Režie:
Martin MarečekScénář:
Martin MarečekKamera:
Jiří MálekHudba:
Jan BurianHrají:
Kamil FilaVOD (1)
Obsahy(1)
Kamil Fila je otec, filmový publicista, zastánce progresivních hodnot a genderové rovnosti. Ve virtuálním prostoru vystupuje jako neúnavný diskutér a bojovník za spravedlivější společnost, v soukromí prožívá bolestné rozpory mezi svým přesvědčením a jednáním. Filmová fikce a skutečný život se vzájemně zrcadlí a Kamil hledá své lepší já mezi kinosálem, posilovnou a nestálými milostnými vztahy. Jak se stát lepší verzí sebe sama ve chvíli, kdy se ztrácíme ve vlastním životě? Film Martina Marečka Síla zachycuje pět obtížných let v životě Kamila Fily, během kterých se potýká s partnerskými problémy, depresí i hraničním fyzickým experimentem na vlastním těle. Výsledkem je nejen drtivě upřímná výpověď o vnitřním konfliktu a krizi středního věku, ale i obecnější reflexe proměn a podob maskulinity nového milénia. (Artcam Films)
(více)Videa (1)
Recenze (100)
Je skvěle vidět, co to vlastně je zač, tihle moderní filozofové. V tomhle případě je to slaboch, který touží byt chlapem a neví jak na to a stále se mu to nedaří. Ma byt velký? Nejde to. Ma byt vzdělaný? K ničemu. Tak nakonec se stát feministou a kritizovat muže? Vyjde to? Konečně se jim stane? Spis ne. Dokument to zmapoval spis mimoděk, ale je to super. Moje žena poznamenala, ze on je vlastně velké dítě, kterému asi chyběl mužský vzor a který za svůj neúspěch obviňuje něco venku (systém, toxickou maskulinitu… proste ublizene dítě. Ne dospěly muž). ()
Zpětně mám nutkání se sám sebe ptát, proč jsem to vlastně chtěl vidět (kromě toho, že jsem na to narazil v nabídce HBO). Ok, pár Filových recenzí jsem v životě četl, a nepřišly mi úplně blbě napsaný, ale proč bych se měl zajímat o jeho osobní život, vlastně asi nechápu. Ten dokument mi přišel tak nesnesitelně nudný, až jsem měl vůbec problém to dokoukat, a Fila je tam vykreslen mně osobně tak nesympaticky, že je mi protivné to nějak víc rozepisovat, a celkově chci asi zapomenout, že jsem to vůbec viděl. ()
Kamila Filu mam rad a prvni co me pri sledovani napadlo,byla slova na prednasce vyborneho psychologa Jeronyma Klimese, ze u nas v kazde generaci zen jich vzdy tretina vymre (mala porodnost,doplnovani pristehovalci z vychodu aj.).A ze to neni dokument o krizi muzstvi, ale o krizi zenstvi. Omlouvat se verejne partnerce, ze nemohla budovat karieru a musela kojit dite? At uz stoji za natocenim dokumentu vlastni reklama, psychoterapie ci neco jineho. ()
Tak přesně takhle, milí diváci, vám začne jebat, když na filosofické fuckultě vystudujete zbytečný tlučhubovský obor, etablujete se jako rádoby názorová autorita v ryze subjektivní kategorii a až do zchytření furt čumíte na artové sračky jiných psychotiků! Já, Mirka i Kokeš si tedy myslíme, že by si měl anabolický kůň Kamil místo toho maskulinního sebepoškozování nechat raději okamžitě přišít kundu, protože je to zcela zjevně labilní pypka, uvězněná v nesouměrném těle ovarového otyloně s povislýma kozama. Bylo by rozhodně přínosné, minimálně pro porovnání, kdyby v tom pan Mareček pokračoval a uplácal ještě portrétek tadyhle narcistního neomarxistického psychobukanýra, šikanovaného uhrovitého chcípáckého panice, pouťového müslitele a egopozéra Bludmana, který se zjevně cítí jako nadFila a z jehož zvratku, plného cizích termitů, jejichž význam cukrouš zase místy evidentně špatně vygůglil nebo pobral maximálně chápavými končetinami, čiší až hystericky žluklá závist i nenávist, že kolega pacient už má dokumentek, a on, takový piedestální psychokokokot nikoliv. Myslím, že z takového audiovizuálního souboje by Kamil jednoznačně vyšel jako zcela běžný, v rámci kategorie ufonských artových hnědopichů a feministů duševně jakž takž stabilní absolvent FF a reflektory doktorandů, shánějících nějaký fuckt výživný materiál na dizertačku z patopsychologie, by ihned ozářily mastnou, olupenou kštici Marka Slováka. Každopádně teď na chvíli žerty dovnitř a místo sázky nadsázku. Kamil působí jako vcelku skromná holka, za šulínka se v tom moc netahal, čili mám za to, že takto exponovat svou temnou půlku prdele pro něj pravděpodobně byla jakási perverzní forma terapie, která zjevně donutila dokumentaristu zneužívat diazepam, a tak sem tam zapomněl, kde skončil. Výsledkem ovšem je, byť trochu chaotická, z psychologického hlediska vcelku zajímavá, bezútěšná koncentrovaná depka s občasným zjevným zoufalým voláním o pomoc. Já vím, že časy jsou zlé, Kamile, ale až ti z těch bobulí uhnijou koule a dojebeš si klouby tak, že neuzvedneš ani igelitku z Kauflandu, přijdeš o jediné dva koníčky, z čehož tě furtdokolové čumění na Býčí šíji nevytrhne, a bude to jen horší. Tak příště místo dokumentaristy raději vyhledej psychiatristu. ()
Člověk musí dělat v životě chyby, aby došel k nějakému poznání. Člověk musí v životě hodně milovat, aby poznal skutečnou sílu lásky. A poznat, kde ve vztahu dělal chyby, když o svou velkou lásku přišel. A je jedno, kdo to je. Jeden z našich předních filmových kritiků se vydal na tenký led před kameru, aby se stal objektem časosběrného dokumentu. Ukázat svoji světlou i temnou sílu. A nikdo nemá právo nad ním vynášet nějaké morální soudy, jak se bohužel stalo. ()
Reklama