Pojďte pane, budeme si hrát

Zase jeden z řady večerníčků  kreslených jedním z našich nejznámějších kreslířů, tentokrát panem Břetislavem Pojarem. Pro mého tátu jako dítě to byl jeden z nejoblíbenějších hned po večerníčku O vepříku a kůzleti a pro mně z té řady večerníčků vytvořených panem vlastně taky , nedivím se že jej děti milovali, není nic milejšího pro nevinné děti než večerníček plný zvířátek, protože jedině to rozvíjí v dítěti city a podle citů z něho vyroste bud´ hodný nebo zlý člověk. Jen s těmi dialogy mezi medvídky to možná trochu přehnali, v podstatě spolu vedli rozmluvy jako dva dospělí muži a ještě přitom narážely na ženy, no aspoň vím odkud táta pochytil ty chlapské řeči . (11.03.2024)

No další parádní večerníček na který nedám dopustit, příběhy medvídků kteří se promění v cokoliv nemělo v mém mládí chybu a ani ted. Dnes jsem si seriál zase nějak extra neužil jako třeba Povídání o pejskovi a kočičce(z nich jsem i po téměř 10 letech nadšenej). Ale jako malej jsem měl jen pár dílů, ted jsem viděl všechny a jsem spokojen. (21.06.2011)

Mohl bych chválit neotřelé a originální animace, legendární znělku, nadčasový humor i fantastický dabing pánů Rudolfa Deyla ml. či Františka Filipovského. Ale to by bylo zbytečné. Já jen napíšu, že na těchto dvou vykutálených medvědech jsem v 80. letech u televize vyrůstal a tak mají vysoké hodnocení jisté. (19.02.2024)

Břetislav Pojar byl geniálním autorem filmové tvorby pro děti. Svět loutek byl jeho doménou, které vládl neohroženě a přesvědčivě šibalskou rozverností a dovádivou vynalézavostí. Jeho medvědi, v neumdlévajícím bratrském sváru škádlivého soupeření, jsou pro mě nejúchvatnější animovanou dvojicí. Jsou ztělesněním synonyma dětského filmu. Jedenáct rozdílných a osobitých kousků mozaiky vyniká nápaditostí s urozeně vzpřímeným postojem, s neuhasínající jiskrou představivosti v oku a s upřímnou radostí ze života v srdci. Přirozeně využívá měnících se podmínek k absolutnímu triumfu fantazijní kreativní vitality. Neumdlévá se v rozveseleném hemžení křídel tanečního mumraje slov, barev i pocitů a každý okamžik se rázem stává dílkem neuvěřitelného dobrodružství rozmanitosti a výjimečnosti a tolik potřebnou životodárnou oázou uprostřed každodenní běžnosti. Nemalou měrou se na nezaměnitelné podobě medvědích radovánek podílel svým hlasem Rudolf Deyl ml., a pozadu za ním nezůstal ani František Filipovský. Jako malého neposlušného chlapce mě spolehlivě znehybněli před starobylým televizním přístrojem v náhlém oněmění úžasem. I dnes na mě erupce nápadů a vynalézavé kreativity dopadá osvěžujícím, okouzlujícím i inspirujícím způsobem. Jemně a nakažlivě s vrozenou elegancí, která již svou přítomností vzbuzuje pozornost a zájem. I se starým děravým hrncem s jedním uchem a nerudně šklebícím se škrpálem bez tkaničky lze podniknout vzrušující výpravu do nezmapovaných končin panenského tajemství života. Schopnost správného uchopení představivosti je nezbednými medvědími bratry prostřednictvím vrcholných tvůrčích hrátek vsazována do každého malého človíčka a rozvoj může počít bujet do bohaté rozložitosti dovedností a umění. Má své stálé místo, nikdy nezestárne a každou chvíli ohromí nové i staré. Pro mě, jednoznačně, představuje série jeden z vrcholů animované tvorby a nehynoucí slávy Studia bratří v triku. (14.05.2017)

Tenhle večerníček nikdy nepatřil k mým oblíbeným. Jako dítěti se mi nelíbila animace, přišla mi smutná. No a především mě štval ten větší medvěd, který byl pěkná potvora a jen menšímu a důvěřivému medvědovi škodil. Když jsem se po mnoha letech mrkl na pár dílů s dcerkou, jen jsem se utvrdil v mém názoru a osvěžil si mlhavé vzpomínky. Navíc se nelíbil ani mé dcerce a po pár dílech jsme s ním skončili. (08.07.2021)