Babiččin dům

Jedna z legend porevolucniho videotrhu. Levny, ale pusobivy horror o tom, ze kazda ta rodina ma nejakeho toho kostlivce ve skrini. Film sazi predevsim na dusivou letni atmosferu, k cemuz mu dopomaha prostredi opustene pomerancovnikove farmy a pusobiva kamera. Herecky jde o klasicky standard becek osmdesatych let, jen Len Lesser v roli dedecka vyrazne cni nad ostatni. Pred deseti lety jsem se bal, dnes jsem se skvele bavil. (05.11.2004)

Typický horor osmdesátých let, který nijak zvlášť neděsí a ani se v něm toho moc nestane, spíš je vše trochu příliš natahováno. Atmosféra framy skoro v pustině je však docela ucházející. Korunu všemu nasazuje český dabing alá dva dabéři, který vyniká zvláště v okamžicích kdy mluví babička s vnučkou a divák slyší jakoby monolog jedný ženský středního věku. I s hladinkou alkoholu stále podprůměrný zážitek. (09.05.2010)

Kdysi mě neuvěřitelně děsila scéna, kdy synek ve sklepě otevře lednici a najde v ní spoutanou matku. Teď mě spíš víc vyděsí, když otevřu lednici, uvidím máslo a vzpomenu si, kolik stojí. Dusná atmosféra pomerančového háje je najednou v háji.. Zopakovat si po letech kultovní kousek z OK3, kdy divák při rychlodabingu mohl trénovat rozlišení monologu od dialogu, nebyl dobrý nápad. Od okamžiku, kdy mamá šús rozpíchá šerifa, se „Tatínkův dům“ sice na chvíli probudí z vegetativního stavu, ale to už nic nemůže změnit na skutečnosti, že když se střetne nostalgie s poznáním, obvykle to končí její prohrou.. (05.09.2017)

Na jednu stranu je samozřejmě těžké nevnímat Babiččin dům s jistou dávkou nostalgie, jelikož jak je tady již u pár komentářů zmíněno, jedná se o jeden z prvních porevolučních hororů, se kterým přišlo tuzemské publikum do kontaktu, včetně mě, a ve své domě, v podstatě bez jakékoliv konkurence, se o této podívané dalo smýšlet jako o slušné žánrové jízdě, která kupodivu funguje a má co nabídnout. Z dnešního pohledu je to ovšem už úplně jiné, a tak je vlastně jen na divákovi, jak k samotnému snímku přistoupí. Zdali bude ochoten tolerovat možnosti tvůrců dané doby a rok vzniku, pak si myslím, že bude možná i mile překvapen, jaký to má celé skutečně svižný spád, určitě ho může oslovit i slušně budované napětí, k jistému nečekanému a nemalému zvratu zde též dojde, obsazení také není vůbec marné a v neposlední řadě tu máme i jistě působivou atmosféru, kterou lze možná považovat i za ten nejpovedenější element celé této podívané. Pakliže bude potenciálním divákem tento snímek ovšem hodnocen okem dnešní doby, tak se příliš pozitiv nedočká. Především tedy zápletka je ryzím příkladem totální hlouposti a nenápaditosti, chování postav je pak srovnatelné s úrovní lehce vycvičeného šimpanzíka, nelogičností tu lze také, zvlášť v závěru, najít nespočet a celková lacinost Babiččina domu pak atakuje skutečné dno filmového průmyslu. Jak s tím tedy naložit? Nevím, každopádně pravdou je, že i přes všechny ty své výrazné neduhy je tento film i dnes sledovatelnou záležitostí, která spíš než pocity strachu a zděšení vyvolá na divácké tváři lehký ironický úsměv, nicméně pořád nabízí i prvky, které spousta dnešních žánrově podobných snímků postrádá. (03.03.2024)

I přes ostřesný "legendární" rychlodabing OK3 jsem si snímek nakonec i užil. Po seznámení s postavami jde i rychle k akci a divák začíná pídit, co se vlastně děje. První větší postavou je bezesporu děda, který si tento status udržuje až do konce. Sourozenci David a Lyn přicházejí na scénu pořádně až později, ale právě i díky nim mě snímek i v klasických honičkách nenudil. Zápletka je příjemná, originální a pro mě aspoň nebyla hned prohlédnutelná. K tomu si snímek dokáže atmosféru vybudovat a udržet. Nicméně, i když se jedná o příjemnou nostalgickou věc, celkově Grandma's House extra nenadchne (ale to spíše díky provedení, kdy temnější atmosféra by snímku pomohla), ale ani trochu neurazí. (16.04.2013)