Režie:
Slobodan ŠijanScénář:
Dušan KovačevičKamera:
Božidar 'Bota' NikoličHrají:
Pavle Vujišič, Dragan Nikolič, Danilo 'Bata' Stojkovič, Aleksandar Berček, Neda Arnerič, Taško Načič, Slavko Štimac, Bora Todorovič, Slobodan Aligrudič (více)Obsahy(1)
Jaro roku 1941 - poslední mírový den Jugoslávie před vpádem německých vojsk. Rozhrkaný venkovský autobus nabírá postupně cestující, kteří jedou do hlavního města. Cesta autobusu je metaforou konce jedné epochy, která v sobě nese nejrůznější fobie, strach a touhou po lepším životě. Stejně tak, jak se autobus blíží k cíli a atmosféra uvnitř spěje k výbuchu nesnášenlivosti a podezírání, blíží se nová utrpení pro celou zemi, jehož předzvěstí jsou první německé bomby dopadající na Bělehrad. S neobyčejnou jemností a citlivostí se ve filmu střídá komická a tragická poloha, kterou do magických dimenzí posouvají svým zpěvem dva cikánští chlapci. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (96)
Rok 1941, autobus do Bělehradu a jeho bizarní osazenstvo. Škála nejrůznějších lidských typu ve stísněném prostoru (hojně využívaný trik k odhalení skutečné osobnosti postav – viz. Kalamita Věry Chytilové), neustále vzrůstající nervozita kopíruje zjitřenou válečnou atmosféru, závěrečný výbuch násilí a nesnášenlivosti uvnitř autobusu pouhou projekcí začátku náletů venku. Metoda humorného podání vážného tématu (smích skrz slzy) – velmi typické pro jugoslávský film. Humor blízký ztřeštěnosti Woody Allena („Autobus staví jen ve stanici. Další je 200 m daleko. Musíte tam doběhnout.“) ()
Ko to tamo peva je taková roztomilá jugošská road movie s typicky balkánském prostředí, s typicky balkánskými postavami a s typicky balkánským humorem i tragikou. Autobus je metaforou jugoslávské společnosti a jeho cesta do Bělehradu symbolizuje cestu do války. Film je postaven na konverzacích a vývoji vztahů mezi jednotlivými postavami, které mají rozmanité osudy a názory, stejně jako celá jugoslávská společnost. Jednotlivé epizody cesty jsou uvozovány zpěvem dvou cikánských mladíků a autobus přes všechny překážky spěje ke svému cíli. Ale budou skutečně všichni šťastní až se do Bělehradu dostanou? ()
Nesmál jsem se, spíš mi chvílemi šel mráz po zádech. 1) U nás téměř neznámý neobyčejně kultivovaný snímek se stal v Jugoslávii pojmem ihned po uvedení 1. ledna 1980. Dnes je snad nejcitovanějším balkánským filmem. V roce 1996 filmoví akademici Jugoslávie (AFUN) zvolili snímek za nejlepší srbský film za období 1947 - 1995._____ 2) Spoiler. Komentátor gaborovicmario na IMDb zajímavě vykládá smysl filmu (parafrázuji): Autobus představuje hromadu veteše, která se jen stěží prodírá zaostalým Srbskem. Postavy představují různé sociální skupiny a třídy. Hádky mezi nimi jsou běžné a typické, Srbové jsou známí pro neschopnost harmonického soužití a maloměšťáctví. Mlčící babka vzadu v autobuse představuje Smrt. Poslední výstřel padá z jejího úhlu pohledu. Každá postava odhalí své špatné stránky: zpěvák - svůdník, naivní ženich, budoucí zkažená nevěsta, hrdý válečný hrdina, nonšalantní lovec nebo přísný průvodčí, který okrádá cestující. Jen cikáni navzdory své chudobě a společenské marginalizaci nakonec přežijí._____ 3) Zaujal mě 33letý režisér Slobodan Sijan, 30letý scénárista Dušan Kovačevič (narozený, věřte nevěřte, ve vesničce Mrdjenovac - Мрђеновац) a Miodrag Kostič (harmonikář a vynikající cikánský zpěvák, neplést se současným podnikatelem, prý nejbohatším mužem Srbska)._____ 4) Mimořádně informativní stránku o filmu doporučuji prostudovat samozřejmě až po zhlédnutí snímku._____ 5) Snímek byl natáčen v největším evropském pískovém terénu Deliblatske Peščare (poušti) ve Vojvodině, kde je asi 300 km2 písku. _____ 6) Výstižný koment: Marigold._____ 7) Sviće zora u subotu / dan doleće iz daljine / siromasi ovog kraja / čekaju da sunce sine / jooj /_____ Za Beograd, firmom Krstić / upravo se narod sprema / sve razloge za put ima / samo sreće valjda nema / nema joooj /_____ Nesrećnik sam od malena / od sve muke pesme pevam / voleo bih majko mila / da sve ovo samo snevam / jooj /. ()
Toto poznáme dobre z tunajšej klasickej kinematografie. Rázne (nielen) dedinské figúrky, ktoré zásobujú divákov vtipnými komentármi a sú zaujímavé komickosťou svojich jednoduchých charakterov. Lenže vidieť juhoslovanský road movie z druhej svetovej vojny je predsa len taká rarita, že by bola škoda si ju nechať utiecť. Poteší herecké duo z Klamného leta 68, kde stvárnili otca a syna. Aj z tohto hľadiska je sledovanie súčasného juhoslovanského filmového klubu na STV 2 zaujímavé, opakovanie hercov, spoznávanie nových režisérov a tém, ktorým sa tamojšia kinematografia zaoberala a snáď ešte zoberá. 70% ()
Myslím, že o tohle se celou dobu snaží Kusturica, kdyby teda tak bolestně neklouzal po povrchu. Ve zdánlivém bezčasí srbského venkova projíždí zrezivělý autobus, v němž se městnají typizované postavy – šmelinářský průvodčí pro kterého jsou předpisy svaté, ale to neznamená, že by si nemohl bokem přivydělat. Jeho hloupý syn. Moralista, který se pohoršuje nad ostatními i ve chvílích, kdy se měl zamyslet jen sám nad sebou. Pár čerstvých novomanželů, kde ženich touží po domově a nevěsta po dálkách a dobrodružství. Světácký zpěvák, který se snaží dívku se závojem velkoměstem a dobrodružstvím svést. Veterán a lovec. Nemocný, který je při sebemenším nebezpečí nakažení vykázán do bezpečné vzálenosti. Dvojice cikánských mladíků, kteří celý příběh korelují svou nakažlivou písní, … Nesourodá společnost je uvězněna v dopravním prostředku a z rutinní cesty do Bělehradu se stává malá Odyssea, během které se charaktery jednotlivých postav schematicky vykreslují a satira kumuluje. Je totiž první den války, napětí mezi cestujícími houstne a vše spěje k tragickému konci nejen pasažérů, ale přeneseně i celé společnosti. ()
Galerie (14)
Photo © Malavida
Zajímavosti (4)
- Na motivy scénáře filmu vzniklo i stejnojmenné baletní představení, které mělo v roce 2004 premiéru na scéně Národního divadla v Bělehradě. (skudiblik)
- První volbou na post režiséra byl Goran Paskaljević. (Cheeker)
- Autobus, ve kterém se celý příběh odehrává, je Mercedes-Benz O 3500 z let 1949–1955. Ten filmový má sice komín na střeše, to je ale už předělávka typu „z nouze ctnost“. (sator)
Reklama