Reklama

Reklama

Grandhotel Budapešť

  • USA The Grand Budapest Hotel (více)

Mladý spisovatel tráví nějaký čas v kdysi známém Grandhotelu Budapešť, ale nyní je to už jen zašlý hotel s pár hosty. Spisovateli se podaří seznámit se s panem Moustafou, který je majitelem hotelu. Pan Moustafa je přistěhovalec, a proto spisovatele zajímá, jak k hotelu a dalšímu majetku přišel. Pan Moustafa mu tedy začne u večeře vyprávět příběh. Moustafa v hotelu začal pracovat jako poslíček, kterému se říkalo Zero. Tehdy byl správcem hotelu Monsieur Gustave, který byl velmi schopný, oblíbený a měl zálibu ve starších dámách. Díky němu se tyto ženy do hotelu vracely, aby zde prožívaly svá romantická dobrodružství. Zero byl v hotelu nový a M. Gustave si ho vzal pod svá křídla. Jednoho dne se M. Gustave dozvěděl, že zemřela jeho oblíbená klientka, kterou jsme viděli na začátku filmu. M. Gustave a Zero se vydali do jejího domu, aby se s ní mohli rozloučit. Shodou okolností se tam M. Gustave dozvěděl, že mu stará dáma odkázala svůj nejcennější obraz, což se samozřejmě nelíbí jejím dětem, které se na dědictví velmi těší. M. Gustave je ještě v domě nařčen ze zneužívání staré paní a z mnoha dalších věcí, takže se rozhodne odejít, ale obraz si rovnou bere s sebou. Jedna služebná a komorník jménem Serge viděli, že si M. Gustave obraz odnáší, dokonce mu ho zabalili. Segre dal k obrazu dopis, na jehož obálce bylo napsáno „Tajné“, M. Gustave o něm neví. M. Gustave a Zero se pak vrátili do hotelu a obraz ukryli do trezoru. Během chvíle se v hotelu objevila policie a M. Gustave byl zatčen za vraždu staré dámy. Hlavním svědkem vraždy má být komorník Serge.  Zero ale nezahálí a spolu s M. Gustavem vymýšlí plán na útěk. S útěkem nakonec pomůže přítelkyně Zera, která peče slavné zákusky. Díky zákuskům dostane M. Gustave potřebné náčiní na prokopání se z vězení ven. Venku na M. Gustava čeká Zero, ale Zero jaksi zapomněl na vypracování celého plánu na útěk. M. Gustave proto zkontaktuje správce jiného hotelu a ten rozjede kampaň mezi dalšími správci hotelů, aby M. Gustavovi pomohl. Díky tomu získá M. Gustave vše, co potřebuje k útěku a také se dozví, kde se momentálně nachází komorník Serge... (TV Prima)

(více)

Videa (15)

Trailer 1

Recenze (1 397)

Gemini 

všechny recenze uživatele

Anderson opět originálně, a opět jinak než jsme i u něj samého mohli předtím vidět, a opět se zcela unikátní atmosférou, která by se dala krájet. Kombinace absurdního humoru, grotesky, karikatury, lidských tragédií (kdyby to nebyla taková kůlna, skoro vždy), a to všechno tak nasnímané a nastříhané, že z toho oči přecházejí. A nejen ze superhvězdného obsazení. 80% ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Wes je original hračička u kterýho nikdy nepřestanu obdivovat schopnost vyprávět a rozesmívat obrazem. Ze začátku jsem měl trošku problém spokojeně vegetovat v dalším Wesově specifickým minisvětě, ale s každou přibývající minutou jsem byl s tímhle světem víc a víc spokojenej až se stalo to, co je u Wese už tradicí, nechtělo se mě tuhle hravě absurdní zábavnou genialitku opouštět. ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Hodně figurek, žádná postava. Hodně vypravěčů, žádné vyprávění. Hodně pohybu, žádný směr. Anderson opět ve velkém stylu balancuje nad propastí samoúčelného blbnutí. Designem jednotlivých prostředí a období (červenofialové art deco ve 20. letech, šedorůžová během nacistické éry, oranžovo-zelená v 60. letech), geometrickým perfekcionismem v řešení mizanscény nebo rukodělně působícími triky jde o neuvěřitelně zábavné skloubení poetiky klasických grotesek a Mélièsových výpravnějších filmů. (Detailem pro fajnšmekry je skutečnost, že každá éra byla natáčena v jiném poměru stran: 1.85:1 pro přítomnost, 2.35:1 pro 60. léta, akademický formát pro 30. léta.) Nesouhlasím ale s tím, že Anderson dospěl a v pestrobarevném balení nám předkládá smutný a melancholický film. Jakékoli snahy o vážnost, ať ve vztahu k postavám nebo k tématu války a zašlých časů, selhávají. Válečný rámec, nostalgický nádech a několikanásobné přepsání dějin střední Evropy slouží hlavně jako alibi pro pestrobarevné blbnutí. Zweig je přítomný víceméně jen díky matrjoškové struktuře vyprávění, jejíž zřídkavé zohledňování v průběhu filmu přitom vyvolává otázku, kterou jsem si přes touhu nechat se volně unášet Andersonovou imaginací musel klást opakovaně – „K čemu?“ Dle principu „proč dělat věci jednoduše, když to jde složitě“ je ve filmu rozvedena celá řada prototypických situací, které bychom v jejich nevyumělkované a příběhu lépe sloužící podobě nalezli v klasických útěkářských a caper filmech. Čistě povrchová je pak přiznaná inspirace Hitchcockovými thrillery (pronásledování nevinného) nebo Lubitschovými screwball komediemi z obskurních evropských zemí (hlavně Fiennesova postava a její přístup k ženám, bohužel nikoli "ostrovtipnost" dialogů, jejichž humor zde naopak často spočívá v sázce na jistotu v podobě dobře načasovaného vulgarismu). Záměrná vykonstruovanost situací přitom nachází odezvu jenom v jednání postav, které respektují přísná pravidla a nikdy nechodí v diagonálních liniích, čím se kruh elegantně uzavírá, neboť vykonstruovaný svět dává své neživosti smysl prostřednictvím umělých figurek. Obdivuji preciznost, s jakou Anderson své světy buduje, baví mě bezchybný komediální timing většiny herců, ale hlubší smysl, větší hloubku a vypravěčskou nápaditost v tom prostě nenacházím. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Arbiter ()

Radyo 

všechny recenze uživatele

Zatímco v Životě pod vodou jsem se s Andersonem naprosto a totálně minul (a tady jsem za to od některých pěkně schytal), Grandhotel Budapešť je z úplně jiné ligy. Kýčovitost některých scenérií je do velké míry úlevná a celý příběh působí, jako by byl z paralelního vesmíru, kde planeta Země sice vypadá dost podobně té naší, lidé také, ale jisté nuance, někdy méně a jindy více viditelné zde existují. Početné skvělé herecké obsazení dávalo tušit, že některá esa tady budou jen tak pro oživení "šedého" komparzu a jejich role budou čítat spíše sekundy, než minuty, což se i potvrdilo, ovšem všechny pidiroličky do děje krásně zapadly. Hlavní postavy byly popsány jinými dostatečně, takže jen okrajově zmíním Willema Dafoea, který byl prostě skvostný. :-) A nejlepší scéna byla ta "vem to za mě" - to se prostě musí vidět. :-) Pěkných 85%. ()

Isherwood 

všechny recenze uživatele

Papundeklový svět Andersonovy dětinské fantazie si plácnul se scénářem, který někdo vyhrabal v zapomenutém archivu Alfreda Hitchcocka a já tomuhle bláznovi, jehož filmy se mi líbily a protivily současně, definitivně podlehnul. Byť to nemá opravdu lidské emoce, ale spíše na sílu šroubované záchvěvy, vycházející ze situací, v níž se hrdinové zrovna nacházejí, tahle thrillerová jízda napne jako cokoliv jiného. Výtahová scéna v závěru a následná přestřelka na galerii je něco, co dneska doopravdy umí natočit málokdo. PS: Za takový casting by většina režijních es prodala duši. ()

Galerie (142)

Zajímavosti (37)

  • „Najvýraznejšou postavou filmu je Pán Gustave (Ralph Fiennes). Jeho povahové črty a vlastnosti som si požičal od svojho starého priateľa, ktorý je veľmi inteligentným a rozhľadeným človekom. Vždy ma fascinovalo, akým spôsobom sa správa a rozpráva, čo som sa snažil uplatniť aj v Grandhoteli Budapešť. Okrem toho som čerpal aj od Charlesa Dickensa," vyjadril sa Wes Anderson. (kacer4)
  • V titulcích režisér Wes Anderson děkuje Stefanu Zweigovi a jeho knihám za inspiraci. Stefan Zweig byl humanistický intelektuál, jenž utekl před nacismem do Brazílie, kde spáchal sebevraždu. V dopise na rozloučenou napsal, že nemá sílu začít nový život v cizí zemi v situaci, když Evropa prochází sebedestrukcí. (morgos)
  • Jean Dujardin si ve filmu zahrál malé cameo v roli vojáka v přestřelce na patře hotelu. (HellFire)

Reklama

Reklama