Nauka o snech

Tento Gondryho film je, alespoň co se týče výtvarné originality, zatím to nejlepší, co jsme mohli od Gondryho vidět. Snové sekvence nezapřou Gondryho umělecké nadání. Nevím, které videoklipy přesně točil, ale podle rukopisu bych si tipnul, že Human Behaviour a Army of Me od Björk, nebo Knives Out od Radiohead jsou jeho dílem. Ještě v žádném jiném filmu, jsem neviděl sny ztvárněné tak snově, zcestně. Stephanův recept pro namíchání snu v úvodu filmu je prostě geniální. Oproti "Věčnému svitu" a Slez ze stromu ubylo humoru a film je naopak zatím nejcitlivějším režisérovým dílem. S nešťastně zamilovaným Stephánem, kterému sny zasahují do života víc než je zdravé, jsem opravdu cítil. Jeho zoufalství z nešťastné lásky, které je ještě umocňeno, vlezlými s realitou konfliktními sny, lze díky Beranlově herectví a Gondryho režii prožívat společně se Stephanem. Jediné co filmu trochu chybí je ucelenější a smysluplnější dějová linie, která by dala celému filmu pointu. V žádném případě mě však Gondry nezklamal. (11.12.2007)

NAUKU O SNECH jsem poprvé viděl před lety v letním kině na Střeláku, což je myslím prostředí jako stvořené k projekci podobného snímku, a dodnes na ten zážitek s oblibou vzpomínám. Když jsem si teď tenhle film po letech pustil znovu, bylo to nesmírně příjemné filmové setkání - tenhle film je naprosto jedinečný, báječný, elektrizující a okouzlující, a těžko hledat druhý takový. Přesto přese všechno, při sledování se mi tam nenápadně vkrádal pocit určité nudy, a VĚČNÝ SVIT NEPOSKVRNĚNÉ MYSLI se mi líbil přece jen o trošku víc, takže mi 4 hvězdy přijdou jako adekvátní zhodnocení mého dojmu z tohoto filmu. (14.07.2013)

Sny jsou chráněné území, kam klepeta racionality nedosáhnou. Michela Gondryho už od prvních hudebních klipů a reklam považuji za francouzské vtělení Petera Pana, který sní ve dne, v noci a jeho široce zavřené oči vnímají svět jako otevřený prostor ke hrám. V jeho mozku nejsou žádné přímočaré dálnice s fastfoodovými odpočívadly, ale větvící se cestičky a pokroucené dráhy z neznáma do neznáma. A jako dobrosrdečné dítě se s námi o ty nejrozkošnější hračičky dělí. Putování za podivnou láskou v Nauce o snech evokuje vznášení se ve vzdušné bublině na pomezí snění a reality a potvrzuje, že Gondry je spíš autor-uvaděč než autor-vypravěč. Stéphane je komplikované dítě, režisér enfant terrible, které točí pro děti jako on sám. Osvícení z Věčného svitu se neopakovalo, Nauka o snech je spíš filmová duha. Realitu světla lásky rozkládá na jednotlivé barevné složky v dešťových fantaziích...A člověku se chce zpívat. 9/10 (04.08.2007)

Michel Gondry je geniální režisér hudebních klipů. To klobouk dolů. Na filmové plátno si pak pouští filmy, u kterých by každému jinému režisérovi bylo úzko. Třeba zrovna tady se snaží natočit film o snech. To vlastně znamená, že ve filmu se může všecko, ale zároveň nic. Kromě sympatického hlavního herce mě to ale ničím nepřekvapilo. Nápadů to mělo tuny, ale já si přišel jak v blázinci. (27.04.2011)

Originální výtvarná expozice do světa, v němž se prolíná realita se sny. Vizuální stránka však naprosto převálcuje samotný příběh, který zde působí spíše jako doplněk. Gael se po odvážné a horkokrevné "Mexické jízdě" rozhodl uvelebit do světa bizarních představ a výjevů. Charlotte Gainsbourg budu mít pořád v mysli jako zdrcenou ženu z fenomenálního Antikrista. Pro mě rozhodně ne tak geniální a mistrovské jako Věčný svit neposkvrněné mysli, ale rozhodně stále Gondryovsky osobité a svérázné. (27.08.2011)