Moskva slezam ne verit
Moscow Does Not Believe in Tears
Moskva slzám neverí
Obsahy(1)
Jeden z komerčně nejúspěšnějších sovětských filmů 70-tých let přibližuje osudy tří žen z rozličných koutů země Kataríny, energické Ludmily a nevýbojné Táni. Setkají se spolu v jedné svobodárně, přičemž každá z nich má své problémy a cíle. Melodrama sleduje osudy hrdinek jejich ideály i tvrdá setkání se skutečností a realitou, ale i proměny v živote lidí města a jeho atmosféry. Káťa pracuje v továrně, čeká dítě a touží po inženýrském diplomu. Táňa se vdá za upřímného a nenáročného Nikolaje. Ludmila se zasnoubí s hokejistou Gurinem... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (70)
...a mně se to líbí! Líbí se mi atmosféra filmu, líbí se mi Věra Alentova, vůbec mi nevadí ta "roztahanost"... jediný, co se mi nelíbí je macho Goša a jeho chování, zbytečná deklarace "mužství" - prásknout do stolu "jsem chlap a kdo je víc" a ženuška, ředitelka závodu, která si v životě poradila se vším, poslušně klopí zrak a sběračkou naplní muži jako prvnímu plný talíř polévky... jen aby Goša, zámečník, co má zlatý ruce, proboha neutekl! No a taky to, jak se od prvního setkání nechala doslova natlačit všude a do všeho buldozerem Gošou, to mi nesedí, protože Jekatěrina není žádný béčko, sice nenápadná, ale průbojná, statečná a soběstačná (ano, osamělá a toužící - že by proto???), takže vztahem s Gošou, kterej by po první neústupné nátlakové akci, tak jak to začal hned ve vlaku předvádět by u mě skončil...ne, ne, ne - to nemám rád! Že by opuštěné Jekatěrině, která si doposud se vším poradila imponovalo, že přišel někdo, kdo za ni bude rozhodovat, kdo to bude řídit, kdo práskne do stolu a ztratí se na pár dní, když s ním nebude zacházeno tak, jak je ochoten snést a JINAK NE? Od chvíle, kdy se Goša znovu objeví, od chvíle, kdy ho našel a přivedl Nikolaj, od této chvíle se musí Jekatěrina bát a s náležitou úctou o Gošu pečovat a od této chvíle už to není ta Jekatěrina, o které byl do této chvíle film,ale a teď pozor: o tom to asi je... Za Gošu o jednu rudou hvězdu míň, ale jinak se mi to opravdu líbí a stočtyřicet minut mi nijak nevadilo. ()
Tento film nelze hodnotit pohledem dnešního světa. Byla jsem na něm v kině v roce 1980 a zírala jsem s otevřenou pusou. Nikdo nevěřil že takový civilní, netradiční a ne zcela v souladu s tehdejším režimem film mohl vzniknout. Sledování osudů tří žen, které nebyly zrovna šťastné a ne zcela se uměly zařadit do společnosti bylo něco nového. Moskva slzám nevěří je sondou do komplikované a svébytné ruské duše a povedl se skvěle. ()
Pustil jsem si to jednu zachmuřenou neděli jako povinný film k učení ruštiny a nečekal jsem, že mě to bude i bavit. ()
Veľmi pekne stvárnený film... A hlavne úplne iná atmoška akou trpíme v Amerických filmoch po roku 1989... ()
Toto dielko nie je vyložene nadčasové, filozofujúce alebo riešiace ohrozenie sveta katastrofických rozmerov, ale skôr tu vidím dobre zahraný mikrokozmos osobných postojov, rozhodnutí a následkov. ()
Z dnešního pohledu nic moc, navíc rozvleklé jako všechny ruské filmy, ale (věřte nebo nevěřte) ve své době to byl docela odvážný snímek. ()
Je fakt, že Moskva slzám neverí nie je celkom typický ruský produkt - behajú v ňom polonahé ženy a milostný akt nespočíva v presune záberu kamsi do diaľky. Aj tak má pre moju generáciu zvláštne čaro. Kedysi sme museli vnímať krásu ruskej kultúry povinne a my sme sa prirodzene bránili, preto sme nič nevideli. Až teraz, keď som si to pozrela po rokoch, cítim ju v každom zábere. Napríklad, keď sa Kátini príbuzní chystajú odísť na dovolenku, sadnú si pred lúčením na kufre a chvíľu všetci len tak posedia - no nie je to milo ruské? Aj tá hudba mi znie v ušiach akosi krajšie... ---- Na výročnej stretávke po tridsiatich rokoch sa režiséra Meňšova pýtali, či nemá v pláne natočiť pokračovanie tohto úspešného filmu. Dokonca mu vraj za to ponúkali celkom slušné prachy. Povedal nie. Ten príbeh je vraj kompletný. Aj kompletný je aj tento režisér. ----- vybráno z milé recenze Adriany Markovičové http://markovicova.blog.sme.sk/c/322851/Vtedy-a-dnes-Moskva-slzam-neveri-1979.html ()
Pre mňa spomienky, už takmer raritný film z ruskej produkcie ktorý sa ako jeden z mála dá aj pozerať :) ()
Mělo to zvláštní atmosféru, už jak šly titulky na začátku , bylo jasný, že to bude mimořádný film. Mě se to líbilo a to nejsem milovnice romantických dramat. Kdo nemá předsudky vůči sovětské kinematografii, zkuste. Najdete na youtube, dejte si české titulky. ()
Blud. Sovietsky propagandistický blud. Jednoducho MUSEL dostať Oscara, Rusi sa toooľko snažili, investovali, strkali sa Západu do riti, a nedostali by nič? Nehovoriac už o tom, že réžo by šiel za neúspech asi do vazenia. To by sa veľký Sovietsky Zvaz na smrť urazil, ak by nedostal to veľké americké ocenenie, a Amíci istotne aj tušili, že nemajú na výber, a že tento brak musí dostať toho trápneho zlatého pajáca čo sa podobá na T-1000 v nano-morfnom stave. Už prvých desať minút filmu je číra a jalová propaganda. Najprv úvod, ukazuju skyline Moskvy, zábery na paneláky, čiže ruský Manhattan, kde ani nechodia autá, a v noci nesvieti skoro nič, potom sa holka nedostane na výšku (rozumej: aj u nás je ťažké študovať, a musíme makať intelektuálne), potom idú dve reálne dievčatá z Moskvy na francúzsky filmový festival (inými slovami: uznávame francúzsku kinematografiu, a veríme, že je najromantickejšia, a s ňou chceme týmto filmom súperiť) - samozrejme, že herec, čo dával autogram, ho dával tak skromne, že na reči tela jasne vidieť, že v Rusku sa autogramy rozdávajú len keď sa umelec podpisuje pri vstupe do gulagu; potom akože obdivujú známych hercov - jasne vidieť neznalosť amerických pomerov v snahe ich napodobiť - robotníčka v továrni by sa v krajine, kde davy naozaj dostávajú možnosť slobodne obdivovať hercov, asi len ťažko tak "hocikedy" dostala do dvojmetrovej blízkosti herca, a pritom sa v jeho okolí krčilo asi len 20 ľudí - nedáva to logiku; potom ruská erotika spojená so socialistickým realizmom (veď Amerika = holé baby; ani v tomto nesmieme zaostávať) - baby sa prezliekajú avšak tentoraz v kovovej továrni, vidieť prsia, neskôr dievča v spodničke v izbe, potom nahá v sprche, atď.. sem tam divákovi neujde pokus o modernosť obnaženým prsom bez nasnímania bradavky (aby nebolo zas priveľa), v práci si všetci kolektívne spievajú (čo znamená, že "sme v Sovietskom Zvaze šťastní a práca nás baví"), ľudia si peniaze vzájomne požičiavajú bez problémov (solidárnosť komunistického človeka), neskôr spomenú aj koľko zarábajú (850 rubľov? nesnívajte, to by bolo na naše v 70-tych rokoch 8500 Kčs, kedy skutočný plat bol približne 1200 Kčs - hovorím o 70-tych rokoch!), proste len snaha ohúriť Ameriku, ak by si náhodou niekto v Ameriti spočítal koľko rubľov je jeden dolár.... a tak ďalej, a tak ďalej... jedna lacná zmes nezmyslov a propagandistických hlúpostí vsadená do kvázi romantického filmu, ktorý nedáva žiaden zmysel, kde chlapi balia baby úplne debilným a nereálnym spôsobom, kde sliepky hľadajú chlapov v pokuse byť čo naviac americky "in", hoci sovietska spoločnosť nemá o americkom štýle ani potuchy, lebo u nich je to všetko kultúrne totálne inak (tie filmové pokusy napodobiť americkú morálku v Rusku sa im vôbec nedaria), takže film je jedna veľká obyčajná kaka. V porovnaní s československým filmom toho obdobia sa nehodí ani na vytretie zadku. Ak by sovieti urobili skutočný film, plný nefalšovanej lásky a toho ich humoru, a nie gýč, mohli by urobiť skutočne dobrý film. Istotne mozgy v Sovietskom Zvaze na to aj boli, len šance ukázať sa dostávali len politicky korektní, ktorí však vzhľadom na svoje psychologické pozadie nevedia urobiť ani dobrý ruský film, ani takúto napodobeninu americkej tvorby. Ale Alentová mimochodom celkom pekná baba. ;) () (méně) (více)