Podivné vyšetřování

Nekonvenční, satirické, společenskokritické, politické, ale hlavně velmi sugestivní antivládní psychologické drama poukazující na prohnilost nejvyšších italských mocenských tříd. Kdo jiný by ho mohl mít na svědomí než znamenitý levicově zaměřený režisér Elio Petri, jeden z největších společenskosociálních kritiků své doby, který ve svých filmech poměrně často, ne-li stále, poukazoval na korupci a elitářství mocných ve své zemi. Scénář je brilantní, příběh filmu je skutečně originální, asi nejvíc, jaký jsem doposud v daném žánru viděl. Doporučuji zhlédnout v orig. znění s aj nebo cz tit. Temperamentní italština, vyhrocené scény, neustále řvaní, nezapomenutelný Volontého výkon v roli vysokého policejního inspektora, který se místy chová a tváří jako fašistický diktátor. Tento vysoce efektní film (spadající do subžánru poliziotteschi '66-'81) si prostě nemůžete nechat ujít. Proměna Volontého charakteru a jeho na diváka téměř hypnotizujícího hraní jsou tu dva naprosto úchvatné faktory. On zde má mnoho tváří a mnoho povah, ze začátku velmi silný, mocný a arogantní muž, nakonec člověk, který se utápí ve své vlastní síle, cítí se vinný a má potřebu být i potrestaný. PS.: Kolik takových všemocných ambiciózních šéfů, přece jen rovnějších nad ostatními rovnými, najdeme jen u nás....? Volonté byl v každé své roli výtečný, tato je považována mnohými kritiky vůbec za jeho nejlepší. Já ho sleduji cca od roku '68 od filmu "Bandité v Miláně" (rovněž nádherný výkon), když přejdu spaghetti westerny z poloviny 60. let, tak silně doporučuji filmy "A ciascuno il suo" (rovněž Petri), "Ve znamení štíra", "Classe operaia va in paradiso, La" (rovněž Petri) nebo "Případ Mattei". Zvláštní dík patří i žhavé Florindě Bolkan, která si zde příliš nezahrála, tedy ehm., když nepočítám všechny ty retrospektivní záběry do minulosti, které postupně odkrývají její poněkud zhýralý životní styl a odpovídají na počáteční otázku proč..... (05.07.2010)

Podivné? Ale kdeže... Bylo to ulítlé, režisér byl nejspíš pěkně zkouřenej a měl pořádnou pifku na italské papaláše. Velmi mě oslovil satirický a současně kritický pohled na státní úředníky opojené mocí, které už prakticky nic nemůže ohrozit, což v tomto snímku výborně personifikoval a ztvárnil Gian Maria Volonte. Když nejdřív začal sám sebe vyšetřovat a později se udávat, byl příliš vysoko, než aby mu to někdo věřil nebo ho nechal padnout. Nakonec to připomínalo výlet za hranice nejbizarnějšího absurdistánu.... (19.11.2010)

Gian Maria Volontè přehrává jako o život, ale zrovna k tomuhle filmu to krásně pasuje. Ostatně i scénář je obdobně satiricky nadsazený. Kafkovské kriminální drama z pohledu muže opilého vlastní mocí je každopádně velmi originální záležitostí. Hlavní hudební motiv Ennia Morriconeho má divák po chvíli napevno v uších. Elio Petri a Ugo Pirro zaslouží poklonu. (10.09.2018)

Italský film, který ve skutečně nepříjemném a depresivním světle ukazuje, co je to elitářství a jak je možné provést v podstatě cokoli a obejít se bez toho, že by byl člověk potrestán. Je celkem smutné, že snímek za chvíli bude padesátiletý, ale jeho podstata je nadále aktuální a nadále je možné jej vztáhnout na současný svět. (12.04.2017)

Kafkovsky temné drama začíná nevysvětleným zločinem, který se postupem času projasňuje formou vzpomínek a podivných záblesků z minulosti. Petri v průběhu filmu krásně ilustruje, jak italská policejní tradice, trocha přirozené autority a pečlivá manipulace s lidmi mohou ochránit vysokého komisaře před spravedlností i navzdory jasným a zdrcujícím důkazům o jeho vině. Na konci spatřujeme, jak může taková přílišná koncentrace moci vést k nesmyslu. V tomto snímku je Petri mistrem napětí, věcí nevyřčených a nálady okamžiku. Jedinečným je také hudební podklad Ennia Morricone, který používá originální technické efekty. 9/10 [KVIFF 2014] (09.07.2014)