Barva ráje

Mé druhé setkání nejen s Íránským filmem, ale také s režisérem Majidem Majidi. Jeho film, který jsem viděla už dříve, Božské děti, mě velmi zaujal, a proto jsem se sehnala i Barvu ráje. Tento film bohužel má očekávání nesplnil, ale to jistě proto, že byla příliš vysoká. Přese všechno je to krásný, kvalitní, zajímavý a nanejvýše poutavý film, v němž jsou citlivě vykresleny osudy slepého chlapce, který to v životě rozhodně nemá jednoduché. Snad u každého člověka vyvolá nějakou citovou odezvu, protože nejde se na něj dívat s odměřeným přístupem a chladným srdcem. (11.12.2009)

Tak dobře udělaný film s takovým námětem bych z této oblasti světa opravdu nečekal. Kamera vedená téměř uměleckým okem, optimismus zrakově postiženého chlapce dýchá ze snímku plnými doušky a vztah babičky i otce k dítěti je ztvárněn mistrovsky. To jsou prvky, které přisuzují tomuto snímku podle mého mínění vlastnosti Oscarového filmu. Škoda, přeškoda, že nebyl nominován. Režisér Majid Majidi má cit a před sebou, doufám, ještě hodně zajímavých filmů a jistě mnoho zasloužených uznání. (18.06.2007)

Majid Majidi mě opět přesvědčil. že umí. Silný a velmi smutný příběh malého a slepého Mohammada je jeden z těch, kde si člověk opravdu silně uvědomí, jak nádherné je vidět "Barvy ráje". Víte co je horší? Mít v pořádku zrak a nevidět. Velkým plusem považuji i to, že hlavní roli hrál chlapec, který takto postižen skutečně je. I to dokáže dodat na působivosti, což si zřejmě Majidi při výběru herců do filmu dobře uvědomoval. To všechno je podtrženo opravdu nádherným soundtrackem. (09.09.2012)

Až dosud jsem o íránské filmografii nevěděl zhola nic, ale teď, po shlédnutí dvou filmových skvostů Božské děti a Barva ráje jsem unešen. Tedy zatím alespoň z tvorby Majida Majidiho. Ten člověk dokáže s naprosto jednoduchým scénářem pracovat tak, že na konci je vynikající film. Nemám ponětí, jakým způsobem probíhá výběr herců do jeho filmů, ale každopádně má Majidi skvělý čich na vynikající herce, zejména ty dětské. Jejich výkony jsou tak opravdové, tak skutečné, že z toho člověk až zůstává v úžasu stát. Tento film to potvrzuje beze zbytku. Navíc je děj podpořen i nádhernými hudebními pasážemi, které jen umocňují celkový prožitek. A propos: Mnoho lidí, kteří mají o Íránu nějakou utkvělou a zakořeněnou představu, asi překvapí krajina, v níž se valná část děje odehrává. V mnoha směrech totiž důvěrně připomíná tu naši dobře známou českomoravskou zemi. (24.06.2003)

85%. Dávám 4*, ale hodně jsem přemýšlel o 5*. Nakonec jsem se rozhodl dát 4* protože Children of Heaven byly přecejen o fous lepší. NIcméně znovu vidíme velmí silné drama s dětským představitelem, který je slepý. Film se odehrává v exotickém Iránu, ale i tak se to prostředí (příroda) velmi podobá našim horám a lesům. Herecké výkony jsou opět výborné, nejslepší jsou od dětských herců. Příběh samotný má velmi mnoho silných míst. Vztah slepého syna a otce, jejichž vztah je docela nestandartní, ale city se nedají lehce zpřetrhat. V závěru filmu mi běhal mráz po zádech. A že je to vykonstruovaný slaďák jak někteří píšou, tak tomu se musím smát, když vzpomenu na sladkobolné sračky z Hollywoodu (naposled Benjamin Button třeba). (11.05.2009)