Viridiana
Viridiana
Viridiana
Viridiana
Režie:
Luis BuñuelKamera:
José F. AguayoHrají:
Silvia Pinal, Francisco Rabal, Fernando Rey, José Calvo, Margarita Lozano, Victoria Zinny, Claudio Brook, José Manuel Martín, María Isbert, Joaquín Roa (více)Obsahy(1)
Příběh novicky Viridiany, která před složením řeholního slibu navštíví svého strýce s nevinným přáním rozloučit se se svým poručníkem, netušíc, že všechno se vyvine úplně jinak, je v podání klasika španělské kinematografie Luise Buňuela krutou satirou na náboženské pokrytectví. V roce 1961 byla Viridiana oceněna Zlatou palmou v Cannes, v mnoha zemích se však promítaly pouze katolickou církví cenzurované verze a doma v ortodoxním Španělsku bylo jeho promítání zakázáno úplně. Buňuel nesl svou klatbu velmi těžce a svůj další film Anděl zkázy natočil v Mexiku. Satiricko-surrealistická obraznost Viridiany, jednoho ze stěžejních děl Luise Buňuela, však dodnes řadí toto filmové dílo ke špičkám světové kinematografie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (118)
Ten Luis Buñuel tu křesťanskou církev a morálku fakt asi rád neměl, protože v tomhle filmu je všechno. Je tu naivita, zbytečná snaha, falešná morálka, všechny křesťanské hříchy a vůbec ničení všech symbolů co se vztahují ke křesťanství. Větší část filmu tvoří jen taková předehra, která je plná snahy konat dobro a pomáhat potřebným atd., pro to hlavní, tu "poslední večeři" kde v jednom obraze přímo odpovídající tomuto námětu na místě krista sedí ze všech těch žebráků ten jediný slepý :). Poslední část filmu je fakt jako smutná a zároveň znovu opakuje staré dobré pro dobrotu na žebrotu. Viridiana je i v těch nejmenších detailech film přímo výsměšný k veškeré církevní morálce ať už jde o tu "poslední večeři" nebo třeba jen prostřihy mezi usilovně se modlícími žebráky, jejichž zbožnost je ale falešná, a ve stejné chvíli těžce pracujícími stavebními dělníky nebo klášterní matka, která je velmi hodná dokud ale nedojde k možnému porušení církevních zásad, protože v té chvíli je přísně odmítavá a protivná. Ve španělsku by to pravděpodobně ale zakázali už jen díky té jediné ohnivé scéně. Co mě ale docela zamrzelo je právě to, že jde jen o těch posledních asi dvacet minut, nebo spíš jde především o ně, protože ta předchozí hodina až na výjimky vlastně ukazuje normální dny z chudobince, které mají za úkol jen ten konec nějak předchystat pro diváka a zas taková zábava to není. Ten konec je ale nepochybně silný pro křesťana i nekřesťana. ()
Úmysl a důvod samozřejmě patrný je, ale mě ten film přišel jaksi bezobsažně nezajímavý. Je mi jasné, že jím chtěl autor říci mnohé a spoustu z toho v tom filmu nalézám a i s tím souhlasím, ale myslím si, že se mu to nepovedlo vyjádřit nějak zajímavě, nějak, abych si řekl, jo, to je ono. Herecké výkony nejsou špatné, představitelka titulní Viridiany je výborná, ale celé mi to přijde jako mlácení prázdné slámy. Můžete do toho dávat vše, neúnavně cepem zarputile a zarytě z plných sil třískat celých 90 minut, ale z prázdné slámy toho prostě moc nevytřískáte. Je to škoda. Po předchozím Él jsem trochu zklamaný. Jsem rád, že jsem to viděl, ale znovu do toho asi už nepůjdu a kdo ví, zda to někomu doporučím. ()
Poté, co jsem přečetl Buňuelův životopis, zvýšil se u mě ještě více zájem o jeho filmy. Po Andaluském psovi jsem si vybral neméně známou Viridianu, jež mě nesmírně překvapila. První část filmu je dost pomalá, vážná, ve vzduchu visí dusivé napětí, poté se snímek rozjede v mírně komediálním duchu. Já se dokážu vždy královsky bavit u nejrůznějších lidských figurek, které pro tento film Buňuel musel určitě dlouho hledat. Vynikající film s výtečnou Silvií Pinal v titulní roli. ()
Přepsáno v dubnu 2019. Viridiana je výjimečným anarchistickým filmovým útokem na chiméru, jménem život. Luis Buñuel využil další Galdósovu literární předlohu k nihilistickému zahledění se na nabubřelou zbožnost dědictví katolického určení. Vznešené křesťanské ideály jsou v kontaktu s realitou rozervány na malé kousíčky, lidská naivita chvályhodného idealismu dostala výchovný výprask a ušlechtilost je zardoušena ve skupinovém návalu vděku lidské přízemnosti. Skutečná podstata víry je zpochybněna, v reálném prostředí není dobro uznáváno pro své zásluhy a hysterická cudnost je ve skupinových náladách frustrace a zášti haněna, vysmívána a ponižována. Jedním z určujících životních faktorů je pud pod ochranným křídlem Érose, chtíč se snaží dosáhnout svého slastného uspokojení a vznešenost superega má pouze omezenou funkci. Surrealismus Luise Buñuela staví úchvatné obrazové kompozice, symbol si vychutnává účinek všech svých zamýšlených kontroverzí a podniká rafinovaný útok na pokrytectví ctihodného uspořádání společnosti. Poslední večere je zúčtování s očekáváním, trnová koruna následné vystřízlivění ve žhnoucích plamenech existencialismu bytí. Hlavní obětí i nástrojem plánu anarchistického útoku je Viridiana (velmi zajímavá Silvia Pinal), naivně idealistická mladá žena a přepjatě cudná klášterní novicka. Neúprosná blízkost chtíče ji znechucuje a děsí, svatá oddanost víře je životním posláním. Vina za hřích se v přesvědčení askeze středověkého ražení bere za svou, možnost vykoupení i naplnění se počítá přes bohulibou dobročinnost. Pevnost víry se zdá neotřesitelná. Hlavní mužskou postavou je Jorge (dobrý Francisco Rabal), Viridianin nelegitimní bratranec i její oponent způsobu bytí. Nečekaně nabyté bohatství posiluje jeho praktickou činorodost a sladkou vizi budoucí prosperity. Netrpí záští, ani sklonem k násilí a život si užívá bez předsudků. Důležitou postavou je Don Jaime (pozoruhodný Fernando Rey), Viridianin strýc a Jorgeho otec. Osamělost již není dále snesitelná a Viridiana je nejsladším zjevením minulosti. Chtíč se sváří se šlechetností, nenasytně se natahuje po uspokojení, omlouvá se a tone ve vlastních rozpacích a smutku. Výraznou postavou je Ramona (příjemná Margarita Lozano), věrná Jaimeho služebná. Její vděk se vyznačuje pracovitostí i loajalitou a Jorge její život pozvedává k moderní úrovni bytí. K nejvýraznějším postavám žebrácké chátry patří jejich autoritativní slepý vůdce Don Amalio (José Calvo), chlípný mrzák El Cojo (José Manuel Martín), ctihodný stařec Zequiel (Joaquín Roa), "nevěrná" Enedina (Lola Gaos) a ostatními stále vyháněný nemocný José (Juan García Tiendra). Z dalších rolí: původní Jorgeho přítelkyně Lucía (Victoria Zinny), Ramonina vitální a zvídavá dcerka Rita (Teresa Rabal), náhlým přílivem apoštolských bezdomovců znechucený sluha Moncho (Francisco René), či nemile překvapená matka představená (Rosita Yarza). Viridiana je nihilismus zatuchlých vod katolické víry. Morální stav společnosti úpí, lůza uchvacuje svou příležitost k poživačnému řádění. Umně stylizované obrazy sugestivně a důvěrně líčí niternou rozervanost a předkládají úchvatné portréty existencialismu k dosažení řízené kontroverze. Viridiana je jedinečný anarchistický atak na společenské a katolické pokrytectví. () (méně) (více)
To poselství je z filmu cítit velmi dobře, ale to bohužel ještě neznamená, že vás skutečně zaujme. Jsou zde scény, které jsou příjemně jiné, nereálné v reálném zobrazení, ale jsou to i ty, které vám vytvářejí těžkou cestu k filmu a jeho přijetí. Kritika náboženství je ale příjemná, o tom žádná, jen je to takové odcizené. ()
Galerie (47)
Photo © Unión Industrial Cinematográfica (UNINCI)
Zajímavosti (13)
- Jeden z chudáků, kteří hrají ve filmu, byl skutečný žebrák. Když se Buñuel dozvěděl, že je placen třikrát hůř než ostatní, strašně se rozčílil a zjednal nápravu. (raininface)
- V pôvodnom konci Viridiana (Silvia Pinal) zaklopala na dvere svojho bratranca, vstúpila a dvere sa za ňou pomaly zavreli. Túto verziu odmietli španielski cenzori. (Bilkiz)
- Ve Španělsku byl film zpočátku zakázaný, Vatikán ho zavrhl docela. (džanik)
Reklama