The Crucifixion

Americko-britsko-rumunský snímek „The Crucifixion“ je dobře natočený horor o vymítání, který je ale v ostatních ohledech celkem obyčejný. Není tu nic překvapivého, není tu nic, čím by film dokázal vybočovat z vymítačského průměru. Není tu nějaký nový zvrat, není tu nic, čím by film dovedl zásadně ospravedlnit, proč vlastně byl natočen. Prostě další film o vymítání. Dobrý, ale jen průměrný, víc ne. (24.02.2020)

S Xavierem Gensem jsme se spřátelili předminulý rok na festivalu v Cannes za poměrně kuriozních okolností. Do půlnoční projekce snímku Love zbývala ještě hodina času, a tak jsem coby vyhlášený čajomil zašel do foyer na šálek zeleného Tuarega, když tu najednou uslyším žoviálním tonem pronesené: "Taky na sucho?". Dalo mi zabrat, než jsem v endomorfním chlapíkovi s kšiltovkou rozpoznal známého režiséra. Naše nenucená konverzace velmi rychle získala punc odbornosti a stočila se i ke Xavierově vizi ohledně plánovaného hororu Crucifixion, pro kterou jsem se jakožto zdejší žánrový expert okamžitě nadchl. Po dvouletém čekání mohu nyní Xavierovi s konečnou platností udělit titul hororového virtuosa, který dokonale ovládl umění atmosferické gradace. Crucifixion zprvu připomíná mysteriozní vánek, avšak v druhé polovině stopáže nabude síly hororového uragánu. Vše podtrhuje bravurní kamera Daniela Aranyó s působivými průlety skrze rumunské interiéry a exteriéry či úchvatnými slow motion a reverse motion záběry. Pochvalu zaslouží i scénáristé za pokus o představení démonologie ve světle širších teologických souvislostí, což bezpochyby vyvede z rovnováhy značnou část místních laiků. Crucifixion ode mě obdrží slabších pět hvězd, čímž si zároveň říká o nominaci na letošního hororového oscara. (08.10.2017)

Docela líbilo, ale připadá mi, že Crucifixion Gens natočil jen proto, aby něco natočil. Není tu vidět ani stopa snahy přijít v rámci žánru s něčím novým. Zkrátka ateistická holka, která má ke své nevíře osobní důvod, přijede do rumunského vidlákova (všichni tu mluví perfektně anglicky) a začne odkrývat pozadí nevydařeného exorcismu. Nicméně natočené je to docela hezky, démonovo blbnutí, byť ničím nevybočující z normálu, mě bavilo a navrch hlavní hrdinka byla docela sympaťanda, ačkoliv v hraní má ještě mezery. Pořádně to zahutnit atmosférou a přidat na strašení by filmu sice prospělo, ale i tohle bylo nakonec dostačující. Každopádně vzhledem k režisérovu jménu se jedná o mírné zklamání. 60% (15.10.2017)

Pamätám si ako pred pár rokmi prebehla médiami správa o smrti nejakej rumunskej mníšky, ktorá bola zabitá pri exorcizme, no a netrvalo dlho a už z toho máme aj film. Režiséra Xaviera Gensa poznám a mám ho veľmi rád, najmä preto, že vie fantasticky narábať s atmosférou, avšak v tomto prípade si myslím, že ide skôr o výnimku alebo nejakú anomáliu, pretože snímok ani náhodou v tomto smere nesplnil moje očakávania. Technická a herecká stránka ešte ušli (aj keď mohla byť obsadená sympatickejšia herečka v hlavnej úlohe, to je však subjektívne), no pri pasážach s vymietaním som sa cítil trocha trápne čo do značnej miery na atmosfére uberalo. Nepomohla tomu ani dejová linka, ktorá nebola nejak extra zaujímavá a už vonkoncom mi neuľahčovala prácu nájsť si cestu k postavám. Tiež by som pridal na strašení, pár vydarených ľakačiek sa tu síce nájde, no od poriadneho strašenia to malo ďaleko, o dusnej mysterióznej atmosfére ani nehovorím, tá bola len taký nariedený čajíček. Skrátka chcelo to pritvrdiť, ale riadne. Takto len slabší priemer. 55/100 (17.10.2017)

Zářný příklad totální režijní frustrace. Xavier Gens by si mohl podat ruku s Darrenem Lynn Bousmanem. Oběma se stejnou měrou nedostává pochvalných recenzí, delší dobu se jim vyhýbají úspěchy na režijních postech, dlouho nenatočili nadprůměrný hororový film. Gens si ke vší tvůrčí rezignaci vybral stokrát provařené a ze všech stran opracované téma exorcismu, které navíc natočené fádní a nevzrušivou formou, jakou režisér předložil, nemá sebemenší šanci ho katapultovat mezi elitu. I když je film zaštítěn puncem "skutečných událostí", příběh jakéhosi kontroverzního kněze z Rumunska, při jehož kontroverzním vymítání exla jakási jeptiška, je opravdu vydatným krokem zpět do bažiny průměrnosti až podprůměrnosti. Rumunské lokace nejsou atraktivní, všichni, až na ateisticky smýšlející píchatelnou žurnalistku, co přijíždí příběh objasnit a napsat o něm pravdu, jsou nesmírně a otravně pobožní, hororových momentů je zde dohromady tak na dvacet minut. Samotný rituál, kterým měl film vrcholit, se smrskl na pět legračních minut, kdy má posednutá hrdinka v jakési stodole začerněné oči a zaryčí. Zbývá dodat, že před touto scénou je divák svědkem tří utopených much v alkoholu a bujarého bouchání dveří, přičemž se v ději v prostřizích vracíme k událostem před posednutím jeptišky. Divákům bude jistě úplně jedno, zda se obviněný a uvězněný kněz nakonec dostane z vězení. Herci ve vedlejších rolích je jen umolousaný komparz, hrdinka ze zámoří je jiné kafe. Sophie Cookson je neokoukaná a sympatická. Gens nemá z čeho těžit, je prostě jen strůjcem obrázků, které místy inklinují k něčemu, co by se u debutanta dalo označit za téměř atmosférické, v jeho případě už je to jen rutina. A to, že se mu z tvůrčího hlediska nedaří, je na filmu znát. 5/10 (27.11.2017)