Le Fils
Le Fils
Syn
The Son
Kamera:
Alain MarcoenObsahy(1)
Tridsiatnik Olivier, ktorý pracuje ako majster v stolárskom učňovskom stredisku, žije sám. Jeho manželstvo s Magali sa rozpadlo, zrejme aj v dôsledku toho, že pred piatimi rokmi stratili jediné dieťa. Jedného dňa príde do dielne šestnásťročný Francis, ktorý práve vyšiel z väzenia pre mladistvých a uchádza sa v dielni o prácu. Olivier v ňom spozná vraha svojho malého syna, ale chlapcovi nič nepovie. Takmer proti svojej vôli je zaujatý Francisovou šikovnosťou a chuťou naučiť sa remeslu, ako i jeho uzavretosťou a mlčanlivosťou. Okamih pravdy príde v deň, keď Olivier vezme Francisa na prechádzku do lesa a vyjaví mu, kým je... Nositelia Zlatej palmy z Cannes z roku 1999 – známa belgická filmárska dvojica – bratia Dardenneovci, si tentoraz za ústrednú postavu filmu zvolili muža, ale zostali verní svojmu spôsobu snímania hekticky pohyblivou kamerou, zachytávajúcou predovšetkým jednotlivé detaily tela. Na tohtoročnom MFF Cannes získal Olivier Gourmet Cenu za najlepší mužský herecký výkon. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (38)
Tiché, pomalé, veľavravné.... Vo filme sa pekne a nenásilným spôsobom rozoberie téma vyrovnania sa so stratou blízkeho človeka a odpustenie. Všetko nasnímané z pohľadu hlavnej postavy, čo zákonite vtiahlo do deja, ako keby som Olivierovi práve vypadol z auta. A to pocit reálnosti a neodbytnosti deja ešte viac umocnilo. Silný nadpriemer. 85/100 ()
Ještě jsem nepotkala film, který by měl tak neskutečnou tenzi od začátku až do konce. I na bratry Dardennovi se jedná o mimořádný snímek. Kamera vede diváka pouze tam, kam jde Olivier. Prakticky neustále narušuje jeho osobní prostor, divák se tím stává extrémním voyerem, což působí velmi znepokojivě. Film je až klaustrofobický, neboť Dardenové použivají nezvyklé rámování a prakticky celý snímek si vystačí s detailními záběry. Jestli někdy někde byla absence hudby vítaná, tak právě v tomto tíživém filmu. ()
Udělal jsem zásadní chybu, když jsem si přečtl, o čem ten film je. Pomalá expozice tu totiž odhaluje zásadní informace v malých dávkách a právě z postupného rozšiřování povědomí o situaci pramenila většina mého zážitku. Ve chvíli, kdy bylo v necelé polovině vše vyřčeno a rozjel se tedy klasický děj, naštěstí snímek nabírá novou energii ze silného konfliktu. Jen tomu závěru jsem moc nevěřil. ()
Podobně otravný režijní styl jako později u Dítěte: kamera neustále nalepená na hlavním hrdinovi, dlouhé záběry bez střihu, to celé bez hudby. Po půlhodině jsem začal chápat, co se tam děje, po další půlhodině to začalo být zajímavé. Nakonec jsem si zvykl na styl i příběh, ale víc podobných filmů už bych nemusel. ()
Zvláště smutný film o zvláště smutných věcech... Třicátník (který vypadal jak můj otec šedesátník) je zajatcem své introvertce a pohnuté životní události, smrti svého syna. Z ní ho má vyvést (chtělo by se napsat osudové?) setkání s jeho vrahem - ovšem život tomu chce jinak... Ručně snímaná kamera, pozvolná dynamika, absence filmové hudby, realistické cítění, psychologický drobnohled...tak trochu manifest Dogma 95, ale ve francouzském podání... Pěkný, pomalý, psychologický film. Podobné filmy: Dítě, Umění plakat, Revanche ()
Reklama