Moskva slzám nevěří

...a mně se to líbí! Líbí se mi atmosféra filmu, líbí se mi Věra Alentova, vůbec mi nevadí ta "roztahanost"... jediný, co se mi nelíbí je macho Goša a jeho chování, zbytečná deklarace "mužství" - prásknout do stolu "jsem chlap a kdo je víc" a ženuška, ředitelka závodu, která si v životě poradila se vším, poslušně klopí zrak a sběračkou naplní muži jako prvnímu plný talíř polévky... jen aby Goša, zámečník, co má zlatý ruce, proboha neutekl! No a taky to, jak se od prvního setkání nechala doslova natlačit všude a do všeho buldozerem Gošou, to mi nesedí, protože Jekatěrina není žádný béčko, sice nenápadná, ale průbojná, statečná a soběstačná (ano, osamělá a toužící - že by proto???), takže vztahem s Gošou, kterej by po první neústupné nátlakové akci, tak jak to začal hned ve vlaku předvádět by u mě skončil...ne, ne, ne - to nemám rád! Že by opuštěné Jekatěrině, která si doposud se vším poradila imponovalo, že přišel někdo, kdo za ni bude rozhodovat, kdo to bude řídit, kdo práskne do stolu a ztratí se na pár dní, když s ním nebude zacházeno tak, jak je ochoten snést a JINAK NE? Od chvíle, kdy se Goša znovu objeví, od chvíle, kdy ho našel a přivedl Nikolaj, od této chvíle se musí Jekatěrina bát a s náležitou úctou o Gošu pečovat a od této chvíle už to není ta Jekatěrina, o které byl do této chvíle film,ale a teď pozor: o tom to asi je... Za Gošu o jednu rudou hvězdu míň, ale jinak se mi to opravdu líbí a stočtyřicet minut mi nijak nevadilo. (29.06.2012)

Tento film nelze hodnotit pohledem dnešního světa. Byla jsem na něm v kině v roce 1980 a zírala jsem s otevřenou pusou. Nikdo nevěřil že takový civilní, netradiční a ne zcela v souladu s tehdejším režimem film mohl vzniknout. Sledování osudů tří žen, které nebyly zrovna šťastné a ne zcela se uměly zařadit do společnosti bylo něco nového. Moskva slzám nevěří je sondou do komplikované a svébytné ruské duše a povedl se skvěle. (19.09.2015)

Pustil jsem si to jednu zachmuřenou neděli jako povinný film k učení ruštiny a nečekal jsem, že mě to bude i bavit. (29.10.2017)

Veľmi pekne stvárnený film... A hlavne úplne iná atmoška akou trpíme v Amerických filmoch po roku 1989... (16.05.2011)

Toto dielko nie je vyložene nadčasové, filozofujúce alebo riešiace ohrozenie sveta katastrofických rozmerov, ale skôr tu vidím dobre zahraný mikrokozmos osobných postojov, rozhodnutí a následkov. (01.07.2012)

Z dnešního pohledu nic moc, navíc rozvleklé jako všechny ruské filmy, ale (věřte nebo nevěřte) ve své době to byl docela odvážný snímek. (13.10.2014)

Je fakt, že Moskva slzám neverí nie je celkom typický ruský produkt - behajú v ňom polonahé ženy a milostný akt nespočíva v presune záberu kamsi do diaľky. Aj tak má pre moju generáciu zvláštne čaro. Kedysi sme museli vnímať krásu ruskej kultúry povinne a my sme sa prirodzene bránili, preto sme nič nevideli. Až teraz, keď som si to pozrela po rokoch, cítim ju v každom zábere. Napríklad, keď sa Kátini príbuzní chystajú odísť na dovolenku, sadnú si pred lúčením na kufre a chvíľu všetci len tak posedia - no nie je to milo ruské? Aj tá hudba mi znie v ušiach akosi krajšie... ---- Na výročnej stretávke po tridsiatich rokoch sa režiséra Meňšova pýtali, či nemá v pláne natočiť pokračovanie tohto úspešného filmu. Dokonca mu vraj za to ponúkali celkom slušné prachy. Povedal nie. Ten príbeh je vraj kompletný. Aj kompletný je aj tento režisér. ----- vybráno z milé recenze Adriany Markovičové http://markovicova.blog.sme.sk/c/322851/Vtedy-a-dnes-Moskva-slzam-neveri-1979.html (01.06.2016)

Pre mňa spomienky, už takmer raritný film z ruskej produkcie ktorý sa ako jeden z mála dá aj pozerať :) (30.09.2018)

Mělo to zvláštní atmosféru, už jak šly titulky na začátku , bylo jasný, že to bude mimořádný film. Mě se to líbilo a to nejsem milovnice romantických dramat. Kdo nemá předsudky vůči sovětské kinematografii, zkuste. Najdete na youtube, dejte si české titulky. (19.05.2020)