Režie:
Robert AltmanKamera:
Oliver StapletonHudba:
Hal WillnerHrají:
Jennifer Jason Leigh, Miranda Richardson, Harry Belafonte, Michael Murphy, Dermot Mulroney, Steve Buscemi, Brooke Smith, Jane Adams, James Carter (více)Obsahy(1)
Ve městě zločinu, vášně a jazzu v polovině 30. let 20. století rozjíždí Blondie O´Hara zoufalý plán na osvobození svého mažela, který je zadržen v kasinu při pokusu o krádež. Blondie unese manželku místního politika, aby využila jeho konexí k osvobození Johnyho. V průběhu akce se obě ženy sblíží a paní Stiltonová - žena z vyšších kruhů - žasne nad zoufalým činem milující Blondie v kontrastu s počínáním vlastního manžela, jenž se pouze snaží ututlat skandál a zachránit předvolebí preference... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (22)
O level výš než obdobný Ragtime. Drsný příběh jednoho zoufalého manželství v době krize, které se zoufale snaží krásný život ve filmech přenést do vlastního života. Jenže ty "chytré" finty zamilovaných na plátně vedou v realitě k tragedii. Leigh se svým přízvukem hraje skvěle slepičku, která si v soukromí hraje na filmovou hvězdu a na věčnou lásku, a i Richardson i Belafonte jsou naprosto přesní ve svých úlohách. Kansas City se dá označit za skrytý klenot - i pro realistické vykreslení jednoho volebního dne v kolébce demokracie. Spoiler: některé gangsterské idiomy by měly zůstat jen v jazyce. Třeba You´ve guts. ()
Jedenatřicátý film nezávislého klasika je další bezpříkrasou ukázkou světa zbaveného iluzí a ideálů. Odehrává se v Altmanově rodném městě a i ve zdlouhavém příběhu se věčný experimentátor nebojí odvyprávět poměrně nedivácké téma. Jeden z opomíjených Altmanových snímků je poctou klasickému filmu noir, nelze však vyloučit, že mnohým (cesta se k němu, pokud nemilujete jazz, hledá opravdu těžko) z něj naskáčou pupínky. ()
Ja a Robert Altman nikdy nebudeme "kamarati". Usi tryzniaci jazz, starosti-radosti-ale najma sprostosti mensich cernosskych kriminalnikov/saxofonistov a dve nesympaticke, hadajuce sa sliepky (Leigh vyzera s tym bielym make-upom ako "matoha"). Z ospalosti/otravenosti ma vytrhli len "nervacky" Buscemi a zaverecna strela do hlavy. ()
Tady Altman zaslouží metál už jenom za to, jak nechal partu prvotřídních jazzmanů 90. let hrát sice dobové předbebopové standardy let 30., ale v naživo natáčených improvizacích (báječně rezonujících s Altmanovým pověstným improvizačním přístupem k filmování) mluvit víceméně jejich vlastním, aktuálním hudebním jazykem. Výsledek je jednoduše strhující (všude, nejen v nejefektnější pasáži tenorové bitvy, v níž si Joshua Redman, představující Lestera Younga, vytírá ságo Craigem Handym v roli neméně legendárního Colemana Hawkinse) a dává mnohem autentičtější obrázek o hudební energii kansaského jazzu, než by dokázala jakákoli profesorská rekonstrukce dobového stylu. Příběh sám je možná cyničtější a vyprávění rozvláčnější a roztrhanější, než bylo nutně potřeba, ale to mi jako milovníkovi působivě vystižených atmosfér konkrétních míst a časů už napodruhé přestalo vadit a moc rád se do Kansas City touhle cestou jednou za čas vracím. ()
Přiznám se, že jsem se na Altmana těšil a že mě tento film ne zrovna zklamal, ale určitě aspoň nenadchnul. 30´s, jazz mám velmi rád a tak jsem příběh nadšeně očekával. No výsledek nic moc, Altmanova ruka je tam vidět ale výsledek vyznívá celkově tak nějak ploše. Prostě příběh se odvine a a jste najednou na konci a ve vás moc nezůstane. Co ale byl opravdu zážitek tak souboj dvou saxofonistů, kteří za doprovodu big bandu sehráli opravdu skvělá sóla. ()
Reklama