Blalle

Nezdálo se mi dost pravděpodobné, že by takový slizký Malkovich mohl u některé zabodovat. Navíc, když jsem byl ve Francii, jeden profesor literatury řekl, že pro Francouze postrádá tento film naprosto způsoby tehdejší courtoisie, a že když Malkovich nakráčel do místnosti jako kovboj do saloonu, francouzská kina se lámala smíchy. To věru ubírá na kvalitě.

To je skoro k nevíře, jak často se člověk setká v českých překladech s neznalostí základní křesťanské nauky. Klasicky ignorantský překlad "víra, naděje a dobročinnost"! Že rovnou nenapsali "charita"! Ale to je vedlejší. Film samotný je dost průměrný, plný klišé, nejen o Církvi Tmářce, ale i o černočerném padouchovi a charismatickém klaďasovi. Vangelis potěší.

Strašně jsem se řezal! Pathos z toho odkapával. Vrcholem filmu byl moment, kdy Van Helsing s kamennou tváří prohlásil: "Pravda je taková, že jediný, kdo může hraběti Drákulovi skutečně porozumět, jsem já!" Načež kamera dvě minuty hleděla do jeho ksichtu a on dostal infarkt! Kouzlo nechtěného. Zvrhle geniální!

Film jsem sledoval naočkován recenzemi, takže jsem byl kriticky naladěný. O snové roviny a jejich interpretace mi ale nakonec vůbec nešlo. Bylo to podle mě docela srozumitelné, takže nerozumím těm, kteří by nad filmem chtěli nějak hlouběji přemýšlet. Zásadní věc, která ale film zradila, byla mizerná hudba. Věřím, že hudba je na filmu to nejdůležitější, to, co vytváří atmosféru. Tady hudba těžce uspávala, což sice mohlo korespondovat s námětem, ale prostě to nebylo žádoucí.

Musím to zkomentovat. Jako milovník Beatles jsem naprosto spokojen. Dokonce se mi některé aranže líbily víc než původní podání autorů. Po filmové stránce velmi sledovatelné a asi jediná vada na kráse je slepenost dějové linie, která ovšem vychází z podstaty nápadu udělat film z písní Beatles. Nevadí: Kdo nic moc nečekal, nemůže být zklamán. Chvílemi jsem vnímal inspiraci The Wall, místy Hair, něco zavánělo samotnými Beatles. Docela mě pobavila i podobnost hlavního hrdiny Juda s Paulem McCartneym a vedlejšího Maxe s Curtem Cobainem. Ještě jednu drobnou vadu na kráse bych přičetl tomu, že samotné postavy mi kromě zpěvu neměly být čím sympatické, takže mi bylo celou dobu jedno, jak dopadnou.

Nejlepším počinem Grahama Linehana byl sice IT Crowd (první dvě série), ale tady zase hraje roli to církevní prostředí. Trochu se bojím, že coby duchovní jednoho dne skončím jako father Jack.

Připadá mi to jako nejlepší válečný film, který jsem dosud viděl, a to pro svou originalitu: různé pohledy na válečné téma, úvahy nad smyslem života a smrti, monology jednotlivých vojáků, prvních dvacet minut se ani nevystřelí, poklidné tempo a zvláštní napětí. Nevím, jestli se to dá napodobit - asi těžko. Tím pádem je to film výjimečný. Podobným způsobem byl natočen film Nový svět od téhož režiséra a už to, řekl bych, nefungovalo.

K trpaslíkovi jsem se dostal pozdě. Pár úryvků, které jsem viděl v mládí mě odradily od dalšího sledování. Dnes bych řekl, že to není špatný seriál na tehdejší dobu, zvláště kvůli parodování StarTreku. Přesto dnes trpaslík v konkurenci Big Bang Theory, IT Crowd, ale vlastně i M*A*S*He a dalších nemá šanci uspět. Je to totiž jiná liga. Série má celou řadu slabin: idiotská a nevyužitá role Kocoura, upoceně vtipná přirovnání, chabé dialogy a polopatický humor. Na druhou stranu má několik vynikajících vtipů, dobré herecké výkony Critona a Hollyho a Rimmera a některé originální nápady. Shrnul bych to tak, že stačí to vidět jednou, ale o nic moc člověk nepřijde, pokud ho seriál mine.

Opakovaný vtip není vtipem.

Knihu jsem nečetl, takže se držím jen toho, co popisuje film. Kdysi dávno, když jsem film viděl poprvé, mi jako nejvýstižnější charakteristika připadla věta z prologu filmu: "Tento film nebyl natočen podle evangelií, nýbrž podle smyšleného příběhu o věčném vnitřním zápasu." Mělo by tedy jít o zápas duše a těla. Ale ani podle tohoto klíče není film zrovna koherentní. Jedná se o svět, ve kterém žijeme? Je popisovaný Ježíšův příběh reálný (s imaginární odbočkou posledního pokušení)? Jak si potom vysvětlit Ježíšovu identitu? Byl to Syn Boží v katolickém slova smyslu, který je zmítán nejistotou o své identitě? Pokud ne, jaký význam mělo jeho utrpení a jaká byla jeho identita? Pokud ano, proč se Bůh vtělil do takového schizofrenika? Navíc je potíž s mnoha výroky panteistického a deterministického typu. Pokud Jidáš neměl na výběr, stejně jako všichni ostatní, tak na co si to tady všichni hrajeme? Kdyby byl film pouze jeho závěrečná část, tedy ono poslední pokušení, nedalo by se mu asi nic důležitého vytknout - je celkem nasnadě, že Ježíš takové pokušení mohl mít. Ale první část tvořící jeho menší pokušení života je prostě nedomyšlená. Jako by se všechen význam Ježíšova života masochisticky upínal jenom k oběti. To ještě podtrhovalo vizuální pojetí, které mi trochu připomnělo Monty Pythonův Svatý Grál: "To musel být nějaký král..." "Proč myslíš?" "Jako jedinej nebyl zasranej od hlavy až k patě..." Jinak kladně hodnotím, že film vzbuzuje otázky ohledně víry a reality.