poster

Tókjó nagaremono

  • Japonsko

    Tōkyō nagaremono

  • Japonsko

    東京流れ者

  • USA

    Tokyo Drifter

Akční / Drama / Krimi

Japonsko, 1966, 89 min

Režie:

Seidžun Suzuki

Scénář:

Kóhan Kawauči

Kamera:

Šigejoši Mine
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Lima
    ***

    Od snímku, který je nejoblíbenějším filmem a největším inspiračním zdrojem Nicolase Windinga Refna, jsem přeci jenom čekal více, než vyšeptalou gangsterku o soupeření tokijských gangů a stavovské cti :o) Prvních cca 40 minut (což je zhruba polovina stopáže) se tady toho opravdu moc nestane, mimo to, že se zde dva gangy přetahují o vliv, všechno podstatné jsme už viděli v mnoha jiných filmech. Dost často pro mě nepochopitelně se ustřihne náhle scéna uprostřed dění a přijde další, jakoby v tom měl střihač zmatek, každopádně zmatek v tom má divák. Co teda musím částečně pochválit, je vizuální stránka. Dokud se děj točí v Tokyu, volí režisér zajímavé strohé kompozice s pře-krá-sný-mi barvami, radost pohledět, ani kulisy nejsou k zahození (ten konec!), ale pasáž ze zasněžených hor není moc zajímavá a suma sumárum, ten film vyjma kamery mnoho zajímavého nepřinese. __ PS: Bluntman tady blábolí cosi o úprku před vlakem coby falickým symbolem. Prosím, tahle scéna trvá asi 4 vteřiny a vlak v ní skoro vůbec není vidět. Ti filmoví teoretici jsou opravdu občas blázni :o)(2.10.2018)

  • stub
    *****

    Všechny (dva;) dosavadní komenty (Shadwell, Bluntman) jsou velmi dobré, což se zde vidí málokdy;) a já už nemám moc co doplnit. Suzukiho tvorba je snad nejeklektičtější s jakou jsem se kdy setkal, naprostá ignorace hranic jednotlivých žánrů je velkou specialitou tohoto filmového vizionáře, který obvykle ještě na place přepsal polovinu scénáře. Zajímavé je, že jeho orientace je cílena na stylizaci, vizuální a zvukovou stránku, které používá jako základní stavební kameny svého díla, narozdíl od např. Tarantina však ani při takovém přístupu není mělký a násilí a smrt nejsou pojímány "jen jako taková legrace". Řekl bych, že pokud byl některý režisér vykrádán více, než Kurosawa, pak je jím právě SS. Dějově jde o poměrně běžný spletenec z prostředí yakuzy, ale výsledný dojem je, jak jinak, zcela originální a jedinečný. Tetsuya Watari je zde v naprostých začátcích své kariéry, kdy se z něj studio teprve snažilo udělat hvězdu a právě k tomu měl přispět i Suzuki - byť to dnes může znít neuvěřitelně, vedení studia bylo s výsledkem krajně nespokojeno a dokonce si vynutilo změnu poslední scény. Pokud jde o řeč těla, hraje Watari jakž takž slušně, pokud jde o mimiku a mluvený projev, věřím Suzukiho historce, že do něj bylo občas třeba šťouchat smetákem, aby podal nějaký výkon. V součtu každopáně parádní jízda, která opět dokazuje, o kolik napřed tento režisér vždy byl. Mmch existuje i "dvojka", ale tu má na svědomí jiný režisér...(29.5.2010)

  • Shadwell
    ****

    Jacques Tati (Playtime), Alain Resnais (Loni v Marienbadu) a Jean - Luc Godard (Bláznivý Petříček)... setřepaní na jednom čtverečným metru. Vskutku, Tokyo Drifter je těžce moderní dílo, nezávislé na veličině času, poněvadž v kinematografii nesouvisí opozice moderní / klasický s ekvivalentem nový / starý, nýbrž s nekonvekční / konvenční. Mluvíme-li o filmech, pohybujeme se spíše po kruhu než po evoluční křivce vinoucí se od raně primitivního filmu směrem k dokonale vysoustruženému tvaru. Těžká moderna navždy moderní je. Snad jen Suzukiho důsledné potlačení sdělných a orientujících vodítek příběhem může vézt u méně odolných cinefilů ke stejnému ochabnutí divácké pozornosti a zájmu sledovat dění na plátně jako u schematických podívaných, neboť extrémní vychýlení - ať už ke konvencím, nebo k nekonvencím - sebelepšímu filmu vždy přitíží.(21.6.2009)

  • ORIN
    *****

    Suzuki leitmotiv známý z Kmotra „Chtěl jsem odejít, ale stáhli mě zpátky“ přetvořil do (opět) stylově výjimečného a výtvarně i dekoračně jedinečného, pop-artového koktejlu, který boří konvence jak horizontálně (co se týče žánru – akční film, thriller, western, noir, muzikál, atd.), tak i vertikálně (mnoho různých tvůrčích voleb při filmování). Paradoxně se jedná o dílo, které bylo počátkem konce Suzukiho kariéry u studia Nikkacu. Suzuki vzal většinu věcí, které byly pro 60. léta příznačná a obtiskl je do svého díla. Možná by se dalo říci, že tím, čím byl John Hughes pro americkou teenagerskou komedii v 80. letech, tím byl pro japonský žánrový umělecký b-film v 60. letech Seidžun Suzuki. Oba přitom pracovali s konceptem, který by se dal vyjádřít jako „zesílená signifikance“. A právě to pravděpodobně šéfům studia vadilo - přílišné vychýlení od normy, pro diváka údajně méně pochopitelné. Díky osobní Suzukiho odvaze se šéfům studia postavit tu máme i po letech dílo, které je mnoha cinefily adorováno. Více o filmu k přečtení zde: https://www.criterion.com/current/posts/2095-tokyo-drifter-catch-my-drift/(14.1.2016)

  • MikO_NR_1909
    ***

    Vysoko inovatívne, modernistické, expresívne. Tokyo Drifter je typickým novovlnistickým filmom svojej doby, spravidla s väčšinou jeho atribútov. V deji som sa pochopiteľne strácal, takisto kauzality a dôraz na celkovú schému mi nemálo unikal, za dôležitú vec som považoval predovšetkým silu okamihu a technické kvality. Brandead to Kill mi ale prišiel atmosferickejší, viac ma vtiahol do svojho sveta a videl som ho deň pred Suzukiho smrťou, tak ma táto tragická udalosť určitým spôsobom zasiahla o niečo viacej.(2.3.2017)

  • - Hudební znělku nazpíval herec v hlavní roli Tetsuya Watari. (Rominator)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace