Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jeden z komerčně nejúspěšnějších sovětských filmů 70-tých let přibližuje osudy tří žen z rozličných koutů země Kataríny, energické Ludmily a nevýbojné Táni. Setkají se spolu v jedné svobodárně, přičemž každá z nich má své problémy a cíle. Melodrama sleduje osudy hrdinek jejich ideály i tvrdá setkání se skutečností a realitou, ale i proměny v živote lidí města a jeho atmosféry. Káťa pracuje v továrně, čeká dítě a touží po inženýrském diplomu. Táňa se vdá za upřímného a nenáročného Nikolaje. Ludmila se zasnoubí s hokejistou Gurinem... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (64)

Jezinka.Jezinka 

všechny recenze uživatele

Od pocitu "ajvaj, co to je za hovadinu!", když jsem na tenhle film náhodou přepnula, do naprostého zaujetí. LIdé vlastně řeší pořád totéž. Nutno říct, že problém hlavní hrdinky ani dnes není něco, co by se nestávalo. Vlastně oba její problémy, jak postoj muže s velkým M k neplánovanému těhotenství, tak to, jak se muži staví radostně k profesně úspěšné a soběstačné ženě. Kromě samotného děje mě zafascinovala jedna věc, ten samovar ve vlaku. Opravdu bych obětovala "pohodlí" současných sedaček ve vlaku za horký čaj. A děsivé připomenutí toho, co jsem u různého sortimentu zažívala jako dítě ve větě - nemohla bych vám to zabalit do dvou papírů, papíru je málo. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

To je melodrámo. Dva díly plné životních příběhů tří žen od vedle. A ta krásně vlezlá melodie ... Alexandra... Alexandra. Nedivím se, že právě toto dílo z Mosfilmu uspělo i na západě, protože Moskva slzám nevěří je jednoduše příjemný divácký film, herecké výkony nejsou patetické a jen tak mimochodem si projdeme i dvě dekády po začátku tání. ()

Reklama

Radko 

všechny recenze uživatele

Pred pár dňami mi kamoš do telefónu hovorí: "Vieš čo Radko, minule som pozeral, koľko krásnych žien k nám ráno nastupovalo do fabriky. A potom som kukol na tie kancelárske fuchtle s častokrát nasranými tvárami a hovorím si: "Dobre je jak je. A je dobre, že sa to nemiešá. Aspoň sa v ľudskom rode udržuje fyzická krása. Len nech sa to kastovníctvo drží. Oni majú svoje radosti, ktoré vždy nakoniec ústia do frustrácie z materiálneho nedostatku a my máme tie svoje - záhradka, vínečko a posedieť si, ktoré možno majú aj tí druhí, len my k tomu nemáme tú vyššiu hmotnú nadstavbu." A tom vážení, je presne podľa mňa tento film so zaslúžene udeleným Oscarom. Poznámka: Ako vyvažujúcu protiváhu k civilne zobrazenému vzťahovému filmu by som doporučil pustiť si Balabanov Gruz 200. Moskva slzám neverí rieši problémy s veľkou dávkou humoru a napriek prítomnosti typicky ruskej melanchólie a smútku je aj vyznenie príjemne upokojujúce. Až si človek pomyslí, že bežné radosti i lásky sa nelíšili v závislosti na tom, či človek žil v komunistami riadenej krajine alebo na západe. A to si podľa mňa istú korekciu žiada. ()

Radyo 

všechny recenze uživatele

Je to sice zajímavý snímek a na rozdíl od většiny tehdejší sovětské produkce i kvalitní, ale ta rozvleklost mě poněkud unavila. Vpodstatě jde o romantické drama, roztažené do období dvaceti let, jenže romance v ruském provedení, to není jako z Hollywoodu. Velice dobře zahrála Věra Alentěva v hlavní roli, i když se její postava dala vybarvit ještě více, než jak je ve filmu načrtnuta. To, že film dostal Oscara, je spíše jen jakési ocenění netradičnosti tohoto žánru v ruské kinematografii. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Snímek obdržel Oskara a má se jednat o jeden z komerčně nejúspěšnějších sovětských filmů, což je ovšem relativní pojem, protože o komerci se v pravém smyslu slova v sovětském distribučním systému nedalo mluvit, tam vždycky šlo spíš o výchovnou a propagandistickou funkci. Udílení Oskarů vždycky do značné míry podléhalo nejen komerčním, ale i politickým zájmům, takže přidělené ceny jsou obvykle výsledkem nějakých módních vln nebo společenského kalkulu, jako v tomto případě. Právě končila vlna politického oteplování mezi oběma supervelmocemi, která spadá zhruba do funkčního období Jima Cartera, a tak se americká Akademie rozhodla vlnu vzájemných kulturních výměn a zvýšeného zájmu o sovětskou kulturu odměnit soškou za nejlepší zahraniční film. Po pravdě řečeno si myslím, že tahle volba svědčí spíš o nemohoucnosti sovětské kinematografie, protože jestli jde o nejlepší film její produkce, tak pánbůh potěš. Jedná se o typický sovětský cajdák s nesmyslně přetaženou stopáží, nevýraznými postavami a nemoderním pojetím, které svědčí jednak o tom, že sovětská kinematografie byla izolovaná od jejího západního protějšku, kde se tehdy v 70. letech odehrávaly velké věci - např. na poli nezávislého filmu, jednak o tom, že tvůrci opravdu nemuseli vycházet divákovi moc vstříc, protože návštěvnost nebyla měřítkem, které by rozhodovalo o filmové výrobě. Budu tvrdý a napíšu, že kdyby se stopáž zkrátila o hodinu, zapracovalo se ve scénáři na dialozích a herci místy, vlastně docela často, nepřipomínali leklé ryby, šlo by pořád ve světovém měřítku a v příslušném žánru jen o mírně naprůměrný film. Nehledě na to, že z postojů sovětských hrdinek a jejich chování by např. americké a západoevropské feministky ublinkávaly. Kladem sice je, že ideologické postoje, tak typické pro sovětskou tvorbu, jsou v tomhle případě výrazně upozaděné, ale při pozornějším sledování se i ony neomylně dají identifikovat. Celkový dojem: 35 %. ()

Galerie (81)

Zajímavosti (6)

  • Režisér oslovil do hlavnej úlohy niekoľko populárnych herečiek, ale všetkým sa nepáčil nudný dej. Nakoniec ju obsadil svojou manželkou Verou Alentovou. (Raccoon.city)
  • Přestože snímek získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film, sovětské úřady zabránily režisérovi Vladimíru Meňšovovi vycestovat do USA k předání ceny. (sator)

Reklama

Reklama