La casa dalle finestre che ridono

Giallo je žánr, který svá vlastní vnitřní pravidla dodržuje až s noblesní precizností. Výborné zvládnutí žánrových pravidel je v tomhle případě to, co bude divákovu oku maximálně lahodit. A tenhle film je toho více než dobrým příkladem. Děj je zasazen do horkého letního prostředí malé zapadlé vesničky kde čas plyne více než pomalu - už to je skvělým atributem pro velmi pomalé a zároveň atmosférické, dusné a hutné giallo vyprávění o postupném rozkrývání jedné děsivé záhady. Prostředí je pro atmosféru skvělé - kostel s ústřední malbou, opuštěné domy, staré pokoje s letitými dveřimi, které náležitě vržou... A spousta postav nejrůznějších charakterů, které se kolem hlavní postavy - restaurátora Stefana točí. Jednání postav je úměrné dusnosti a nejistotě toho, co bude rozkryto v následující chvíli - nevíte, kdo lže, kdo něco skrývá a kdo má jen strach. Ukázková žánrovka, moc moc dobrá. (02.11.2010)

I když sečtu všechny klady, tedy cirka tři strach nahánějící scény, ucházející námět, atmosféru odlehlé italské vesničky a relativně povedenou (i když s předstihem lehce odhalitelnou) pointu, přes tři silné hvězdy se v hodnocení nedostanu. Minimálně střední část filmu je prostě a jednoduše nudná. Mírný nadprůměr určitě, ale zdejší oslavné ódy pasující The House with Laughing Windows na pozici div ne nejlepšího eurohororu působí jak z nějakého alternativnímo světa, v němž nevznikla díla jako Phenomena, La Residencia, nebo Who Can Kill a Child? 7/10 (06.03.2009)

Dámy a pánové já osobně jsem uchvácen. Už je to dlouho co jsem měl v žaludku takový ten skličující a zároveň konejšivý pocit. Tomu říkám špička v oblasti Italské hrůzy a horroru všeobecně. A jak málo stačí k takovému výsledku? Sympatický a přirozeně působící hrdina, zneklidňující prostředí Italské vesnice plné podezřelých (a podezřívavých) vesničanů, dvě stará stavení, jedna nedodělaná freska a úchvatná hudba. Závěr je už pouze pouhá třešnička na dortu této znepokojující a naprosto řemeslně zvládnuté podívané, u které mi to označení giallo příliš nesedí ale budiž, respektuji ho. Nechci více prozrazovat, abych neochudil diváka o případné zážitky. Mohu jenom doporučit. (10.01.2014)

Naivní restaurátor Stefano se pokouší odhalit tajemství spojené s autorem fresky v kostele. Svatý Sebastian na ní není vyobrazen s šípy v těle, ale s dýkami. Po jeho bocích stojí šklebící se ženy... Čím je Stefano blíže pravdě, tím více se naplňuje jeho osud. Jeden z těch divných Avatiho filmů, kterým se v 60. a 70. letech v Itálii dařilo. Několikrát jsem si během filmu vzpomněl na pozdější, ale mnohem lepší, Fulciho Beyond. Chybí okázalá krása typická pro podobné snímky, a přesto se najdou obrazy působivé (letní krajina s oslepujícím sluncem by měla působit hřejivě, ale naopak z ní dýchá zlo) či spjaté s uměním (výzdoba domu, všudypřítomné, byť často fantizijní až dekadentní, obrazy; či stopy po dávné honosnosti - oprýskané zdivo, drolící se štuky, rozpadající se domy). Chyby hlavní postavy jsou časem až ubíjející, a tak samotný konec nepřekvapí. Čekal jsem více fantazie a možná i zvrácenosti, na druhou stranu jsem si ale užil zvláštního neklidu a stísněné atmosféry. 3,5* (15.02.2018)

Dusné giallo (bez vraha s koženými rukavicami) so skvelou kamerou, vynikajúcim tajomným príbehom, dobrým castingom (sympatický hlavný hrdina), pochmúrnou hudbou a klasicky talianskym šialeným koncom, z ktorého som mal zimomriavky, aj keď som tušil, ako sa to skončí. Veľkou slabinou je nevyvážený scenár, viacero hluchých miest a fakt, že Avati nezvláda udržať atmosféru v prechodoch medzi vypätými scénami. Ale aj po dvoch týždňoch, odkedy som film videl, stále na neho myslím, takže jednoznačne 100%! Pre fanúšikov gialla povinnosť. (12.09.2016)