Žižkovská romance

Tak tohle je opravdu hodně nedoceněný film. Je to jedna z nejhezčích českých romancí, které jsem kdy viděl, kdy je skoro škoda, že tam je moment, kdy se všechno hroutí, protože by bylo skoro hezčí, kdyby se tento vynechal. Ale závěr to celkem vynahrazuje. Jana Brejchová je zde skvělá, ale Renata Olárová je pro mě neskutečně krásným objevem. (13.02.2015)

Velmi dobře-řemeslně natočený psychologicko-dramatický film od debutujícího režiséra Z. Brynycha z prostředí legendárního Žižkova (proslulé slavné pražské čtvrti). Vymykající se určitě v mnoha směrech tehdejšímu socialistickému dobovému kontextu alespoň co se týče filmu. A to hlavně díky perfektnímu realistickému zachycení prostředí a perfektnímu vystižení a psychologické studii jednotlivých osob. Srovnatelný v té době snad pouze z filmy ze zahraničí a to hlavně z francouzských a italských kinematografií jakož to svých takových vzorech. Ve filmu si svou poslední filmovou roli zahrála Milada Smolíková (ve filmu ztvárnila prodavačku Helebrandtovou) jedna z předních představitelek ND. Ve filmu poprvé už v roce 1916 a to v němém snímku Zlaté srdéčko. Většinou ve filmu hrála ženy všech povolání ale převážně jen z lidového prostředí. Věčná škoda pro všechny milovníky kvalitních starých českých filmů nejen této dekády a tohoto období, že takových to dobrých filmů nevysílají v televizi přeci jenom více. Jedna hvězdička patří určitě H. Olárové a to za velmi dobré ztvárnění role řidičky poštovního auta Heleny Dobiášový, svobodné matky a druhou za filmové záběry tehdejšího velmi bídného a pošmourného Žižkova. Kdo film viděl určitě poznal např. ulice Koněvovu, Husitskou, Seifertovou (tehdejší Kalininovu) či třeba stadion Viktoria Žižkov. (22.08.2006)

Půl století poté, co váš i můj dědeček byli takoví mladí sekáči jako Jiří Vala zde, má Žižkovská Romance hodnotu spočívající ve vyobrazení propracované mozaiky života obyčejných lidí v už tehdy specifické části Prahy, a poskytnutí možnosti obdivovat herecký talent ledva zletilé Jany Brejchové - která tu má ovšem jen vedlejší roli. Společenská kontroverze stigmatu matky samoživitelky a s jejím tehdejším postavením spojenými téměř hysterickými záchvaty všech zúčastněných, když přišlo na nějaké ty vztahy, je v dnešní době nepochopitelná, a musíte si neustále připomínat, že tehdy byla doba zcela jiná, a prostě to tak bylo, i když je to tak (relativně) nedávno. Když člověk uváží, jaké filmy vznikaly v době, kdy už se soudruzi vypořádali s tím zavšiveným třídním nepřítelem, a socialismus v naší zemi už už vítězil (viz "slavná" Ústava z roku 1960), nezbývá než zatleskat Zdeňku Brynychovi, že vykřesal takovéhle nezpolitizované dílo. Ano, samozřejmě, je tu úlitba ve formě celozávodní rady a blablabla, ale hlavní hrdinka nevykřikuje nic o výdobytcích socialismu a emancipaci žen (která je podle ideologů "mírového socialistického tábora" vynálezem VŘSR;)) a jen se snaží být lidsky šťastná. Ponechme stranou, že paní Olárová představovala vizuální prototyp ženy té doby, a že mi přišla značně neatraktivní, svoji roli "splnila" velmi dobře. Běžnému divákovi bych Žižkovskou Romanci nedoporučil, na to je dnes už příliš archaická. Pokud ale máte zájem o nedávnou historii nebo jste nějak zaujati pro filmovou vědu a teorii (nezoufejte, prý se to už dá léčit), pak je to kus pro vás. Já dávám 70%, protože těch sto minut bylo přece jen poněkud mnoho. (12.09.2011)

Kýčovitá love story - melodrama - svobodné matky pražského Žižkova 50. let. 1) Námět nevýrazný, scénář tuctový, herecké výkony rozmanité, v případě hlavní hrdinky dokonce se svou kvalitou a pojetím blížící příšernosti._____ 2) Pro dnešního diváka má však film své kouzlo. Je to kouzlo, pravda, nezamýšlené, ale i tak silné. Herci hrají, kameraman kameruje, auta jezdí...radostně a s chutí. Je tu cítit příslib nových zítřků, ne těch socialistických, ale civilních, je to políček budovatelským agitkám, ono orwellovské "něco" Winstona Smithe, které nejde zlomit či zničit, které tu stále je navzdory útrapám a útlaku. Na filmu je cítit, že jde s dobou, že hledá (nebo spíše kopíruje) nové postupy neorealistů, že se prostě snaží. Co na tom, že místy snaha vyznívá směšně až trapně (naivní dialogy, melodramatické herecké výkony, nervy drásající hudba)._____ 3) Uplynulé půlstoletí přidalo filmu další nezamýšlený aspekt. Film představuje autentickou podobu tehdejšího života. Autoři možná ani nepomysleli na to, jak bizarně bude po létech působit život v pavlačovém domě, v jediném pokojíku, koruna dvacet za pivo nebo "chuligánština" hlavního hrdiny, který, považte, si pískne na píšťalku železničáře, jenž před ním trubkovitě stojí, ohromen takovým chováním._____ 4) A další velká přednost. Film dokumentuje tehdejší podobu části Žižkova (křižovatka Bulhar, bývalý hotel Vítkov a další). Pomalé téměř dokumentární záběry vypovídají o kvalitě života více, než kilometry tehdejších agitačních filmů. Stovky a stovky nejrůznějších detailů, které všechny odnesl čas, zachoval tento film a především za ně mu dávám slušné ohodnocení. (02.01.2009)

Svet pavlačových dvorov, komunikácie naprieč balkónmi. Na príklade pár poštáriek, stavbárov a šoférov vystihnutá rázovitosť života mestského proletariátu. Zároveň: Príbeh lásky. V nej: dôležitosť prijatia partnera. So všetkým, čo si priniesol z minulosti. Osobitý humor. Železničný kraj obklopujúci baráky. Preplnené krčmy. Živý, plastický film zachycujúci pulzovanie robotníckej mestskej štvrti s pochopením, čarom humorom i smútkom. Zrelý debut. 88% (08.08.2013)