reky

Obával jsem se, aby se u druhého Železňáka neobjevil syndrom Transformers 2, tedy všeho x-krát více a k tomu infantilní humor... Naštěstí se mé obavy nenaplnily a počet oněch WTF momentů je u Favreaova dítka velice nízký. Snad jen pasáž s ožralým Iron Manem a následná krádež obleku Rhodeym - který se jej mimochodem naučil používat během !pár vteřin! - byla dle mého za hranicí dobrého vkusu. Další drobná výtka putuje směrem k akci, která by potřebovala být přehlednější a někdy i lépe rytmizovaná. Teď k záporákovi, Rourke jako moskevský bezdomovec je zpočátku trošku k smíchu, později si však respekt vydobude - !!SPOILER!! - v případném dalším díle bych však očekával v otázce záporáků trochu více invence, přeci jen je to ve finále opět malý(í) robot(i) proti většímu. KONEC SPOILERU. Jinak je to starej dobrej plecháč, Downey je ten stejnej frajer a tentokráte tmavovlasá Scarlett je zase řádně "hot". Trefou do černýho je však zejména Sam Rockwell, kterej by si to mohl - co se hlášek týče - na férovku rozdat i s Downeym, zejména jeho vyprávění o "ex-wife" je výborné. Zároveň je třeba říct, že minimálně půlka hereckého projevu Downeyho s Rockwellem je založena na práci s hlasem, takže si dokážu představit, že zprzněný dabing může dojem řádně zhoršit. Oddechovka jak má být. ... s odstupem však jen lepší průměr 3*

Nejprve díky csfd a Pomovi za možnost předpremiéry. Pomo na úvod říkal, ať vypneme mozky. Dobrá, nastavil jsem tedy "read only" mód a čekal. Na začátku mě trklo 3D, které - pravděpodobně kvůli až dodatečné konverzi - stálo za velký prd a místy působilo spíš jako klasické 2D - ale nevadí, třetí rozměr dobrej film nedělá. V tomto případě však nebylo možné moc stavět ani na ničem jiném. K hercům - Worthington nezklamal, zato u Neesona s Fiennesem mi je až líto, do jaký blbiny se to připletli. Je to zvláštní, z medusy nám udělali - až na tu hadí půlku těla - celkem sexy kočku, Pegase přebarvili na černo (to by v tom byl čert, abychom neměli nějakého "černocha" na straně dobra) a místo Krakena tu máme napůl Rancora, napůl Godzillu. Srovnávat s původní verzí asi nemá moc smysl, protože tohle je úplně jinej film, bohužel bez nadsázky, ve většině i bez vtipu a té příjemné naivity, která originál zdobila. Dobře, uznávám - nějaký pasáže nebyly zlý (škorpioni, Kalibos), párkrát jsem se i zasmál (sova), ale to i díky vtipným komentářům vedle sedících kamarádů. 35 %

Nejsem nějakým velkým fanouškem Tarantina, spíš naopak. S výjimkou Pulp fiction mi ostatní jím režírované filmy (ty, co jsem viděl, samozřejmě) tolik neřekly. Pancharti jsou však hodně dobří, v podstatě od začátku (výborná první kapitola) do konce jsem se velice slušně bavil, hlavně díky - nebojím se říci - vynikajícím dialogům, na kterých je snímek postaven. Když se dokonce střídají snad celkem 4 různé jazyky, je to opravdu lahoda pro ucho a další kladné body navíc. Z herců samozřejmě nelze nezmínit famózního Christopha Waltze, u něj sem si vychutnával každé slovo, co mu vyšlo z úst (jeho monolog o krysách, veverkách a židech je brilantní). Nesmím zapomenout ani na okouzlující Mélanie Laurent, která strčí v pohodě do kapsy i D. Kruger jak po stránce herecké, tak po té vzhledové. Suma sumárum - bavil jsem se a klidně se někdy zase kouknu znovu. 85%

Potomci lidí mají zajímavý námět, mají osobitě zobrazenou budoucnost (žádná minorityreportovská či terminátorovská), mají dobré herce, některé famózní hudební momenty (titulní skladba z debutu od King Crimson), povedenou režii - viz brilantně natočená závěrečná pasáž, kde se snad vůbec nestříhá. Ale i přes tyto klady... nemůžu si pomoct, ale v součtu u půlky filmu jsem se nudil, až mi je to líto, když čtu některá hodnocení vynášející film někam do výšky létajícího pinkfloydovského prasete... Tak snad někdy jindy a třeba bude dojem lepší.

Velice zajímavý a netradiční snímek. Zajímavý i tím, jakým způsobem se režisérovi podařilo propojit reálný svět v období počátku frankistického režimu ve Španělsku se světem fantazijním, aniž by měl divák pocit, že sleduje onen dort pejska a kočičky. Během prvního zhlédnutí na mě však největší dojem udělaly pasáže odehrávající se v táboře, chcete-li základně, ve spojení s odporným kapitánem Vidalem (výborný Sergi Lopéz), jenž dal místy vzpomenout na Amona Goetha z Schindlerova seznamu... Celkově moc povedený film s poměrně srozumitelně podanými hlavními myšlenkami, jen jsem z hlediska nějakého toho emocionálního dopadu čekal víc, proto jen 4*.

V poslední době vysokým hodnocením vpravdě nešetřím, ale pokud si to film zaslouží, proč ne... Jedná se o vkusné pojednání o problematice rasismu, vkusné v tom smyslu, že divákovi není nic vnucováno, naopak snímek je spíše spouštěčem, který vyvolává v divákovi zamyšlení se nad různými otázkami (co je a co už není rasismus, jaké jsou skutečné důvody toho kterého jednání, atd.) a činí tak prostřednictvním spletence příběhů několika postav. Kladem je z mého pohledu reálnost většiny situací (až na detaily, kdy mi jednání některých nepřišlo úplně věrohodné), jejichž existenci si dokážu představit i ve skutečném světě (viz třeba pasáž před úvodní loupeží). Film sám o sobě je v celé své délce velmi vyrovnaný bez nějakých pádů do oblasti průměru, k tomu navíc přidává několik opravdu geniálních scén, ze kterých si každý vybere tu svou. Za mě jednoznačně vedou dvě (ta s policistou zachraňujícím ženu z hořícího auta a pak opravář zámků se svou dcerkou). No a připočtěme ještě výborné herce i hudbu a není co řešit.

Neskutečně silný film, silný v jednotlivých scénách (výslech, vězení, soud) i celkově. To, že se jedná o zfilmování skutečné události, činí snímek ještě působivějším. Diváka vtáhne do děje a nepustí až do konce, každou situaci i okamžik pak intenzivně prožívá s hlavními postavami, kroutí hlavou, zatíná pěsti a v závěru se neubrání ani slzám... V souhrnu mě hlavně dostal ten pocit bezmoci, kdy ať se člověk snaží, jak chce, ať je jakkoliv v právu, nemůže zkrátka dosáhnout vůbec ničeho, pokud je systém postaven tak, jak je. No a Daniel Day-Lewis? Myslim, že chválení jeho výkonu bude asi nošením dříví do lesa, přesto i já musím pět obdivné ódy. Byl to jeden z těch výkonů, na které se nezapomíná. Jeho proměna z floutka, zlodějíčka, přes už psychicky nalomeného člověka až po vnitřně vyrovnaného a silného muže opouštějícího soudní síň je v každém detailu naprosto uvěřitelná a ještě nejakou dobu po zhlédnutí jsem měl pocit, že jsem sledoval skutečného Gerryho Conlona.

Tak jsem si dal po nějakejch 10 letech repete tohoto snímku a byly z toho 2 hodiny strávené s nabušenou zábavou. Jednoduše skvělá úchylárna (mutanti, detailní záběry na prostřelené hlavy, trpasličí děvka kosící nemilosrdně své protivníky samopalem) od začátku do konce, kdy si po každé druhé scéně řikáte, že už nic lepšího přijít nemůže, a ano jo. K tomu připočtěme povedený scénář s lehce otevřeným koncem, Goldsmithův padnoucí hudební doprovod a Arnieho hláškujícího jako málokde. Jak bude v budoucnu příležitost, dám si to klidně znova. "Žaluj mě, vole."

Teď, téměř 24 hodin po zhlédnutí, bych K-PAX označil jednoduše jako nádherný film. Během mnoha okamžiků mi prostě na tváři zůstával spokojený úsměv (planetárium, modrý pták), a i když se v druhé půli hraje na temnější notu a snímek se někde okolo první hypnózy začne vyvíjet trochu jinak, než jsem očekával, příjemný pocit ve mně zůstal i nadále. Bridges i Spacey jsou vynikající a to samé lze prohlásit i o konci filmu, který je sice nejednoznačný, nicméně já mam v otázce původu Prota jasno :)).

Ani pořádně nevím, co napsat, pocity po zhlédnutí jsou hodně zvláštní a různorodé. Ten film je rozhodně zajímavý a dost se vymyká tomu, co jsem doposud od Mistra viděl, zároveň však nemůžu říct, že bych byl úplně spokojen a očekávání byla plně naplněna (film měl pár momentů, které mi nesedly, a místy - někde po přehoupnutí do druhé půle - působil nekonzistentě). Kromě VŠECH herců na plátně, kteří jsou jednoduše skvělí (DiCaprio a Ruffalo především) je hlavním kladem snímku atmosféra "strašidelného" ostrova, která je budována de facto od prvních sekund díky intenzivnímu hudebnímu motivu. Navíc musím kvitovat fakt, že režisér nevyužívá nějakých laciných lekaček, byť by k tomu příležitosti byly. Příběh může zpočátku působit celkem rutinně (v tom smyslu, že se zkrátka něco vyšetřuje), díky zmíněné atmosféře však nemůže být o nějaké nudě řeč, naopak, ihned jste vtaženi do děje v očekávání, co bude následovat. S postupujícím časem jsou divákovi nabízeny prostřednictvím flashbacků pohledy do různých zákoutí DeCapriovy postavy a jednoznačná záležitost se začíná zamotávat. Výsledné rozuzlení je podařené (ne však šokující), škoda jen jedné z posledních scén (flashbacku) - té u jezera, kdy se Scorsese vyjadřuje až zbytečně explicitně a v podstatě jen výslovněji opakuje skutečnost vyplývající z předcházejících momentů.