Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (358)

plakát

Deadpool & Wolverine (2024) 

Režisér Shawn Levy natočil film, který oslavuje celoživotní hereckou kariéru Hugh Jackmana, a ten zabalil do svěžího a velmi originálního multiverzního deadpoolovského hávu. Deadpool & Wolverine je přošpikován celou řadou ultimátně povedených hlášek, který diváka nejednou přinutí katapultovat v ústech třímající popcorn na kinoparťáka sedícího jednu, dvě řady před ním. Stejně povedené jsou zde taktéž veškeré bojové scény a jejich nápaditá choreografie, kultovního statusu dosahuje především ta kooperativní, v níž si to ústřední dvojice rozdává se značnou přesilou, a celá scéna je snímána arkádově z boku. S otevřenou pusou dokořán bude divák vyjma těchto scén sledovat i ty s hereckými camey, kterých se zde objeví opravdu přehršel a řada z nich je velmi nečekaná. Ten nejsilnější emotivní moment si Shawn Levy schovává do závěrečných titulků, v něm zaplesá srdce všech milovníků mutantího univerza a jen kvůli tomuto sestřihu stojí za to nového Deadpoola vidět. Tohle se povedlo na výbornou! Pro zachycení veškerých souvislostí, vtípků a easter eggů doporučuji před projekcí zhlédnout minimálně následující tituly: Spider-man: Paralelní světy, X-Men, Logan: Wolverine, Šílený Max: Zběsilá cesta, Fantastická čtyřka, Bídníci, Největší showman, Free Guy: Hra na hrdinu, Návrh, Blade, Elektra + nastudovat články o problematice 20th Century Fox/Disney, o rozpadu manželství Hugh Jackmana, o nikdy nevzniknuvším snímku Gambit. Naprosto zasloužených a poctivých pět hvězd. 👌 (25.07.2024)

plakát

Ohjik geudaeman (2011) 

Jihokorejská kultovní lovestory, která se od svého vzniku dočkala už několika úspěšných zahraničních remaků (v Turecku Sadece Sen, v Indii Do Lafzon Ki Kahani, v Japonsku Kimi no me ga toikakete iru). Ohjik geudaeman je srdceryvná romance o tom, co je ve vztahu jeden pro druhého ochotný udělat bez ohledu na následky, které to pro něj přinese. V jednoduchosti příběhu zápasníka, Cheol-Mina, a telefonní operátorky, Jung Hwa, režiséra Il-gon Song je krása, a když k tomu přidá jeden niterný zvrat, tne divákovi přímo do srdce. Právě kvůli snímkům jako je tento mě baví objevovat nové a další země kinematografii zaslíbené, poněvadž se zde ukrývají opravdové filmové poklady. Pět hvězd.  👌 (22.07.2024)

plakát

Zloději času - Mayové (2024) (epizoda) 

Po první epizodě jsem nevěřil, že by šlo klesnout ještě hlouběji, ale druhý díl mě utvrdil v tom, že jako člověk nejsem neomylný. Tohle opravdu nemůžu doporučit absolutně nikomu, snad jen samotnému Waititimu xD. Jedna hvězda, tady se pomalu blížíme odpadu. 👎 (24.07.2024) Top moment dílu: ❗SPOILER "Mé přátele ušetřete! Vezměte si mě! Prožil jsem toho dost. Jsou nevinní. Bodněte mě nožem do břicha, odřízněte mou dokonale hydratovanou kůži, a napíchněte mě na kůl. Zabte mě. Stáhněte mě. Nabízím se...ne, omlouvám se, to nejde. Začínám panikařit." / navštívená lokace Palenque 612 (Mayská královna Sak K'uk')❗

plakát

Zloději času - Kevin Haddock (2024) (epizoda) 

První seznamovací díl lehce infantilního seriálu, inspirovaného stejnojmenným filmem Terryho Gilliama, o rádoby zábavném poznávání historie světa, jehož průvodci jsou protivný dětský knihomolí nerd, Kevin (Kal-El Tuck), a nepříliš důvtipná zlodějská partička úředníků Ministerstva flóry. Zloději času jsou po kvalitativní stránce méně zdařilou variací na britský seriál Děsivé dějiny s feelingem seriálového Percyho Jacksona z loňského roku. Dvě hvězdy. 😕 (24.07.2024) Top moment dílu: ❗SPOILER "Vybírám si Scotta." / "Hromada šutrů s obchodem se suvenýry." / navštívené lokace Stonehenge, Bitva u Macau 1810 (čínská pirátka Čeng Š’), Trójský kůň❗

plakát

V hlavě 2 (2024) 

„Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš." Tohoto rčení se bohužel Kelsey Mann, tvůrčí nástupce megaúspěšného kinohitu V hlavě, nedržel a přináší divákům vykradenou a emocionálně vyčpělou kopii prvního dílu. Ta je tentokrát zahalena do sportovního hávu a prim zde hrají témata přátelství a puberty. Tématicky sequel vyjma svého předchozího dílu vykrádá i dva roky starou pixarovku Proměna, která je však minimálně po stránce fyziologických proměn lidského těla komplexnější a edukativnější, navíc je v ní příhodně kladen větší důraz na důležitost rodiny. V hlavě 2 citelně postrádá silný emotivní moment, který by učinil film nezapomenutelným, tak jak se to podařilo u jedničky v případě postavy Bing Bonga. Dvojka kopíruje již divákům známou výpravu hlavních emočních hrdinů do Rileyiny dlouhodobé paměti ve snaze ji "zachránit". Stejně V hlavě 2 pracuje i se střihem příběhů, opět zde dochází ke střídání pohledu na život Riley a lidské emoce, ovládající řídící centrum v jejím mozku. Vyjma zjevení nových pěti lidských emocí (Úzkost, Závist, Stud, Nuda, Nostalgie), tak ani zde nedochází k žádné inovaci. Závěrečné poselství o důležitosti dobrých i špatných vzpomínek, které utvářejí náš charakter, a nepotlačování ani jedné z nich, je velmi chabým vyústěním filmu. Potenciál nebyl absolutně naplněn, a to je ohromná škoda, těch originálních variací, jak s tímto světem pracovat, existuje celá řada. Tři hvězdy. 🙂 (19.07.2024, 3D projekce)

plakát

Nacu e no tobira: Kimi no miru mirai e (2021) 

Romanticky laděná sci-fi o záchraně milované osoby, která pracuje s prvkem času identicky jako Nolanův Interstellar. Pokud máte chuť na skromnější asijsou variaci tohoto majstrštyku, pak je The Door Into Summer tou pravou volbou pro Vás. Poněvadž nejsem zastáncem této práce s časem ani u Interstellaru, tak dávám tři hvězdy. 🙂 (18.07.2024)

plakát

Vlny (2024) 

Jiří Mádl to dokázal! Natočil historicky nejlepší český autorský film. Vedle režie se zde ujal i scénáře a není absolutně od věci jej v této kategorii zařadit po bok takového filmového velikána, jakým je Christopher Nolan s jeho posledním tvůrčím počinem, Oppenheimerem. Pocitově má film nejblíže k Affleckovu oscarovému Argu. Vlny jsou niterným a velmi emotivním exkurzem do života novinářů Československého rozhlasu, bojujících za vysílání necenzurovaného zpravodajství v období okupace Československa v srpnu 1968, které navíc ovlivňují vnější tlaky na členství v StB. Výjimečnost Vln je způsobena jednak intenzivním a uvěřitelným přenesením diváka do 60. let minulého století, a jeho vcítěním se do hlavní postavy filmu, Tomáše Havlíka (Vojtěch Vodochodský). Druhak velmi zdařilým prolínáním veškerých linek příběhu - novináři Československého rozhlasu, bojující za nezávislost vysílání / studenti, bojující za svá práva v ulicích velkoměsta / Tomáš Havlík, bojující se systémem v pracovním a osobním životě. Emoční dopad snímku na diváka je v dnešní době navíc mnohem silnější, než by byl kdy dřív. Důvodem je řada paralel, které může divák spatřovat s Ruskou invazí na Ukrajinu. V závěru se slzám neubrání žádný vlastenec. Vlny v divákovi ještě dlouho po projekci zanechají pocit národní hrdosti a patriotismu. Plná palba, 100 % hodnocení a velké přesvědčení o účasti Vln na závěrečném ceremoniálu v boji o Oscara za nejlepší zahraniční film roku 2024. 💯 (01.07.2024 KVIFF, světová premiéra s osmiminutovým standing ovation)

plakát

Zahradníkův rok (2024) 

Tragikomický film o nezlomné lidské vůli, absurditě úředního aparátu, amatérismu tuzemského policejního sboru a nehynoucí a bezpodmínečné lásce k přírodě. Režiséru Jiřímu Havelkovi se po Vlastnících, Očitém svědkovi a Mimořádné události podařilo najít další originální způsob vyprávění svého díla, za což si zaslouží pouze slova chvály a uznání. Každý z jeho filmů je svým přístupem naprosto unikátní a navzájem se nevykrádá. Síla Havelkových snímků tkví především v jedinečném citu převést látku, s níž se diváci setkávají na vlastní kůži ve svém běžném životě, na plátno a tu prodat skrze emoce hlavních představitelů. To se v Zahradníkově roce daří na výbornou, zvláště zásluhou výjimečného mimického galapředstavení Oldřicha Kaisera, který o co méně sdělí divákovi prostřednictvím své postavy, o to více a úderněji toho řekne prostřednictvím role vyprávěče. Pro Zahradníkův rok mám nicméně i přes řadu výše zmíněných superlativů také několik negativních slov. Režisér Havelka působí ve svém čtvrtém celovečerním filmu až přespříliš kriticky a agresivně. Dalo by se říct, že jím pouze podporuje násilí ve společnosti a nedůvěru zejména starší populace v úřady a orgány činné v trestním řízení. Dále chování jednotlivých postav přílišně paušalizuje a nedává prostor pro jejich charakterový vývoj, ty se drží po celou dobu stopáže jednotné šablony svého chování a jednání. Celkové vyznění snah oběti (Oldřich Kaiser) o nekonfliktní vyřešení sporu je zde pojato v negativním duchu, a snímek spíše nabádá k násilné reakci v duchu známé fráze „Silnější pes mrdá.“ Posledním negativem pro mě byla stopáž filmu, 103 minut při převážném užití scén pracujících pouze s mimikou protagonistů, působí nekonečně a pocitově se dostáváme někam ke 130 minutám. Chtělo to alespoň o 20 minut zkrátit a se závěrem si více pohrát. Suma sumárum, Zahradníkův rok přináší do české kinematografie svěží vítr, který zdárně reflektuje agresi ve společnosti a přetrvávající absurditu některých oblastí českého úředního aparátu. Tři hvězdy. 🙂 (16.07.2024, slavnostní premiéra filmu v Cinestar Anděl)

plakát

Závod s měsícem (1984) 

Velmi civilně natočené romantické drama, úzce se dotýkající témat přátelství, narukování, lásky a zodpovědnosti. Režisér Richard Benjamin trefil s castingovou režisérkou, Wallis Nicita, jackpot již při samotném obsazení filmu, trio Sean Penn, Nicolas Cage a Elizabeth McGovern prodávají v základu velmi prostý příběh s nikterak složitou zápletkou za cenu toho nejluxusnějšího zboží na trhu. Každá jedna scéna je natočená a zahraná s naprostou bravurou. Zejména ta při níž Nicolas Cage zpívá píseň Tangerine, patří do zlatého fondu světové kinematografie. Jedinou kaňkou na kráse je skutečnost, že při několika přechodech mezi scénami nepůsobí snímek jednotně, to je nicméně drobnost a čtyři hvězdy si Závod s měsícem plně zaslouží. 👍 (15.07.2024)

plakát

Hra na city (2024) 

Velmi povedená německá komediální variace na Naprosté cizince a Šílený rande, u které se rozhodně nudit nebudete. Hra na city si jede ve velmi svižném tempu a vygraduje velmi originálním zápasem ve stolním tenise. Tohle se režiséru Marco Petrymu opravdu povedlo! Po dlouhé době opravdu kvalitní německá komedie ze života, ve které nenarazíte na typický a často užívaný pubescentní trapnohumor. Na hranici tří/čtyř hvězd. Za "americký závěr" se přikláním k nižšímu hodnocení, nicméně doporučuji úplně všem. 🙂 (12.07.2024)