reky

Jak píše kamarád, Nesmiřitelní jsou v podstatě antiwesternem, jsou filmem, který popírá ať už stavbou, stylizací nebo charaktery postav ona typická westernová klišé a trademarky, které známe třeba z Leoneho majstrštyků nebo Sedmi statečných. Jsou filmem, na který rozhodně divák musí být naladěn, neb doménou tu nejsou přestřelky, velké činy, ale spíše určité bilancování a zamyšlení se. Realističnost si netroufám posuzovat, spíš se mi líbilo, že snímek nabízí v porovnání s klasickými žánrovými zástupci jednoduše jiný a řekněme méně idealizovaný pohled na Divoký západ. Povedené.

Neskutečně nudná teen vyvražďovačka nabízející jeden scénaristický lapsus za druhým s nesympatickými a ve většině imbecilně se chovajícími postavami.

V porovnání s Forgetting Sarah Marshall o mnoho slabší a rozdrobené. Potěší snad jen Paul Krugman a pak taky scéna s Larsem Ulrichem: "So why don't you go and sue Napster, you little Danish twat?" :))

Úvod geniální, zbytek jen povedený. V mnoha okamžicích se Pixar snaží diváka dojmout, co to jde, já mu to ale celkem žral :). 75%

Po Half-Blood Prince další zklamání, které však tentokrát nelze až tak připisovat na vrub Yatesovi... Dělit poslední díl na dvě části v případě, kdy první polovina knihy je jednoznačně nejslabší pasáží celé série, je samozřejmě (pominu-li motiv ekonomický) nesmysl... Z mého pohledu stačilo udělat poslední film jen o něco delší, než byly předchozí (myslim, že třeba 3 a půl hodiny by s tou 15 minutovou přestávkou uprostřed zvládl každý), s tím, že by těchto 146 minut bylo sesekáno tak na hodinu maximálně. První dojem je totiž bohužel velice negativní. Po slibném začátku a povedené akci na ministerstvu nastupuje nuda, nuda, nuda, která je sem tam narušena povedenou scénou (Godric´s hollow, vyprávění o Deathly Hallows, konec). Možná bude dojem po druhém zhlédnutí - pokud je tedy absolvuji - lepší, zatím však s napětím očekávám poslední část, která si snad už minimálně čtyřhvězdičkové hodnocení ode mě zaslouží. Pokud to Yates nepokazí, je opravdu na co se těšit. // S odstupem napodruhé už celkem v pohodě..

Formálně bez chyby. Tady je správně úplně vše - herci, kamera, střih, hudba! (Tears for fears, Joy Division, Duran Duran,...). Stejně tak děj je promyšlený a dotažený do detailu, takže pak už jen záleží, jak na vás snímek zapůsobí po emocionální stránce, zda vás takříkajíc vykolejí na desítky minut až hodiny... To se v mém případě Donniemu Darkovi napoprvé úplně nepovedlo, proto zatím 4*. Druhá projekce samozřejmě bude, už jen kvůli ujasnění si několika věcí, rozhodnutí tedy spočívá jen v tom, zda jít podruhé do kinoverze, či zkusit director´s cut...

Sugestivní, syrové - zejména pak černobílé pasáže. Téma, které bude více či méně aktuální neustále. Vynikající Norton. Škoda, že film nebyl tak o půl hodiny delší (ve prospěch pobytu ve vězení), pak by ta zásadní změna, jež nastala, podle mě dostala o něco reálnější základ - i tak hlavně díky Nortonovi uvěřitelné.

Expendables jsou vzpomínkou na 80. léta, na všechny ty Ramba, Komanda. Často na ně odkazují, dělají si z nich srandu, stejně tak sami ze sebe. Také však směřují od začátku až ke konci bez nějakého vážnějšího zaškobrtnutí. Snad jen akce (krev) mohla být syrovější. Scéna v kostele je kultem už teď.

"Pussy never lies!" ... Může fungovat seriál, jehož hlavním hrdinou je spisovatel Hank Moody - v podstatě hovado střídající ženský jak fusekle, hulící a chlastající; autor 3 knih, jež mají stejný název jako alba americké thrashmetalové sypačky Slayer? Po první sérii zhlednuté konečně v originále říkám: Ano, může, a to skvěle.////////// Platí i pro druhou sérii, přibyla navíc výborná postava Lew Ashbyho a ubylo mně nesympatické Mii. Třetí série taktéž na výbornou, tady pro změnu válí jako guest Kathleen Turner :)////////// Čtvrtá řada drží vysokou úroveň, sice podle mě trošku ubylo humoru, ale naopak obsahově, příběhem to šlo nahoru, závěr za doprovodu Rolling Stones vynikající.

Zklamání, jednoznačně. V žádném případě to však nebylo délkou, tu jsem strávil celkem v pohodě. Magnolia mi však přišla, řekl bych, až sterilní, emocionálně mě úplně minula, asi hlavně proto, že jsem marně hledal ve filmu postavu, se kterou by bylo možné se do nějaké míry ztotožnit tak, aby mi její osud nebyl úplně lhostejný. Myšlenky, které film předkládá, jsou zřejmé, ve filmovém světě však nikterak neobvyklé. Teď, několik hodin po zhlédnutí, si vybavím stěží pár scén (navíc často nesnesitelně natahovaných - hysterické řvaní Shut the fuck up! po x-té - možná autentické a sugestivní, pro mě však téměř k nevydržení). 55 %