Bacheha-Ye aseman
Božie deti
Children of Heaven
Obsahy(1)
Rodina malé Zahry a Aliho je tak chudá, že děti mají každý po jednom páru bot. Zahřiny střevíce byly už tak sešlapané, že musely k ševci. Ali sestřiny botky sice vyzvedne, jenže cestou je nešťastnou náhodou ztratí. Uvědomit si dosah takové ztráty pro dvě chudé íránské děti je pro nás, zhýčkané Středoevropany, velmi těžké. Do školy musí oba v něčem chodit a ve škole dokonce sportovat. Otec peníze na nové nemá a maminka je nemocná. Přiznat se ke ztrátě rodičům by nikam nevedlo. Co si počnou? Spásný nápad dělit se o Aliho kecky se sice zdá jako momentální řešení, ale jen na chvíli. A Ali to ví. Musí se o svou sestru postarat. Ale jak? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (247)
Názorný příklad toho, že na dobrý film není potřeba dech beroucí námět nebo senzační příběh napěchovaný dramatickými zvraty a nečekanými odhaleními. Vyzdvihnout je v tomto případě potřeba perfektní výkony dětských herců. Obyčejný, ale přitom okouzlující film o obětavosti, skromnosti, vynalézavosti a porozumění. ()
Konečně zase film, kterému můžu s čistým svědomím zatleskat. Íránskou kinematografii jsem doposud neznala vůbec, seznámila jsem se s ní hlavně díky učení se na státnice. O Božských dětech jsme vedli debatu, spousta spolužáků doporučila právě tento film. A když jsem si o něm zjistila ještě něco více, začala jsem tušit, že to bude ONO i pro mě. A taky že jo. Naprosto nehollywoodský film, který mě dokáže strhnout, vítám. V podstatě jednoduchá zápletka je přetavena v úžasné drama, k tomu připočtěte roztomilé dětské herce, spoustu emocí (a ne laciných, jak to umí právě Hollywood), ale opravdových. Vlastně jsem u tohoto filmu měla pocit, že tak to prostě má být, že to rozhodně není kalkul pro diváky. Nádherný, laskavý, milý film, u jehož konce jsem se strachovala a dojímala více než u Armageddonu, Pearl Harboru a Titanicu dohromady. ()
Moc pekný film. Milý, príjemný, asi preto sa ho nejaký dobrák rozhodol ovenčiť titulom komédia. Trochu divné, ale nevadí. Aj cez fakt že ústredný chlapec furt plače, som nepostrehol nejaké výraznejšie útoky na city, takže namiesto očakávaného vydierania, som len tak trochu na duši pohladený. Snáď to nevyznie moc pateticky... Ps: Žiť by som tam teda nechcel. Nehovorím teraz o politike, náboženstve, chudobe, ani teroristoch, iba tam skrátka musí byť strašná nuda. ()
║Rozpočet $180,000║Tržby USA $933,933║Tržby Celosvetovo $1,024,933║ Milé prekvapenie! Takže aj v končinách ako je Irán dokážu točiť filmy. Veru moc moc pekné, hlavne keď príbeh ponúka všedné veci založené na obyčajných ošúchaných topánkach, čo sa stanú stredobodom filmu a hlavné úlohy si tu strhnú deti. Má to v sebe hĺbku, cit, neskrývané emócie, detinskú hravosť a hrejivé posolstvo o priateľstve medzi súrodencami. Fakt príjemný film. /80%/ ()
„Ali, ako mám ísť do školy bez topánok zajtra ráno?” • Totižto: dvaja iránski súrodenci furt školou povinní, v zložení staršieho Aliho a mladšej Zahry Mandegarových; sa musia vskutku práve [od]teraz akosi osobitne [po]deliť iba o jedny biele, až by som dokonca pomaly podotkol, že neskoršie až takmer i »úplne zodraté« t e n i s k y, nakoľko brat po odchode od šustera [jasnačka, že nie od niekdajšieho prezidenta SR - Rudiho Šustera], stratil sestrine ružové topánky, resp. „položil ich na také miesto, odkiaľ v podstate následne dostali akési cezpríliš «rozprestrené krídla»,” z čoho sa vzápätí azda vynáral i ďalší vážny problém v tom význame, že rodičia si vôbec nemohli dovoliť príliš vyskakovať, pretože otec Karim, síce stále pracuje v akejsi čajovni, no nemôže prebytočne rozhadzovať s obzvlášť ťažko zarobenými peniazmi, a to ani nehovoriac o tom, že ešte k tomu tiež mávajú i pomerne dosť veľké problémy s platením nájomného za ozaj malú izbietku, zatiaľ ale čo trebárs taká matka, neustále máva i akési zdravotné ťažkosti, a tak tým pádom ani nijako extra zvlášť zase nepracuje, a tak vlastne naprosto celá existenčná ťarcha spočívala výhradne len na otcových, ustarostených pleciach; skrátka, nastávali krušné časy, lebo kúpenie nových topánok by napokon predstavovalo splnenie mission impossible... • Čo sa dá robiť v takejto ťažkej, životnej situácii? Ponúkajú sa totiž asi až konkrétne dve, interesantné možnosti... • Iránsky filmový režisér - Madžíd Madžídí - svoje naozaj pozoruhodné, filmové dielo - pripodobnil k talianskemu neorealizmu (*1), čo takpovediac spĺňalo i všetky potrebné kritériá, ktoré sa od danej látky zakaždým vyžadujú, a ani tentoraz daný titul v podobe Božích detí - toho nebol žiadnou expresnou výnimkou; skôr presne naopak, keďže sa mi pred mojim užasnutým zrakom postupne zobrazoval akýsi »iránsky neorealizmus« vo svojej celej kráse → chudobe s tým automaticky spojenej, tak som bol až tak mimoriadne pohlteným nasledujúcim zobrazovaním autentických reálií, že som skrátka tomuto detskému, ústrednému, iránskemu protagonistovi - vari držal všetky palce na nohách i na rukách, aby vyčerpávajúcim spôsobom došiel kľukatými cestičkami AŽ kamsi do cieľa; proste, aby do poslednej bodky naplnil svoje predsavzatie, ktoré si na začiatok vytýčil, keď sa snažil urobiť čokoľvek s danou situáciou, ktorú vtedy neúmyselne zapríčinil. • Bolo to vzrušujúce, bolo to geniálne, bolo to povznášajúce, bolo to napokon najmä i inšpiratívne v rámci svojho celku, ako sa postavy medzitým pasovali so svojimi ťažkosťami; teda predovšetkým Ali Mandegar v podaní Amira Farrokha Hashemiana [môj ročník!], ktorý bol vynikajúcim, a to isté určite platilo i o Bahare Seddiqiovej, ktorá jednak stelesnila jeho sestru, a jednak z nej potom vyrástla i veľmi krásna žena! • Mimochodom, všetci traja, čiže autor a hlavní aktéri; pochádzajú z Teheránu, v ktorého exteriéroch sa zároveň odvíjal i tento príslušný príbeh, ktorý ma chytil za srdce. POZNÁMKY : *1: Neorealizmus bol reakciou na umelecké obmedzenia v talianskej kinematografii počas II. svetovej vojny a tesne po nej. Typickými znakmi sú polodokumentárny štýl, obsadenie profesionálnych aj neprofesionálnych hercov, skutočné exteriéry a epizodické zápletky, vykresľujúce každodenné problémy pracujúcich ľudí. () (méně) (více)
Galerie (4)
Zajímavosti (10)
- Výrobní náklady byly odhadnuty na 180 000 amerických dolarů. (classic)
- Jedná se o první íránský film, který obdržel nominaci na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. (mi-ib)
- Ohlasy kritiků na film byly velmi pozitivní. Někteří kritici jej přirovnávali k filmu Zloději kol (1948). Roger Ebert jej v recenzi v Chicago Sun-Times označil za „téměř dokonalý film pro děti, který postrádá cynismus a chytrácké postoje většiny americké zábavy pro děti a září jakousi dobrosrdečnou čistotou“. (classic)
Reklama