Aftersun

Jako pohled, kterej jste si coby památku dovezli z dovolený, blednoucí pod náporem prachu a světla kdesi na nástěnce, po dekády bez povšimnutí. A pak, v jednu chvíli - když v místnosti zavládne samota a ticho - se k nástěnce přiblížíte a pod rouškou nostalgie sledujete všechny fotky a útržky a maličkosti ze všech těch míst plných radosti i zdánlivě nekonečný pohody. A když se zrak zastaví na onom zapomenutém pohledu odkudsi, oči se změní ve fontánu smutku a dočasně, asi tak na pět minut, sami sebe utopíte v moři deprese. To je Aftersun, film, v jehož všednosti tkví devastační emocionální jádro. (15.02.2023)

Tenhle netradiční film je pro mě takovým dotykem léta, líné ospalé nálady typické pro letní dovolené. Takového toho, když můžete všechno a nemusíte nic, kdy se jen tak poflakujete, spíte, sníte, opalujete se, jíte, hrajete hry, jste s tím, koho máte rádi. Chvílemi jsem při sledování Aftersun skoro sama cítila horké paprsky slunce na tváři, písek mezi prsty, slanou mořskou vodu na jazyku.. Zároveň je vám jasné, že tu není něco úplně v pořádku, že něco bobtná pod povrchem a dřív nebo později asi vybouchne. Takže je to i přes tu letní ospalost vlastně místy takové příjemně-nepříjemně napínavé, probouzí zvědavost. Proč jen tři hvězdy? Když to hodně zjednoduším, tak asi hlavně proto, že to nakonec (alespoň v mých očích) tak úplně "nevybouchlo", těch otázek bez odpovědí, neuzavřenosti, možných interpretací tam na můj vkus bylo až moc. Film bych ale nezatracovala, řadě lidí může podle mě sednout a když si na něj např. zajdete s někým, kdo rád o filmech diskutuje a přemýšlí nad nimi, můžete z určité počáteční nevýhody filmu udělat výhodu a společnými silami hledat odpovědi na nedořešené otázky, pátrat po smyslu celého toho díla. V Aftersun může každý podle mě vidět něco (úplně) jiného, takže věřím, že se vám tak nashromáždí spousta různorodých i třeba hodně protichůdných vysvětlení, která vás předtím ani nenapadla (ozkoušeno). A budete zase mít o čem přemýšlet dál. Může to asi být i fajn film pro opakovaná zhlédnutí. Tedy pokud se smíříte s tím, že možná nikdy nebudete mít stoprocentní jistotu, co tím dílem chtěl básník říci. Plusem jsou příjemné přirozené herecké výkony ústředního otcovsko-dcerkovského dua - musím se přiznat, že Paul Mescal, do kterého do budoucna vkládám velké naděje, byl také hlavním důvodem, proč jsem Aftersun chtěla vidět:) 60 %. (27.05.2023)

Nolane, Nolane. Tvoje filmy miluju, ale filmy, co miluješ ty, očividně ne. Účastníci zájezdu. Jenže jsou jenom dva, nejsou v Itálii, ale v Turecku. Nedělají vůbec nic, nebo přinejmenším nic zábavného. Kdokoli tam cokoli našel, tak mu to přeju, ale já mezi ně nepatřím. Nuda nuda, šeď šeď, říkáme s Cimrmanem... 20% (24.02.2024)

Uvědomil jsem si během sledování, že, zjevně stejně jako Charlotte Wells, mám z dětských výjezdů do zahraničních rekreačních center převážně v paměti tu neustálou rozválenost a únavu. Polehávání po křeslech, usínání v autobusech, několikavteřinové otevření očí než se zase propadnete do mělkého spánku. Aftersun prvotřídně pracuje se subjektivním vnímáním cizího prostoru. Přesně ty stejné odstíny světel na těch povědomých instantních předmětech. Nad kompozicí záběrů tady někdo opravdu přemýšlel, viz dlouhý dialog, během kterého sledujeme jenom malou televizi, na které je nejdřív promítán feed z videokamery a když se ta vypne, tak sledujeme ústřední dvojici v černém odrazu obrazovky. Sedačky turistického autobusu mají přesně ty potahy v přesně tom samém odstínu slabého oranžového vnitřního světla, tmavomodrá večerní obloha uzavírá zdánlivě dlouhý den, neútulné pokoje laciného rezortu za nimiž dělníci sestavují lešení nabízejí po setmění pohled na probíhající instantní zábavné aktivity pro dospělé, kterým nikdo moc nerozumí, ale všichni se jich účastní. Dystopické prostředí evropského rezortu s minimem prostoru poznat cizí zemi, zato spoustou prostoru pro to si introspektivně uvědomit, jak jste na kraji propasti. Všechno je to naprosto výstižný, jenomže problém je v tom, když si zvolíte zdánlivě obecně oblíbenou píseň a navážete na ní vyvrcholení celého příběhu, tak 9 z 10 dermatologů se sice dojme a bude to pro ně vrchol roku, ale ten desátý, který ji považuje za vlezlou nevkusnou marmeládu, která ho v hospodě nutí předčasně platit, tak má prostě smůlu. Jinak pro mě ideální kombinace francouzského À l'abordage a amerického C'mon, c'mon. (24.05.2023)

Silná pociťovka, která vás přenese na dovolenou dcery s otcem. Naprosto autenticky zachycené vzpomínání, které vás pohltí svými zvuky, kamerou a hudbou. Melancholicky nostalgický, ale nevinný a krásný. Nejvíce mě oslnil samotný styl, který působí neuvěřitelně náhodně, přirozeně a neučesaně, ale zároveň tak záměrně a úderně. To plánování kamery a struktury muselo být peklo. Zajít si na to hned po první pořádné dovolené od začátku mé dospělosti jen umocnilo veškeré pocity. Aneb proč podnikáme takové výlety a proč si tvoříme takové zážitky. (25.06.2023)