Gorod Zero
City Zero
Mesto Zero
Režie:
Karen ŠachnazarovScénář:
Alexandr BorodjanskijKamera:
Nikolaj NemoljajevHudba:
Eduard Nikolajevič ArtěmjevObsahy(1)
Režisér Karen Šachnazarov již od studentských let spolupracuje se scenáristou Alexandrem Boroďanským. Z jejich spolupráce vznikl i film Město Zero. Jednoho dne přijede vlakem do obyčejného anonymního města (odtud i název filmu) inženýr Alexej Varakin, aby vyřídil v místní továrně obyčejnou obchodní záležitost. Události však nabývají naprosto odlišných forem, než by se dalo očekávat. Nahá sekretářka, zcela samozřejmě pracující v kanceláři, moučník v podobě lidské hlavy, zastřelený kuchař, a všechny další absurdní situace, jež nabírají nevysvětlitelnou rychlost a nad nimiž se nestačí užaslý a vystrašený Varakin ani zamyslet, vrcholí prohlídkou bizarního vlastivědného muzea. Voskové figuríny tu znázorňují slavné osobnosti města. Vedle sebe stojí Attila a Stalin, trojský král Dardan a první zdejší tanečníci rokenrolu, kohorta římských legionářů a občanka Petuchovová, živící se prostitucí během mezinárodního festivalu mládeže. Obyvatelé města se chovají jako lidé, ale divák žasne, jak mohou žít uprostřed tak nesmyslného světa. Naskýtá se otázka, zda-li není veškerá absurdnost díla jen přibarvenou realitou světa našeho. Ba co víc, zda není realita našeho žití jenom umělecky přenesena na plátno. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (43)
Kafkovský pocit nemožnosti dosiahnuť zdanlivo jednoduché ciele, zahatané náhle sa vynárajúcimi prekážkami, prostredníctvom cesty inžiniera do nemenovaného ruského mesta. Navonok všetko funguje ako má, ale pod zdaním normálnosti sa skrývajú nepochopiteľné absurdity. Kombinácia odcudzenia, nemožnosti vyslobodenia sa z podivnej spleti úkazov, podozrení úradov spolu so zjavným poukázaním na zvláštne snové prežívanie v sovietskom systéme vytvoril v prvej polovici presvedčivé scény obsahujúce zopár výborných nápadov (prehliadka živo neživých sôch v múzeu, torta s podobou hlavy hosťa so živým okom). Žiaľ v druhej polovici sa atmosféra vytráca. Záver tak patrí k štandardnej ruskej analyzujúcej dumkovej produkcii, vážne sa tváriacej, opakujúcej použité motívy, no vo výsledku neukazujúcej veľa originálnej nápaditosti. ()
Brutálna kopa absurdít od začiatku až do polovice filmu ... Trošku viac sa tvorca venoval až takmer do detailu zobrazovaniu jednotlivých absurdných postáv, hlavne v múzeu, ale ako celok a hlavne s prihliadnutím na rok vzniku tohoto filmu, hodnotím ako nadpriemer ...! Jasná alegória na takú absurditu, akou bol celý Sojuz ... ()
Že mezi absurditu (lépe absurdnost ) a život je možno vložit rovnítko si intenzivně uvědomoval nejen Kafka nebo Beckett, ale nejspíš i Camus a mnoho mnoho dalších z řad režisérů, kteří si vybírali scénáře, které je možno spíš označit za "kafkárnu"; na rozdíl od toho, co se tímto termínem běžně rozumí. Absurdní jedná nejen malý Nostrodamus, ale skoro všichni, s nimiž se inženýr Alexej Varakin střetává - ale není prvávě on nejabsurdnější ze všech? A jeho útěk od posváteného dubu, definitivním projevem ztráty toho, co (možná mylně) považujeme za svoji identitu? Pozn.1: Jakoby vždy za tragedii okamžitě následovala komedie. Připomíná mi to jedno maximim Slavoje Žizka: "Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška." Pozn. 2: A rokenroll? Největší absurdita ze všech! ()
Takýto film mohol vzniknúť iba v krajine, kde zajtra už znamenalo včera. Najlepšie Mesto Zero funguje ako absurdná zábava bez zmyslu, myslím, že nejaký hlbší a vážnejší rozbor by jeho zvláštnemu dada tónu iba ubral na sile. Že sa niečo začne riešiť a nedorieši, že sa pýtame na motivácie postáv a odpovedí sa nám nedostáva....no je to ako bežný život. Tiež z neho nedokážeme uniknúť. ()
První polovina je takřka dokonalá, ve druhé film trochu ztrácí dech, ale i tak je to pořád nadprůměr. Vidět ho v době vzniku, byl by to asi ještě silnější zážitek. Obsazení Leonida Filatova do hlavní role byla výborná volba. Film je ke zhlédnutí na stránkách Mosfilmu (společně s dalšími filmy Karena Šachnazarova). ()
Galerie (2)
Photo © Archiv STV
Reklama