Drive My Car

"Jé Zimní spánek. Od roku 2014 jsem tě neviděl." "Víš, odjel jsem brzy pryč po tom, co jste mi podpálili filmové kotouče a napsali na ně, 'vypadni z města, ty nadutej monologisto'." "A kterou část věty 'vypadni z města ty nadutej monologisto' si nepochopil?" (mood) Kdyby tři hodiny dělal Saab brr po neokázalých místech Japonska a my mohli jen poslouchat jak přejíždí z tunelu do tunelu, byl bych plně spoko. Bohužel Hamaguči s Oém se rozhodli vytvořit pomník akademickému filmu, takže tři hodiny převážně posloucháme, jak divadelní-režisér-se-vyrovnává-se-ztrátou-skrze-multijazyčné-zpracování-Čechovovy-hry a do toho se seznamuje se svou nemluvnou řidičkou s tajemstvím. To bude cen. U některých nekonečných monologů v druhé polovině filmu jsem si musel připomínat, jak fantastické dokáže být jinak vizuální umění ve schopnosti komprimace témat. Jinak by to vždycky vypadalo takto. V budoucnu si rád dám bezslovný sestřih filmu. Vám jsem mezitím vymyslel drinking game do kina. Nebojte, je celkem v pohodě. Lok piva kdykoli auto vjede či vyjede z tunelu a panáka kdykoli je záběr na hrající gramofonovou desku. Za tři hodiny se to hezky v tom těle proloží a domů půjdete povzneseni a v dobré náladě. (25.03.2022)

Haruki Murakami jakoby z toho filmu přímo dýchal. Nemohu se ale zbavit pocit, že film nedokáže zcela vyjádřit celou podstatu knih, které Hurakamo píše a po celou dobu jsem měla pocit že mi tam něco chybí a že by Hurakamo dokázal prostřednictvím knihy toho sdělit mnohem víc. Uvítala bych kdyby film nebyl tak příliš dlouhý. Musela jsem si to rozdělit nadvakrát, protože délka filmu mě opravdu odrazovala. Místy je to zdlouhavější a úplně to není můj šálek čaje. Je to zajímavý film, už jen že je natočený podle Murakamiho povídky je samo o sobě skvělé, ale není to film pro mě. Za týden si nebudu pamatovat o čem to bylo. (07.03.2022)

(7,5/10). Ta asijská kinematografie má prostě něco do sebe. Parazit odstartoval větší zájem o tuto dosti přehlíženou část filmového průmyslu a já jsem hodně vděčný. Drive My Car je tříhodinová podívaná, která ve vás vyvolá mnoho pocitů. Začíná to naprosto brilantním úvodem, který paradoxně vzhledem k celkové délce trvá neuvěřitelných 40 minut. Divákovu oku se to ale může zdát jako pět minut. Alespoň tak jsem to cítil já. Takže úvod naprostá emocionální bomba. Potom se snímek už dostane na jakousi vlnu, která se místy dosti táhne. Ale není se čemu divit. Aby film nebyl zdlouhavý po dobu tří hodin, tak to musí být nějaký akční nářez v podobě Avengers: Endgame. Divák se tedy po zbytek filmu ocitá ve spleti táhlých záběrů, mezi kterými vyčnívá "emotional shot" na konci filmu, který by překrásný. Je rozhodně zajímavé, že se příběh točí okolo divadelní hry, ale osobně mi to přišlo to nejmenší, co mě zajímalo. To, co jsem hltal, byly herecké výkony, hudba a celková atmosféra, která v divákovi vyvolávala paletu emocí a pocitů. Japonský film Drive My Car je velice pomalý, ale svým způsobem je také neuvěřitelně podmanivý a zaslouží si místo na letošních Oscarech. Bude to takový černý kůň, který může jedině překvapit. (04.03.2022)

Někdy ta výhoda je nevýhoda. Tím, že se specializuju na japonskou kulturu, popkulturu, už jsem toho dost viděla i četla, a tak mě tohle neuchvátilo, neposadilo na zadek, neoslnilo. Nepřišlo mi to jako něco nového, tohle jsou v podstatě věci, které v Japonsku točí a píšou neustále (i ten Murakami se posunul někam dál). Možná je to umění a herecké výkony byly solidní, možná je v tom něco víc a rozhodně je v tom krása, utrpení, ale i naděje, ale mnohem víc ve mně zanechal samotný Čechov než film jako takový. Za mě ten film nevybočuje, možná tak svou délkou. Nepopírám, že je na něm vidět péče, s jakou byl natočen i s jakou byl odvyprávěn, jenomže ani tak mi to nedalo nějaký úchvatný divácký zážitek. Asi ten, kdo moc nezná japonskou tvorbu, to bude vnímat jinak. Jinak to bude vnímat i člověk, který povídku četl, miluje Čechova a zrovna mu to sedne do nálady. Za mě je to kvalitně natočený dlouhý film o úryvku ze života jednoho divadelního režiséra bez větších ambicí. Lepší 3*. Titulky. (17.01.2022)

Film podle povídky Haruki Murakamiho (tato informace byla v katalogu zatajena, takže jsem jej málem minul). Povídku jsem dokonce i kdysi četl, ale film ji značně rozšiřuje o další zápletky a postavy a má tři hodiny (a úvodní titulky se objeví až po hodině filmu)! Je vidět, že režisér a autor scénáře v jedné osobě je velký Murakamiho fanoušek, protože celý film byl napsán s citem k Murakamiho tvorbě, a klidně bych uvěřil, že celý film napsal sám Murakami. Nechybí všudypřítomná melancholie, ironie a láska k umění. Je to o divadelním režisérovi, co se po náhlé smrti své ženy odstěhuje do Hirošimy a začne v místním divadle nacvičovat Čechovova Strýčka Váňu. Ve filmu je spousta úryvků ze hry, ale vůbec to nenudí, protože postavy, co je při nacvičování svých rolí pronášejí, jsou skvěle napsané a zahrané. (24.08.2021)