Božské děti

Dalo by se dlouze diskutovat o tom, jakým pozitivním i negativním způsobem ovlivní dětskou duši život v chudobě, pokoře a skromnosti. Když člověk vidí něco podobného, v drtivé většině srovnání s našimi dětmi ze západu jsou tohle nebe a dudy.. pak se nemáme divit takové vysoké míře neúcty ke starým lidem, dravému karieristickému způsobu života apd, když už i ta mladá jednoduchá supervýkonná mysl vidí všude kolem samý produkt, reklamu a až nezdravý nadbytek všeho možného. Jinak pěkná hudba a ten malý kari mužíček tu zahrál naprosto skvěle. [8/10 říjen 2010] (13.10.2010)

Film pôsobí veľmi autenticky, cestu k deťom si každý rýchlo získa a pekne vidno aj spoločenské rozdiely. Jedna vec mi ale vadila a to bola scéna, kde sa Ali rozplakal asi po tretí krát- keď ho nechceli zaregistrovať na beh. Už mi to nepripadalo úprimné, ale ako nejaké okaté hranie na city (trochu ma to aj prekvapilo, pretože dovtedy som sa pozeral na polodokumentárnu realitu). P.S.: už dávno som nebol taký napätí pri nejakých filmových pretekoch, ako pri Aliho snahe skončiť tretí. 4,5* (21.03.2009)

"Prosím vás pane, nechajte ma závodiť. Sľubujem, že všetkých nechám za sebou..." Môj druhý iránsky film po Rozchode Nadera a Simin a opäť zásah priamo do srdca. Filmu som dal šancu hlavne pre umiestnenie v top 300 naj filmov na csfd. Inak som o ňom nevedel vôbec nič. Už po pár minútach mi došlo, že na tom filme je Božské úplne všetko. Môže vzniknúť tak božsky dokonalý film o obyčajných ošúchaných teniskách? Kurva, že môže...Výkony detských hercov sú úžasné, ich dialógy plné skromnosti a úcty ma úplne dojímali. Je až neuveriteľné ako účinný dokáže byť tento v podstate jednoduchý príbeh. Hudba je čarovná a záverečná scéna so závodmi v behu je úplne fantastická. Nie, nedopadne to tak ako si chlapec vysníval, pretože toto nie je hollywood...Film je božský. Božský a nepredvídateľný ako život sám. Nádhera. 100%. (27.10.2013)

Majid Majidi nám síce ukazuje neutešenú sociálnu situáciu na predmestí Teheránu a výrazné kontrasty so štvrťami bohatých, ale skôr mu išlo o to, aby bol divák po jeho filme dojatý, aby si odvážal optimistický dojem. Je zvláštne, že sociálna dráma pôsobí milo a jej hrdinovia sú na zožratie, je to ale príjemná zmena oproti európskym depkám z podobných sociálnych vrstiev. Pekne využitá kamera, teplé farby, napätie pri naháňaní topánky a záverečnom behu, takže Božie deti sú svojim spôsobom aj akčným športovým filmom. Len to športové oblečenie a oblečenie všeobecne bolo na celom svete, čiže aj v Iráne príšerné. Všimnite si tie saká pri záverečnom fotení no a o šušťákoch radšej ani nehovoriť. (08.12.2013)

Tak jo, dostali jste mě, parchanti. Vůči využívání malých dětí v kinematografii a citovému vydírání diváků bývám většinou imunní a tenhle masově zneužívaný trend je mi protivný, ale když to vezmu kolem a kolem, nemůžu Majidiho snímku nic podstatného vytknout. Je to poctivě natočené sociální drama s velmi dobrým výkonem dětských představitelů, žádné šumy ve scénáři jsem nezaznamenal, nemůžu vyloučit, že i proto, že neznám společenskou realitu íránského městského prostředí tak, abych odhalil přibarvování skutečnosti. Režisérovi a scénáristovi v jedné osobě se jednoduše daří do svého snímku dostat ty emoce, o které usiluje. V Evropě přinejmenším od poloviny 50. let už tenhle žánr nefunguje, protože sociální stát se postaral o smazání těch nejkřiklavějších obrázků chudoby a sociálního strádání. Celkový dojem: 90 %. Mých pět hvězdiček možná souvisí i s tím, že nemám v íránské kinematografii tolik nakoukáno. Pokud dobře počítám, je to teprve pátý celovečerák, který jsem zhlédl. Íránští tvůrci z důvodů cenzury a spousty společenských tabu nadužívají dětských motivů, takže třetí a další snímek na tohle téma už by mě možná tolik nezaujal... (22.12.2018)