pro mě absolutní šok. Ve své době jsem neměl potuchy o tom, že kluci o deset let starší jak já vytvořili hru, kterou se já jako dítě bavil. Nota bene na základní škole. Takže těžkej respekt. Pak už to bylo trošku slabší a šlo to dost po povrchu. Těch her, které stojí za povšimnutí tím, že udělali díru do světa, tu bylo víc, než zde ukázali. Škoda. Ale díky za každý takový dokument, mohlo by toho být klidně víc.

Jedno z těch lepších rodinných dramat, která se tu za poslední léta urodila. Herecky naprosto perfektní a i scénáristicky to dávalo nejen smysl, ale i to vytvářelo celou řadu emocí. Tedy vše takové, jaký by správný evropský dramatický film měl být. Joo, kéž by se v Česku více otevíraly tyto na první dojem běžná lidská témata nás všech. Natočené s citem, logicky a s úctou ke všem, co něco podobného dnes a denně prožívají.

Už jsem si zvykl na to, že česká komedie tu na ČSFD dostává docela solidní nálož od diváctva. Pořád mě to ale baví zkoušet doufajíc, že někdy se zadaří a já se u filmu upřímně pobavím. Občas se to totiž zadaří a zrovna zde se to i stalo. První minuty jsem byl sice takový nejistý, ale pak se to rozjelo a mě bylo jasné, že tady to ztráta času nebude. Pravda, mnohdy u podobných komedií stačí málo a půjde to do kytek. A tady se váhy osudu pořád nakláněly na jednu, i druhou stranu. Jenže ve výsledku se to prostě povedlo. Upřímně jsem se zasmál.

Na fantasy žánr se jedná o neuvěřitelně povrchní záležitost. Žádné složitosti, žádné hluboké vymýšlení. Prostě tu Millie Bobby Brown místo sňatku s princem vhodí do chřtánu drakovi a ona dělá všechno pro to, aby setkání s ohnivcem přežila. Pro fantasy diváka povinnost a pro nefantasy diváka možná pokus se žánrem, který by nemusel dopadnout špatně. A při nejhorším se tomu pořád dá říkat pohádka. Vizuálně povedená pohádka, která zároveň pracuje i s neotřelým námětem.

Pravda, hodně ženské. Ale pokud si to pustíte po darování krve a chcete si u televize trošku pohovět a odpočinout, tak to musí zkousnout i chlap. Celé je to totiž neskutečně milé a plné dívčího dospívání v současné Americe. Natočené s radostí a citem k tématům nejen ženským, ale i náboženským.

Zaručeně pravdivý příběh o neuvěřitelném příběhu člověka, kterého vytvořila současná doba a její možnosti. Příběh je totiž o chytrákovi, který vydělal na absurdním, ale promyšleném investování do společnosti GameStop (Něco jako u nás JRCčko). Tématický příběh, který starší generace nepochopí a mladým řekne jen v případě, že budou mít nějaké ekonomické povědomí. Ve zkratce tedy dost specifická záležitost s dost specifickými dialogy a průběhem. Což, mě napadá, je u Setha Rogena a filmech, ve kterých hraje, dost typické. Nejsou pro každého.

Typický představitel české romantické komedie, která je navíc nevtipná a zkrátka nepovedená. Po shlédnutí vlastně ani nevíte, co bylo jádro pudla a na co že jste to vlastně koukali. Navíc mě tu dost drala Jana Bernášková, u které nejsem vůbec přesvědčenej, že umí hrát. Ve všech ohledech situační děs, které snad ani nemůže nikdo myslet vážně.

Přesně dle očekávání. Další řecká weird záležitost, která je ale nejenom weird, ale zároveň i silně filmová. Především svými záběry. Například tím, jak režisér naklápí kameru. Cítil jsem z toho inspiraci u Karla Zemana a Wese Andersona. No a do toho dokonalá Emma Stone, která si tu roli tady užila tak, jako snad nikdy jinou. Oskara má jednoznačně oprávněně. Ve výsledku se tedy jedná o velký filmový zážitek, film s přesahem a hlavně kousek, který připomíná, že filmová kinematografie vždycky měla diváka udivovat, překvapovat a bavit. A Chudáčci to přes svojí epickou divnost (která může být důvodem udělení/neudělení páté hvězdy) ovládají na výbornou.

Příběh o belgickém Ivanovi Jonákovi. Co víc dodat? Neuvěřitelné vyprávění kluka, který se svojí chytrostí a lásce k dobové miss Belgie dostal do povědomí snad celé Belgie svým hudebním klubem Zillion a s ním spojeným neskutečným byznysem. Natočeno stylově, blockbusterově, což mě hodně bavilo. Nejzásadnější je ale pro mě soundtrack, který pracuje s dobovými top trance fláky přelomu tisíciletí. Takže pokud máte rádi trance, neváhejte. Tolik, kolik je ho tady, bylo naposled snad v Klubu sráčů. A navíc ty melodie s tím námětem mnohdy perfektně fungují.