Rosetta

Nuda. Rozkymácená kamera zblízka sledující uspěchané, křečovité pohyby hlavní hrdinky z toho bídného, leč tuctového osudu, který se kdovíproč chce takhle předestřít, prostě neudělají strhující film, nic hodného speciální chvíle k dívání. Od toho tu máme lavičky s bezdomovci, kdykoli se nám zachce se dojmout. Tohle není film, jen špatně a lítostivě ždímaná idea naivně parazitující na osvědčených, leč lhůtou poživatelnosti prošlých tzv. amatérských filmařských postupech. Pokud chcete vidět silnou hrdinku v úzkých, zajatou v originálním příběhu, vyprávěnou zároveň magicky i civilně, doporučuju podívat se na mikrodrama Kelly Reichardt - Wendy a Lucy: http://www.csfd.cz/film/242290-wendy-a-lucy/ (10.10.2013)

95 minut filmařsky vynikající nudy. Perfektní kamera a nášlap příběhu postupem času omrzí a člověk by chtěl po výborném začátku nalézt aspon nějaké zakončení, nebo alespon ospravedlnění. To ale nepřichází. Rosetta (hlavní hrdinka) je tedy depresivní, zlá a iracionální aniž víme proč, jelikož přes dobré tvoření atmosféry se nejedná o žádné existenciální bahno a slušivý karavan ve kterém hlavní hrdinka bydlí by byl solidní útočistě pro nejednoho z nás. Nulový příběh a nevysvětlení motivů jde pochopit jako potýkání s existencí a společenskou otázku ale na to Rosettě chybí zase jiné kvality, důvody a stísněná atmosféra - navíc po skončení filmu nevíří v hlavě nějaké morální či filosofické otázky, ale spíše otázky na chyby v logice a proč nebyly vysvětleny. Ale stejně žádný div že tenhle Neo-neorealismus dostal Zlatou Palmu, jelikož sociální otázky jsou poslední dobou v kurzu. Ale Rosellini a de Sica by pořád mohli chlapcům Dardennových leccos říci o tom jak se dělá film. 2* za příběh a 4* za neotřelý přístup s kamerou. (22.03.2010)

Na bratov Dardennovcov idem od novších vecí po tie staršie. A uvedomujem si, že vlastne stále točia dokola ten istý film. Inovácia je však v detailoch. Možno, ak by som šiel chronologicky, tak ich k ich posledným filmom by som pristupoval kritickejšie. Aj keď som videl Rosettu ako tretiu v poradí a štylistické a tematické prvky sa opakujú, pokladám ju za ich najlepší film (z tých troch, čo som videl). Mnohé je ukryté pod povrchom, otázky dospievania, medzigeneračné porovnanie vzťahov a nad tým čnie to ich obľúbené "sociálno". Taktiež čo sa týka "chodiacej kamery" je (v mojich očiach) zrejmé, že tento dnes stále populárny kvázi moderný formálny štýl sockovských drám je už poriadne prestarnutý a malo by ho vystriedať niečo chytrejšie. Rosetta bola v tomto ohľade asi jedna z prvých. (03.12.2015)

To tú kameru držala v ruke tá ožratá matka, keď práve sama nebola v zábere? Len vďaka "istej ruke" kameramana je ten film miestami takmer nepozerateľný. Nejaký génius na prelome tisícročí "objavil" roztrasenú kameru a všetci filmoví tvorcovia sa potom išli zblázniť, aby aj oni tento skvelý "vynález" zaradili do svojich filmov. Má ta kamera budiť dojem väčšej realistickosti? To akože keď chcem vidieť skutočnú realitu, tak musím silne triasť hlavou? Je to velká škoda, lebo tento film je inak veľmi dobrý (nebyť tej kamery, možno aj hviezdičku prihodím). Rosetta je tvrdá bojovníčka, ktorá sa musí obracať v bezútešných podmienkach a všetko jej zúfalé úsilie smeruje k tomu, aby si našla stále zamestnanie. Je tu pekne zobrazené, ako dokáže takéto prostredie narušiť charakter človeka a vyrobiť z neho skoro až sociopata. V úlohe Rosetty sa predstavila mladučká Émilie Dequenne, ktorej prejav je na neherečku nadmieru vierohodný. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (28.08.2022)

Jednoznacne najdepresivnejsi film, ktory som doposial videl. Velmi naturalisticke a realne spracovanie kruteho zivota mladeho dievcata. Ziadne citove vydieranie, ziadne klisoidne scenky, happyendy, herecke hviezdy a hviezdicky a pod. Len cista a poriadna davka zivota. Problemy, ktore nikto nechce zazit a prezit. Vynikajuce belgicke kino zaradujuce sa do mojho top rebricka. (22.11.2008)