Rohy

Scénáristické vytěžení českých nalezišť (nejen) čertovských idiomů, které by si zasloužilo lepší pointování a rytmus slova vůči obrazu, což by dnes Zdeněk s dědečkovskou zkušeností zvládl určitě lépe. Občas jako bych slyšel spíše smoljakovskou dikci. Svěrákovská témata slastného ale nebezpečného života messengerů a vztahových trojúhelníků (Jako jed, Vratné lahve) tentokrát v loutkové, dobročinné verzi: "To by v tom byl čert, abychom manželovi nepomohli". Ale nechtějte být stejní jako ostatní. ♫ Netypická hudba J.Uhlíře, přesto s rozpoznatelným rukopisem. 3-4* Doplňková četba (tumáš, čerte, kropáč!): evoluční rohy (04.03.2012)

Verbální humor mám rád, ale tady všech těch čertovských přirovnání, přísloví, pořekadel, rčení a bůhvíčeho dalšího bylo přece jenom příliš. Nebýt Svěrákova vypravěčského umu ("Ještě jednou, a odhlásíme noviny!") a Uhlířovy bezchybné hudby (z hlavního motivu o pár let později vznikla píseň To je hezky), nebylo by moc oč stát. (01.05.2014)

Tato pohádka není mimořádná jen tím, že ji báječně - na úrovni Filipovského či "kerkonošské" Neumannově - namluvil Zdeněk Svěrák, ale zejména zaslouží mimořádné ocenění asociativní aliterace kolm slov čertovský-roh-paroh. Humor, který je v tomto případě ryze a výhradně svěrákovský, to je mimořádnéí překvapení jaksi namluvené "navrch". Překvapení zvlášť milé. (24.04.2011)

Jedna z báječných komedií na mužskou hloupost, tentokrát ve velmi hezké loutkové podobě. Pěkná hudba vynikajícího Jaroslava Uhlíře a klasické Svěrákovské vyprávění, doplňuje skvělou atmosféru příběhu. Jako feminista také obdivuji projev lásky čertice Blanky, jež je pro hluboké city ke svému muži schopna obětovat jednu z nejkrásnějších ženských vlastností, věrnost. (21.01.2014)

„Mulisy, mulisy…a, pardon.“ Malá, nenápadná záležitost, ale jak vydařená! Na první pohled, resp. poslech diváka zaujme moc povedená Uhlířova hudba s opravdu krásným hlavním motivem. Potěší i animace, která možná není z nejoriginálnějších, přesto je vydařená a především efektivně umožňuje naplňovat potenciál mluveného slova. A o to tu jde nejvíce. Svěrák se s rolí vypravěče popasoval (nepřekvapivě) dobře, dodává vyprávění onu pověstnou přidanou hodnotu. A samotný obsah jeho monologu, to je oslava češtiny. Ať už hrátkami s jazykem, spoustou více či méně známých čertovských přísloví nebo často doslovným humorem, který já osobně mám moc rád (a právě animace mu dává možnost vyniknout více, než by to umožňoval film hraný). Morální (poučný) apel spolu s koncem už ke Svěrákovskému duchu patří, neměl jsem s ním problém. Celkově hodnotím slabšími 5*. „A paní Blanka, jen a jen z lásky ke svému muži, představte si, svolila. Ale byla to tím pádem nevěra velice malá, taková dobročinná.“ (02.08.2017)