Tahle doba není pro nás

Ano, bratři Nedvědové, Jan a František, svého času byli značně v kurzu. Dle mého názoru jim hodně pomohla spolupráce se Spirituál kvintetem. A to je to, co dokument vůbec nereflektuje, ačkoliv Jan hned na začátku zpívá jednu z nejznámějších písní Spirituálu "Jednou budem dál". V dokumentu není ani slovo o jeho bratrovi a vůbec je dokument velmi ploše udělán. Na Janovi Nedvědovi, i přes to, že některé jeho písně mě oslovily, jsem přímo nesnášel jeho rozměklost až tvarohovitost, které si divák v tomto dokumentu mohl užít naplno. Představme si, že by se takto prezentoval např. Jiří Suchý. Strašná představa. A ještě jedna poznámka - Strahov Nedvědové nevyprodali. Byl jsem na tomto koncertu. Dosáhli velmi úctyhodného počtu diváků kolem 70 tisíc - což je na trempskou hudbu neuvěřitelné a nemá to obdoby, ale na Rolling Stones přišlo na Strahov cca 127 tisíc lidí a na Ping Floyd 115 tisíc. Nechápu, že Strahov s Nedvědy nechal režisér dokumentu zcela nevyužit jen z poznámkou jednoho interpreta, že vyprodali Strahov. (10.11.2021)

Moc pěkný dokument zhlédnutý na venkovním parkáně s táborákem. Film bych ani tak nebral jako ohlédnutí za Nedvědovou kariérou - na to je příliš málo obsáhlý - protože bychom si tam mohli dosadit kohokoli jiného - Zagorku, Gotta - a dopadlo by to podobně; bral bych jej spíše jako ohlédnutí za něčím (opět, dosaďte si, co chcete), co dřív bylo trendy a populární, ale po x letech to začne být lidem akorát pro srandu. Je to dokument sice o Nedvědovi, ale za mě posláním dokumentu nebyla Nedvědova kariéra, nýbrž ona zpráva, kterou jsem takto pochytil. On sloužil spíše jako taková, když to tak blbě řeknu, postavička, na které bylo názorně ukázáno, jak čas hrany tupí. A to se mi líbilo. Viděli jsme v dokumentu jak Nedvěda, tak i jeho fanoušky, hatery a ostatní hudebníky (MUCHA!!!), kteří nás tím vším krásně provedli spolu s dobře známými písničkami, které jsou pro někoho tedy buď kýčem, anebo ryzí, milou klasikou. Já osobně se řadím do druhého týmu. Takže pokud chcete vidět něco, co má hlavu, patu a myšlenku a do toho vám tam hrají nádherné písničky, vřele doporučuji. Šel jsem do toho naslepo a náramně si to užil. Vyhodnocení: Například dokument 13 minut řeší mnohem závažnější problematiku, kterou avšak předává divákovi tak špatně a nezáživně, že z toho vyplývá akorát velké nic. Takže tady rozhodně boduje Tahle doba není pro nás (30.08.2022)

Tak, jsem starej tremp. Sice odkojenej spíš zlatou érou Greenhornů, ale budiž, beru Nedvědy jako v jistém smyslu legendy, i když jsme z nich mívali spíš srandu. Ale asi jsme je jistým způsobem respektovali (já měl vždycky Frantu radši, škoda ho). Ale tenhle "dokument" mi přišel fakt úplně o hovně. Dověděl jsem se, že legendární Toronto je polozbořené a Honza má rád tlačenku. Vůbec mi ten způsob zpracování nesednul. Dvě hvězdy dávám z úcty k bardovi. (10.11.2021)

Kdo má rád Honzu Nedvěda, tak si jistě přijde na své i v tomto dokumentu. Já se přiznám, že naši a zvláště moje máti oba Nedvědy milovala a jejich písně hltala. Já jsem proti nim nikdy nic neměl a je třeba objektivně říct, že svého času napsali veliké hity a z českých interpretů jsou jediní, kdo vyprodal Strahov. Některé jejich písně mám rád a stovky trampů a skautů, chodil jsem do jednoho tak vím, si ještě dnes jejich písně zpívají při ohni. Písně bratří Nedvědů jsou v tomto smyslu pravděpodobně nesmrtelné. Samozřejmě čas už poskočil a věk je na J. Nedvědovi vidět, to nelze zastavit. I tak mi ale v dokumentu chybí rozhovor s jeho partnerkou, která se ale asi zviditelnění své osoby záměrně brání. Také chybí jeho syn. Tvůrci se také vyhnuli rozhovoru o jeho bratrovi Františkovi. To vše dělá z dokumentu čistě jen připomenutí toho, jak dnes žije Jan Nedvěd, jak ho přijímá publikum a kdo všechno si z něj dělá srandu. Dokument mi spíše přišel jako reportáž z pořadu Život ve hvězdách. (10.11.2021)

Teda řeknu vám, že kdyby mě parodoval někdo, jako je Mucha, budu na výsost spokojen. Takový normální dokument, který to bere ze všech stran akorát, neadoruje, ale ani zbytečně nehaní, dává Honzovi, co jeho je - prostě víceméně poctivý folk, i když často jednodušší v textech. Na druhou stranu je škoda, že jsme se například od Baumaxy nedozvěděli, proč je Nedvěd dobrý trampský kýč, respektive, proč se Honza sám nerozpovídal o trochu víc. Už jen proto, že zpěváci z téhle šedé zóny byli za totality dost potřebným spojníkem, v devadesátých letech hodně často nevěděli co se sebou a odrazilo se to v jejich tvorbě i rodinných vazbách a teď, ve stáří, působí docela spokojeně a to všechno bych chtěl odhalit. V průběhu let jsem názor na Jana Nedvěda také změnil (od skautské adorace v dětství, přes nezájem v dospívání až k poznání, že některé písně jsou fakt zubem času ohlodané), ale vždy, když ho někde začne někdo zpívat, přistihnu se, že se mi to docela líbí, protože sentiment je sviňa. Takže "U stánků, na levnou krásu..." (02.12.2021)