Dům plný strachu

Tento film je pro mě jednou velkou záhadou. Viděla jsem ho jako malá holka v televizi a poznamenal mě až do dospělosti, kdy se mi v hlavě pořád honily útržky jednoho velice "strašidelného snu", co jsem v dětství měla. Do doby, kdy jsem čirou náhodou na diskuzním fóru narazila na příspěvek o filmu, který dětem způsobuje noční můry. Tak přece jen to nebyl sen.... (01.10.2015)

"Co to na mě zkoušíš, Michaele ?? Lidské vlasy rostou pomalu, tak půl centimetru za měsíc !!" - "Ne ty moje, pane !!" ;) Laskavý čtenář / divák promine, ale pod tou obří tíhou nostalgie má jeden - Tedy já rozhodně ano !! - nesmírnou chuť dát všech pět kousků, on totiž máloktery jiný snímek dostává statusu legendy, a to skutečně v tom pravém smyslu slova, byť druhá projekce a zub času spolehlivě hvězdu a půl sežere, přestože tenhle velmi originální kanadský film, tenhle hybrid, s výraznou českou stopou režiséra Vojtěcha Jasného, který se podílel na scénáři téhle noční můry jedné nejen tuzemské generace, působil nejednomu z nás hodně těžké sny.. A co by na tohle řekl Freud ?? ;) Těžko říci, ovšem daleko větší záhadou zůstává, jak silný psychický dopad na dětského diváka tenhle ryze kanadský, rozuměj nízkorozpočtový žánrový i stylistický hybrid, film měl, aniž by se vlastně dostatečně dokázal napojit na diváka dospělého.. Australskému režisérovi Michaelu Rubbovi rozhodně nelze upřít snahu, ani zásluhy za ten prvotní příběh, který údajně vytvořil pro svého malého syna, jinak ovšem těžko dále cokoli vnímat pozitivně, jedině snad pro tu cílenou jinakost odlišující typické produkce Hollywoodu, když Dům plný strachu narací a jejími prostředky připomíná spíše hongkongskou akční školu, což naopak vůbec nekoresponduje s tím civilním neherectvím většiny zúčastněných.. A tak vznikl jeden z nejpozoruhodnějších a nejrozporuplnějších filmů s tím nejzajímavějším poselstvím o představivosti a jejím chápání, jaký jsem vůbec kdy viděl.. (05.01.2013)

Já si na tenhle film ze svého dětství nevzpomínám, ale vyprávěli mi o něm bratranec s kamarádem jako o jednom z nejděsivějších filmových zážitků dětství. Neváhali jsme proto, a poodhalili roušku tohoto (dle okolních komentářů všemi) obávaného snímku. Nebudu více prozrazovat, nerad bych vás od tohoto dětského 'kultu' nějak odrazoval či něčím vás ovlivňoval. Ty 3* jsou rozumným neutrálem mezi dětským strachem a dospělým pohledem na tuto 'rodinnou zábavu'. (05.10.2008)

Tohle rodinné dobrodružství mě jako mládě minulo, neviděla jsem a bohužel jsem si dnes večer nedokázala nazout dětské střevíčky.. Mýma očima se jedná o ulítlost na entou, příběh malého kluka, který navštíví vyhořelý dům, lekne se „něčeho“, omdlí a další den mu vypadají vlasy, mě vtáhnul jen tak napůl a tudíž je i mé hodnocení vlažné.. Přesto jistou originalitu vnímám, zaznamenala jsem.. (06.03.2023)

Aj keď som dieťa osemdesiatok, tak som dnes videl tento film prvýkrát. Ale aj keby som ho videl za detských čias, tak si neviem predstaviť, že by mi pripadal nejak extra hrôzostrašný. Hrozný alebo strašný možno, ale hrôzostrašný ani náhodou. Nápad s rýchlorastúcimi vlasmi je zaujímavý, ale príbeh, ktorý je vystavaný okolo neho mi pripadal fádny. A hlavný zloduch skôr smiešny magor. Celkovo sa mi to napriek krátkej stopáži neskutočne vlieklo a snáď okrem roztomilých detských postáv ma tam nič nezaujalo. 5/10. (04.03.2021)