Oasis Knebworth 1996

Legendárna kontroverzná kapela, od ktorej sa mi páči tak každá druhá pesnička, ale treba uznať, že to boli poctiví hudobníci. Štvrť milióna ľudí v Knebworthe je toho dôkazom, hoci na lístky sa prihlásilo až 2 milióny priaznivcov. Pre fanúšikov pohladenie na duši, ale z odstupom nejde o dokonalý dokument. Pár zaujímavostí a väčšina času koncert. (26.12.2021)

Oasis šílenství mě v devadesátkách minulo, ale jako asi každej v naší generaci jsem ve chvílích opilecké mladické nostalgie nad končícím mládím svahilštinou zpíval Wonderwall a Don't look back in anger. Proto jsem rád, že jsem viděl tenhle dokumentární záznam koncertu v Knebworth. Důležitý je slovo dokumentární, protože vám do písniček docela často mluví fanoušci, Noel, Liam a ostatní. Takže pro zarytýho fandu Oasis to může být docela rušivý element a zklamání. Pro mě jako nefanouška to bylo moc fajn, protože díky těmto proslovům to všechno víc šlape a člověk si uvědomí, jak obrovští byli Oasis, když byli na vrcholu. A i když už se po chvíli fanoušci opakují, svým - byla to bomba, bylo to to nejlepší, co jsem kdy zažil, tam se psala historie a podobně - těžko jim to mít za zlé, když to tak prostě je. Oasis jsou koncertně neskuteční, i když tam v podstatě jenom stojí a Liam do toho dělá debila. A když se dokument dotkne mobilů, internetu a doby, která je nenávratně pryč a která byla taková čistší, jednodušší a šťastnější, tak i kdyby to byla pouze iluze nostalgických fotrů a mamin, co museli dospět, je to iluze krásná a je to Oasis. Jediný, co mi maličko nesedělo byly "rekonstrukce" událostí, tedy nascriptované, nově natočené zážitky z vyprávění fanoušků, které byly trochu cheesy. Na druhou stranu byly docela organicky začleněny do dobových záběrů, takže někdy to bylo těžké rozeznat. Jo a nakonec - ty tuny materiálu, které museli tenkrát filmaři natočit, neskutečný. Pět nostalgických zdí s plakáty. (24.09.2021)

Chtělo by to víc muziky a méně keců, takhle je to dokument tak trochu hlavně pro ty, co tam tenkrát, v těch anglických polích, byli osobně. Ale jsou to Oasis (kurva Oasis!), v nejlepší formě, kdy vše, co přišlo poté, už se těm dvěma večerům nemohlo rovnat. Další důkaz o tom, že rockový koncert je to nejlepší místo na Zemi. A když jsem tam ty bastardy z Manchesteru viděl, jak byli mladí a plní (nasraný) energie, říkám si jediné- už se jako Oasis nikdy nevracejte. Ale tenkrát, och kámo, tenkrát to bylo... biblical. (17.07.2022)

Fucking brilliant. Dokonalý fan service. Atmosféra se dostala až do morku kostí a yes yes yes, jak bych to mohl minout, když jsem ten večer tehdy v neděli slyšel celý koncert live na Radiožurnálu a snad ho najdu ve sklepě i na kazetě. "This is history!" "This is history!" "Life is a game so play." "Hello!" "Yes, we are worth it." "Band at it's peak." Live forever. (27.11.2021)

Jsem jeden z těch, kdo v neděli 11. srpna 1996 seděli u rozhlasového přijímače, poslouchali přímý přenos koncertu Oasis v Knebworth parku v Českém rozhlase s "komentářem" Miloše Skalky a hbitě převraceli dobíhající kazetu na druhou stranu, aby se při nahrávání ztratilo co nejméně... Tu kazetu dodnes mám. A tento film k ní po 25 letech doplňuje obraz a nostalgický komentář aktérů i diváků, kteří měli to štěstí, že akci viděli naživo. Celý film je vlastně především o nostalgii a nekritickém fanouškovství (ostatně film produkovali sami bratři G. a nechávají vzpomínat především své fanoušky). Samotný koncert (resp. oba koncerty ze soboty i neděle) ukázali pouze fragmentárně. Z předskakujících (hvězdných) kapel obrazem připomenuli pouze Prodigy. Nicméně film jako dokument obstál velmi dobře, protože autenticky připomněl atmosféru té doby, bez přehnaného patosu a s kopcem dobré muziky. Víc jsem nečekal. (31.12.2021)