Burrows

Druhé one-man show Dylan Morana tentokrát v Londýně. Upravenější, více zkulturněný, s čajem a před větším publikem. Ve srovnání s představením v Dublinu (Monster) je Like, Totally trochu slabší. Možná je to tím, že jsem viděl toto show hned druhý den po Monster, kterému bych dal přednost. Ne tak moc vtipné, ale určitě stojí za zkouknutí především kvůli méně častým, ale ráznějším a ještě drsnějším hláškám.

Mohl bych sem napsat nepřeberné množství Moranových vtipů, narážek, urážek, životních pravd a co já vím dalšího, ale to dělat nebudu, protože by to nevyznělo tak úžasně jako z úst vlasatého komika s cigárem a bílým vínem. Kam ten chlap na ty nápady chodí? Po celou dobu vás Moran baví, ba co baví, hltám každé jeho slovo, směju se a souhlasně přikyvuju. A teď mě omluvte, jdu shánět Like, Totally.

Irvingovu knihu Pravidla moštárny jsem začal číst, ale nedočetl. Byla rozsahem nad mé tehdejší čtenářské možnosti, rozumějte "moc tlustá" s pomalým dějem. Řekl jsem si, že dám raději přednost filmu. Těch cca sto stránek, co jsem tehdy přečetl, je ve filmu odvyprávěno během deseti minut. Tato osekaná forma mi sedla daleko lépe. Ve filmu nejsou žádné odbočky, děj je velmi přímočarý a jednoduchý, ale podán velmi příjemnou formou. K tomu sympatické trio Maguire, Theron, Caine a pěkné lokace a dojdeme k nadprůměrnému filmu s nejen emotivním závěrem.

Trailery Watchmenů považuju za ty nejlepší, co jsem poslední dobou viděl. Strhující, graficky na výši, atmosferické a s úžasným songem The beginning is the end is the beginning od Smashing Pumpkins, který můžu slyšet dokola. O to víc jsem se bál s přicházejícím datem premiéry, že Snyderovy Watchmeni nebudou podle mých představ (neboť jsem neznal ani komiksovou předlohu) nebo že dokonce zklamou. Návštěvu kina jsem odkládal, až nakonec jsem navštívil poslední promítání v místním kině, kde se nás sešlo jen šest, a to i s uvaděčkou. Svět Watchmenů mě nadchnul. Alternativní dějiny USA, vyhraná válka ve Vietnamu, svět na pokraji nukleární války z důvodu neúnosnosti bipolarity světa, anarchie v ulicích a do toho Strážci, jejichž sláva a uznání přešla do zapomění. Až na Dr. Manhattana, jakož patrona a ochránce USA. Násilí, krev, agrese, sex, vizuální stránka - vše je divákovi naservírováno bez servítek. Akčních scén, ač by se zdálo, že jimi film bude prošpikován, je poskrovnu. Dočkáme se častých flashbaků do životů hrdinů, jejich vzájemných vztahů, filosofování o čase a životu. Watchmeni rozhodně nebudou pro každého diváka. Jsou složití, kontroverzní, nároční. Někdo bude kritizovat délku filmu, ale ta je vzhledem k rozsáhlosti nutná a já se těším na director´s cut a na konec zkouškového až okusím knižní předlohu. 90%

Vím, že něco hodnotit, aniž bych měl s tím větší zkušenost, se nedělá. Ale nedá mi to. Stačí mi, že vidím upoutávku na toto "drama" a už dávám odpad.

Film o tom, jak sedm vteřin vám může změnit život a pomoci k plnohodnotnému životu druhých. U Seven pounds platí, že čím déle přijdete na pointu příběhu, tím více si snímek vychutnáte. K mé nelibosti jsem na pointu přišel poměrně brzy, a tak jsem sledoval, jak děj pomalu směřuje do dojemného, city ždímajícího, nevyhnutelného, ale NE šokujícího finále. A Will Smith má pořád charismatu na rozdávání a mobily opravdu nepatří za volant.

Ač to zní paradoxně Death at a funeral, nenápadný komorní snímek o pohřbu, mě zvednul náladu a náramně pobavil jako už dlouho žádný snímek. Už první scéna ("Who is this? It´s not my father") naznačuje směr, kterým se film bude ubírat - absurdní scény prošpikované suchým britským a obzvláště černým humorem, kterému není možné odolat. Do toho zajímavé a rozmanité postavy, velký dům s anglickým trávníkem, neokoukaní herci navlečení do smutečního a pohřební hostina může vesele začít. Je až s podivem, co krabička Valia a jeden trpaslík můžou způsobit. Výborná zábava!

Scénář Zlomených květin je tak strohý, že by se dal popsat jednou větou. Bill Murray hraje opět tak minimalisticky, že si říkáte, zda-li vůbec hraje nebo jen sedí, kouká, trochu mluví. Předěly mezi jednotlivými zastávkami po Státech jsou tak dlouhé jako cestování samo. Návštěvy u Donových bývalých přítelkyň jsou tak přirozeně, jako touha poznat svého syna. Pomalé, lidské a rozhodně ne prázdné.

Fincher si s divákem hraje jako s multimilionářem N. van Ortenem. Ani jeden neví, na čem je. Hra je to vskutku neobyčejná. Následky může mít nevídané, může změnit život. Dopadnout a prozřít. 80%

Vždycky jsem si myslel, že s úsměvem jde všechno lépe, ale ono tomu tak není. Slovo "ano" vám změní život od základů, zbavíte život rutiny, zažijete úžasné okamžiky a najdete lásku. Začnete žít! V praxi to ale neplatí, tento koncept funguje jen na filmovém plátně, ale proč se tomu nezasmát. PS: nejulítlejší je Harry Potter a 300 ("This is Spartaaa") party :-) 55%