Drive My Car

„I když si myslíte, že někoho dobře znáte, i když toho člověka hluboce milujete, nemůžete mu nikdy nahlédnout do srdce. Jen by vás to zranilo. Ale když se budete dost snažit, měl byste být schopný nahlédnout do svého. Takže ve výsledku bychom se měli snažit o to, abychom jednali podle svého přesvědčení a smířili se sami se sebou. Pokud opravdu chcete někoho poznat, jedinou vaší možností je podívat se zpříma do hloubky sebe sama.” - Uznávaný režisér Rjúsuke Hamaguči natočil na motivy stejnojmenné povídky Harukiho Murakamiho nezvykle niterný film o lásce a ztrátě, o pocitu viny a prázdnoty, ale také o pevné vůli nevzdávat se a jít svou cestou dál. Prokousat se tou vražednou stopáží je opravdu těžké, ale myslím si, že stojí za to obětovat tomu svůj čas. (75%) (05.05.2023)

Myšlenkově bohaté, ale není tam dle mého nic, co by obhájilo tříhodinovou stopáž. Některé životní postřehy, introspekce, či terapeutické vylévání srdíčka (v tom dobrém smyslu) mě upřímně zaujaly a dost možná si někdy v budoucnu Murakamiho poctivě načtu, ale ty stoicky strnulé herecké projevy (dost možná je to vysloveně japonská metoda herectví, tudíž ne chyba herců, nýbrž propast mezi mnou a jinou kulturou) a nedivácky dlouhé artové záběry opravdu pokoušely moji trpělivost, potažmo diváckou výdrž. Využití Čechova jako tématické pojidlo ve stylu "art imitates life" bylo dobré, stejně tak vhled do dramatické tvůrčí činnosti, ale snímek by si vystačil bohatě se dvěma hodinami. Je možné, že se mi film netrefil do nálady, ale nebyl jsem s to naladit se na něj. (03.04.2022)

Permanentné odriekanie Strýčka Váňu ako forma budhistickej sútry, ktorá zapĺňa priepasť vo vzťahu, trhlinu, zapríčinenú neprekonateľnou tragédiou. Toto sa vo filme opakuje ako refrén: zdanlivo banálne ritualizované činnosti, ktoré sa neustále navracajú a vytvárajú upokojujúci, až uspávajúci rytmus. Avšak niekde hlboko pod tým víria emócie, tryskajú z tej medzery, ticha, priepasti, nedopovedaností. Nie slabosť, či odovzdanosť, ale uvedomenie si bytostnej tragickosti ľudského života, uvedomenie si neschopnosti čokoľvek ovládnuť, preniknúť do bytia a dopovedať ho, neschopnosti úplne obsiahnuť druhého a zároveň záverečná výzva po žití napriek všetkému. Toto akoby ovládalo celé rozprávanie, v ktorom nastáva nielen zmierenie s minulosťou, ale vlastne so samotným svetom. A toto zmierenie akoby prichádzalo cez nesúvisiace príbehy, v ktorých hľadáme interpretácie, do ktorých vstupujeme ako herci a získavame tak vrstevnicu, ktorou prepisujeme seba samých a stávame sa skrz iných samými sebou. Prebúdzame ľudskosť. Akoby sa aj tu ozývalo, že peklo si ty sám. A hoci (ako píše Zíza) tento film nie je zlomom v japonskej kinematografii, neznamená to, že pri naladení sa na jeho jemný rytmus, neprichádza istá vyrovnanosť so svetom, pokoj a zároveň aj túžba po živote. (13.02.2022)

Drajv maj kár vypráví o lidském parazitovi neboli mihuli, která se bojí čelit realitě, přisaje se na svého hostitele, omezuje jej, nedá se setřást a žije jeho život. Pakliže se hostitel snaží ze spárů vymanit, parazit uhne, stiskne víc a dále psychicky narušuje integritu jedince. Takovou paralelu dostává divák ve velmi silném, emocionálně nabitém a osobitém půlhodinovém prologu. Po tomto prologu začne režisér Hamaguči ve zbývající 140 minutové stopáži opakovat, dle hry Samuela Becketta Čekání na Godota, již řečené, a to ve velmi pomalém a nudném tempu, v němž prokládá nácvik divadelní hry Strýček Váňa od Čechova drobným prohlubováním linek ústředních postav. Jedním z hlavních poselství snímku je důležitost zachování upřímnosti ve vztahu, bez níž nemá šanci žádný vydržet. Přes poutavý a originální úvod spadl snímek do šedého průměru a nikomu jej tak vyjma úvodní půlhodinové pasáže nemohu doporučit. S obdobnou látkou si dokázal Tom Ford v Nočních zvířatech vyhrát daleko sofistikovaněji a ne tak monotónně. Prozatím největší filmové zklamání roku. Dvě hvězdy. 😕 (10.03.2022) (11.03.2022)

"NEMÁ SMYSL, ABYCH CHTĚL NĚCO, CO TY NECHCEŠ." Skoro hodinový prolog a potom až začnou běžet titulky a jakože začíná film, to jsem ještě nezažil :) Film je myslím velmi pečlivě sestaven a odprezentován, ale nemyslím si, že musel být tak dlouhý, jsou tam postavy, které kdyby se vystřihly nebo zredukovaly, vůbec nic by se nestalo a hlavní námět filmu o potřebě smíření by tím nijak neutrpěl. 70% (03.03.2024)