Síla

Síla nemá nějaký konzistentní příběh nebo téma vyprávěné z bodu A do bodu B, ale spíš je to série děr, kterými nahlížíme na Filovo soukromí, a z náznaků se tu snažíme domyslet, co se zrovna děje za fuckup a čím je způsobený. Normálně by mi asi připadal moc nesdělný, napsal bych tu, že témata otvírá ale nerozebírá a tak... Ale nakonec mě nějak kouzlilo, že je to vlastně taková trefná univerzální skica určitého typu rozbitých třicátníků, kdy každý komu zrovna nejdou vztahy a nějak je stíhaný pocitem vlastní nedostatečnosti, bude při koukání na Sílu ukazovat na obrazovku jako DiCaprio v tom slavném memu a cítit, že je to vlastně taky trochu o něm. (16.03.2022)

Fila selhává snad na všech možných životních frontách (vztahy, rodina, práce, sport) a ještě se u toho nechává kamerovat buzerant. Jeho bizarní postavička (mentálně i fyzicky) by přitom mohla být hlavním hrdinou velmi zajímavého dokumentu. Zažil sebevraždu v rodině, poznal sílu deprese a pražská kavárna mu pravidelně leští ego za jeho rádoby feministické smýšlení. Prostor bohužel dostaly jiné etapy jeho života a ve finále je na tom nejzajímavější, že tady máme dalšího narušeného jedince, jehož okolí to roky vesele ignoruje. (09.04.2022)

Tak přesně takhle, milí diváci, vám začne jebat, když na filosofické fuckultě vystudujete zbytečný tlučhubovský obor, etablujete se jako rádoby názorová autorita v ryze subjektivní kategorii a až do zchytření furt čumíte na artové sračky jiných psychotiků! Já, Mirka i Kokeš si tedy myslíme, že by si měl anabolický kůň Kamil místo toho maskulinního sebepoškozování nechat raději okamžitě přišít kundu, protože je to zcela zjevně labilní pypka, uvězněná v nesouměrném těle ovarového otyloně s povislýma kozama. Bylo by rozhodně přínosné, minimálně pro porovnání, kdyby v tom pan Mareček pokračoval a uplácal ještě portrétek tadyhle narcistního neomarxistického psychobukanýra, šikanovaného uhrovitého chcípáckého panice, pouťového müslitele a egopozéra Bludmana, který se zjevně cítí jako nadFila a z jehož zvratku, plného cizích termitů, jejichž význam cukrouš zase místy evidentně špatně vygůglil nebo pobral maximálně chápavými končetinami, čiší až hystericky žluklá závist i nenávist, že kolega pacient už má dokumentek, a on, takový piedestální psychokokokot nikoliv. Myslím, že z takového audiovizuálního souboje by Kamil jednoznačně vyšel jako zcela běžný, v rámci kategorie ufonských artových hnědopichů a feministů duševně jakž takž stabilní absolvent FF a reflektory doktorandů, shánějících nějaký fuckt výživný materiál na dizertačku z patopsychologie, by ihned ozářily mastnou, olupenou kštici Marka Slováka. Každopádně teď na chvíli žerty dovnitř a místo sázky nadsázku. Kamil působí jako vcelku skromná holka, za šulínka se v tom moc netahal, čili mám za to, že takto exponovat svou temnou půlku prdele pro něj pravděpodobně byla jakási perverzní forma terapie, která zjevně donutila dokumentaristu zneužívat diazepam, a tak sem tam zapomněl, kde skončil. Výsledkem ovšem je, byť trochu chaotická, z psychologického hlediska vcelku zajímavá, bezútěšná koncentrovaná depka s občasným zjevným zoufalým voláním o pomoc. Já vím, že časy jsou zlé, Kamile, ale až ti z těch bobulí uhnijou koule a dojebeš si klouby tak, že neuzvedneš ani igelitku z Kauflandu, přijdeš o jediné dva koníčky, z čehož tě furtdokolové čumění na Býčí šíji nevytrhne, a bude to jen horší. Tak příště místo dokumentaristy raději vyhledej psychiatristu. (16.02.2022)

Kamila Filu nějakou dobu sleduju a sem tam si od něho něco přečtu. Vždy mě ale zajímaly spíš jeho texty, ne jeho osobní život. Na druhou stranu představa podívat se do jeho soukromí - které podle traileru vypadalo jako docela psycho - byla příliš lákavá. Samozřejmě že i když je to dokument, tak to neznamená, že víme 100% pravdu o tom, jakým člověkem Fila je. Dokonce jsem si říkal, jestli Kamil nemá nějaký blok na kameru, protože působí nepřirozeně. V každém případě to vypadá, že v reálu je to poměrně "asociál" a není moc zábavným společníkem. To asi zní trochu hnusně, protože ve filmu vidíme část živta, kdy se mu rozpadá dlouholetý vztah a celkově na tom psychicky není moc dobře. Myslel jsem to ale tak, že je zábavné ho číst nebo ho i poslouchat přednášet, ale ve filmu nevidíme snad žádnou scénu, kdy by s ním byla v soukromém životě nějaká větší sranda. Lidí kolem něho, například jeho otec, jsou prostě více zábavní a společenští. Přesto je Fila docela zajímavá, rozervaná osobnost, a proto není film nudný. Práskne zde na sebe několik pikantních věcí, například jak až infantilně touží po tom vyhrávat diskuze, což mu slouží i jako motivace k tomu posilovat. Kdyby mu během hádky chtěl někdo vyhrožovat, tak může jako Arnold napnout svaly a říct "Ahá! Já nejsem jen nerd, já mám taky svaly jako Hulk." K čemuž fakt kdysi došlo na síti s Filipem Renčem, což bylo náramně vtipné... Ale to ve filmu bohužel není, to odbočuju. Film je nejvíc kontroverzní v tom, že i když je Fila feminista a dokáže nadšeným ženám vysvětlit (mansplainovat, haha), jak to mají náročné (což je tedy podle mě OK), tak má v osobním životě šílený problém v tom nechovat se jako stalker (to si pak uvědomí, že byla chyba) nebo jednoduše nebýt neustále nevěrný (to si nějak nedokáže přiznat, že je chyba). Dá se říct, že Fila zvládá jít do hloubky do podstaty věci u témat, kterého se vlastně netýkají (ženské problémy a filmy), ale u sebe samotného si nedokáže vyřešit poměrně základní věci. Film je to zábavný a docela smutný. Není to ale jen deprese, vidíme i nějaký to světýlko na konci tunelu. (7/10) (29.07.2022)