Delirio di sangue

Horor, kde se snoubí hudba, malířství (a s ním spojená kapku netradiční výtvarná technika :-)), (přiměřená a vkusná) erotika, starý hrad, příroda, přízraky, dokonce i trocha té akce a špetka toho humoru (ne že by ho film cíleně obsahoval, ale občas jsem se prostě "musela" smát), mne tuze lákal. Neskutečně mě tam však takřka po celou dobu (proč jen tam měl tolik prostoru, ach jo) iritoval ten olezlý, krajně nesympatický úchylný sluha (dvou dam :-)). Jinak by film ode mne vyfasoval i ty čtyři kapičky krve. ;-) Takle to bylo o prsa za tři. :-D Nuže, vskutku netradiční zážitek. Pánové "od VRK" měli pravdu, asice že něco takového jsem pravděpodobně dosud ještě neviděla. :-) /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta; Halloweenský speciál/ (01.11.2023)

Krev mladých dívek jako znovunabytá inspirace pro tvorbu psychicky narušeného malíře, který si myslí že je reinkarnací slavného Vincenta Van Gogha. Vynikající perverzní trash, suprový masochistický kýč, ale také neuvěřitelná zábava. Perfektní bizarní, dekadentní, obscénní, zvrácená a zvrhlá záležitost, najdeme tu například i několik odkazů na reinkarnaci, nekrofilii nebo duševno. Film má dobrou atmosféru, místy poněkud halucinogenní (zejména psychedelické, leč trochu směšné finále!), prostředí starého hradu, tu funguje také velmi dobře, klavírní romantický hudební doprovod je rovněž parádně trefný a na místě. Co víc si tedy přát? Snad jen více nahoty, sexu, vražd, gore a možná i lepších speciálních efektů. Milovníci trashe, kompletisté, nebo masochisté si ale i tak přijdou na své. Děsivý ksicht narušeného nekrofilního posluhovače a majordoma Butlera (hrál ho bývalá peplum hvězda Gordon Mitchell) jen tak z paměti nevymažu, je fakt že svého pána Lawea zastínil, ale také je pravdou, že oba se tu navzájem skvěle doplňovali, fungovala tu mezi nimi jakási chemie, opravdu zvrácená dvojka k pohledání:-) Podobné filmy: "Color Me Blood". (30.11.2011)

"Kvalit" králů úchylných staříků Ruggera Deodata, Joa D´Amata či Bruna Matteiho tenhle italský erotický horor tak úplně nedosahuje, přesto je kouzelný. Samoúčelná nahota, kde se herečky producírují nahé či v kvalitním spodním prádle nemůže nepobavit stejně jako  filmové chyby, kdy patrně skriptka předváděla panu režisérovi něco jiného  a nekontrolovala návaznost jednotlivých scén.  (torzo na stole,  klapka, torzo do kyseliny, klapka, torzo zase na stole) . Herečkám tedy stačilo  přijít na natáčení jen s bobrem a dvěma kozami, herci však museli i něco předvést a ačkoliv to nebyla žádná sláva, dalo se přehráváním "van Gogha" i stoickou perverzí úchylného sluhy slušně pobavit.  Největším teletem byl pak přítel hlavní hrdinky a u jeho akční závěrečné epizody už jsem  se smál i nahlas.  Vítězným gagem celé Bergonzelliho snahy o film bylo ale vykrvování obětí přes zápěstí do skleniček, to nevymyslíš.   Na druhou stranu je žánrový fanoušek (žánrem myšlen italský trash)   vlastně spokojen a najde si tam to své. Gore, perverze, kanibalismus,  již výše zmíněná nahota, mrtvoly a sem tam i náznak gotické atmosféry.   Pohodová trashová trojka. (25.10.2023)

Dosť puritánsky film. Keď aj vidíme jemný pokus o násilie, herci sa hneď vzápätí prežehnajú alebo pomodlia. Herečky sú veľmi delikátne, nemajú odhalené ani členky, aj blúzku nosia zapnutú až ku krku. Myslím, že skôr než pre bežného dospelého diváka je film určený na detské besiedky. A produkčne sa na natáčaní pravdepodobne podieľal Vatikán. Nie, no, trocha irónie ešte z nikoho neurobilo kostru, za ktorú treba hľadať dokonalú dvojníčku. Konečne viem, prečo je IT support u mňa v práci taký neschopný. Lebo ten akronym znamená Italian Trash. Najkontroverznejšiu postavu mal Gordon Mitchell. Taký úchylný Leslie Nielsen typ, ktorý otočí žánrové smerovanie hore nohami, keď v horore plnom tajuplnej atmosféry sa zrazu rozhodne znásilniť mladú dedinčanku. Podotýkam, že sa o to pokúsi opakovane, aj keď ona je pre príbeh úplne nepodstatná. Potom sa už všetko dianie vymkne z pod kontroly. (29.10.2023)

Vytříbeně dekadentní kousek, novogotický krvák zasazený do moderní doby, třeba takový Klíma nebo Váchal by ho jistě ocenili taky. Zaměňte si v duchu automobil za kočár, odpreparujte telefony a helikoptéru, a máte tu brakový příběh z 19.století jako vyšitý. Ježto se jedná o "itálii", připravte se samozřejmě na přepjatost a teatrálnost. A zapomeňte též na přirozené audio, herci jsou dabovaní ve studiu, protože se většinou nejedná  o Italy. Potěšila mě trocha téměř klímovské metafyziky, kdy v současnosti ještě nemrtvá žena promlouvá ze zásvětí už coby mrtvá k ženě živé, protože přece budoucnost, přítomnost i minulost jsou už všechny zde, v tomto okamžiku, chápete přece, i tu zápletku o dvojjediné duši, kterou symbolizuje plamen dvou svíček spojený v jeden... Krásná Sybille/Christine jako éterická, věčně zasněná múza je přímo femmefatalistická (a navíc neskrývá svoje vnady), šílený malířský maestro mi celou dobu neodbytně připomínal nebožtíka Wimmera řádícího v nějaké televizní estrádě a jeho sluha, násilnický nekrofil se sklony ke kanibalismu, je opravdu onen skvělý týpek z Rány deštníkem, jak jsem si právě potvrdil. (26.10.2023)