Do morku kostí

Delikátní romance o dvou teenage kanibalech stylizovaná do tuctovýho road-movie skrze jižanskou vysočinu [btw fakt moc dobrej salám] a buranská zákoutí USA, kterou si vychutnaj jak masožravci, tak vegetariáni, ale i vegani, a kterou si zamilujete až do morku kostí (doslova). Zároveň jde o podmanivou alegorii plnou jinotajů a metafor o společenských odlišnostech, sebepoznání, hledání domova a vůli někam patřit. Prostě libová artovka přesně podle mýho gusta, kterou umí naservírovat jen Luca Guadagnino – a pěkně za studena.... Bon apetit! (16.12.2022)

Luca Guadagnino je u mňa skvelo zapísaný vďaka hororu Suspiria (2018). Tentoraz sa rozhodol ukázať veľmi reálny pohľad na veľmi tradičné hororové téma, a to na kanibalov. Road movie, ktoré boduje predovšetkým svojimi zastávkami. Sully si kradne každú scénu pre seba. Nie skvelé, nie typické, nie vhodné pre každého, v silných momentoch naozaj pútavé, majúce hlavu a pätu čo sa týka správania postáv. Prečo len 3*? Sám neviem...asi som si dostatočne silno neobľúbil ústrednú dvojicu. Ak sa Vám bude Do morku kostí páčiť, tak odporúčam podobne ladený film Ať vejde ten pravý (2008), ktorý hodil do chladnej reality upírstvo. Pozor, nepozerať nevydarený USA remake z roku 2010, ktorý má na triku dnes tak ospevovaný Matt „The Batman“ Reeves. (21.05.2023)

Teda 25 minut jsem bojovala, jestli má cenu na to koukat jen proto, že člověk chce vidět Timothée v jiné herecké poloze. Oh wait - Nemá. Člověk opravdu nemusí vidět všechno. A je mi líto talentu všech herců, speciálně Marka Rylance..... Tohle bych si do CV teda opravdu nechtěla napsat. Jelikož nedokoukáno, tak ani neohodnotím. (31.12.2022)

Hannibal Lecter vyžere vaše srdce. Po dvou hodinách a deseti minutách pomalu se klikatícího děje jsem dostal hlad na více masa na těchto kostích. Spíše než na horror se tvůrci soustředili na love story o dvou pohledných mladých kanibalech, Romeu a Julii z Afriky, Timothée Chalamet a Taylor Russell se zabijáckými impulsy i když je to romantika se zvracejícím žaludkem. Road movie do pekla. Je tu spousta zapamatovatelných scén a témata samoty, skrývání svého já před společností apod. (24.12.2022)

Vtahující uvedení do patové životní situace lidí s lidsky nepřijatelnou, zároveň však nepotlačitelnou potřebou, do jejich osamělosti i do vytoužených nebo naopak nevyžádaných vztahů jak v rámci nesourodého společenství, tak v oblasti rodinných vazeb, přátelství i intimních partnerství. Kde leží hranice mezi nezbytným utrpením, patologickým chováním či rozkošnickou zvráceností? Jak (jak všelijak) lze za daných podmínek oprávněně naložit se svým vlastním osudem, a jak s osudem někoho dalšího, ať už vlastního potomka, sourozence či partnera? Jak být, či nebýt? Potud je to nesmírně silný snímek, který jsem sledovala bez dechu do poslední vteřiny. *** Jenže po strhujícím uvedení do děje (při němž perfektní práci odvedla tentokrát především zvuková složka) nenásleduje už nic dalšího. Film, příběh i zkušenost vyvolá silné emoce a vzbudí řadu důležitých univerzálně platných otázek, ale skončí uprostřed rozvíjení situace, bez dovršení, vypointování a smíření, bez katarze, bez transformace, a i když to lze akceptovat, je zároveň zřejmé, že Guadagnino tak náročné téma nezvládl, že jeho příběh se o ně rozbil, nedokázal ho krok za krokem dovést do bodu, odkud by se nám dostalo pochopení, proč jsme se tímto tématem vůbec měli zabývat, neobdaroval nás jedinečným momentem cenné reflexe ("aha momentem"), který se tu měl odehrát, ale že od své postavy utekl uprostřed chaosu, jenž rozpoutal v jejím i divákově srdci i hlavě. ***  Nemůžu se v tomhle ohledu ubránit srovnání s Jarmuschovým mistrovským snímkem Přežijí jen milenci, který nám předkládá stejné etické dilema, avšak jehož hrdinové ho zvládli zpracovat a vykupují své činy hodnotou nezměrného zušlechtění v nekonečném čase, již by lidstvo jinak do své zkušenosti pojmout nemohlo a která tedy jejich činy vyvažuje a vrací svět do rovnováhy. *** Nepodsouvám Guadagninovi stejné řešení (ostatně jeho postavy si neprodlužují život do věčnosti), jen trvám na tom, že pokud si ukousl tak velké téma, měl nás jím také umět provést až k adekvátní katarzi, odměně. Takhle si na něm jen vylámal zuby a své diváky trápil neúměrně zisku, což je známkou špatného díla, a je mi to o to více líto, oč nadšenější jsem byla z jeho debutu. ***** (27.12.2022)