Legenda o Suriyothai

Suriyothai je ďalší z filmov o intrigánskych palácových praktikách. Na tom by nebolo nič zlé, keby Thajci nezakomponovali do príbehu aj mnoho iných prvkov. Takto divák nevie o čo vlastne filmu ide. Či sa jedná už o spomínanú palácovú telenovelu, kde sú intrigy, politické vraždy a podvody na dennom poriadku, alebo sa jedná o vojnový film o nikdy nekončiacej vojne medzi Barmou a Sinajom. Ak sa na film pozeráme z prvého pohľadu sú bojové odbočenia zbytočné a film predĺžili do takmer neúnosnej dĺžky. Pri druhom pohľade sa snímok uberá do podivných slučiek a pri čo i najmenšej divákovej nepozornosti stráca dej zmysel a horko ťažko sa nachádzajú spätné súvislosti. K väčšiemu prehľadu tiež nepomáhajú ani samotné mená a tituly postáv. Jediné pozitívum filmu, pre historického vojnofila sú samotné boje. Ani nie tak z pohľadu taktiky, ktorá je až detinský hurá systém, ani nie tak dobývanie pevností či počtu komparzu, ale v použití často nevidených bojových zvierat- slonov. Tento fakt pridáva každému obrázku o trochu viac autenticity, ktorú tak vo filme hľadám. Viem pochopiť nižšie hodnotenia, no ja som sa celkom bavil. (25.10.2011)

Představitelka Suriyothai je i ve skutečnosti královským potomkem. Podnět k natočení filmu dala sama thajská královna Sirikit. Zapojením thajské královské rodiny do filmu bylo možné natáčet v prostředí, kde se jakýkoliv jiný režisér nedostane. do filmu byla zapojena i thajská armáda a příslušníci thajských námořních sil. Zajímavostí je, že film má asi 2,5 hodiny v americké verzi, v thajské verzi má film délku 3 hodiny a 5 minut, v DVD verzi je i 5 hodinová verze. Zamýšlená délka filmu byla dokonce 8 hodin. Mezi námi, původních 142 minut je i na tento film až dost. První hodina je prakticka nuda, seznamování s jednotlivými postavami, historií 16 století. V další polovině filmu je to lepší, ale žádný zázrak to rozhodně není. Děj prakticky nulový, když pominu sled historických událostí, herecké výkony nijak oslňující. Největším zádrhelem tvůrců je však samotná legenda. Člověk čeká, že Suriyothai povede lid či armádu k vítězství, nic takového se však nekoná. Kdyby měla legenda vzkvést z tohoto filmu, tak právě naopak, spíše to legendu pohřbí. (05.02.2012)

Vyprávění jak ze starých kronik, kterému bohužel chybělo vysvětlení v čem spočívá legenda o Suriyothai. Děj plyne, Suriyothai se usmívá, pak padne. Nějak mi unikl její celkový význam, krom toho, že ovlivňovala svého mírumilovného manžela. Možná, že ve zkrácené verzi chyběly ty správné osvětlující momenty, ale spíše jsem nakloněna věřit tomu, že tam žádné nebyly. (19.07.2010)

Zatímco jiná thajská legenda (ano, ta krvavá o Bang Rajan) je jednoduchá a přímá jako seknutí mačetou, Legenda o Suriyothai přivádí na scénu (v pečlivě datovaných sekvencích) velké množství postav, z nichž většina splétá palácové intriky. Bez soustředěné pozornosti hrozí, že se divák v ději přestane orientovat a nastoupí zmatek a nuda. A to jde o výrazně prokrácenou verzi, kterou na světový trh uvedl F.F.Coppola, originál dosahuje délky téměř čtyřhodinové. Mně se tahle historická exotika líbí. (31.08.2007)

Suriyothai je v zásadě nadšenecký projekt natáčený s partou kámošů doma na dvorku. Jediný rozdíl spočívá v tom, že tentokrát autorem není uhrovatý filmový fanda z amerického předměstí, ale příslušník thajské královské rodiny, takže díky pomoci tetičky královny byl oním dvorkem královský palác. Když odhlédneme od toho, že tvůrci měli vysoký rozpočet a kupu statistů, vykazuje film veškeré neduhy amatérské filmařiny – naivně hloupoučký scénář, nulová dramaturgie a formální negramotnost ozvláštněná špetkou nápadů (v tomto případě se redukují na to, že štáb dostal do vínu hračku jménem kamerový jeřáb, takže každý druhý záběr je jízda, ale bohužel vždy se stejnou trajektorií). (19.08.2008)